Před lety jsem jela vlakem do Břeclavi. Nedaleko Kobylí najednou zastavil, průvodčí nám oznámila, že lokomotiva strhla trolej, je nepojízdná a že to tedy bude na dlouho. Stáli jsme tam asi dvě hodiny, pak se vlak rozjel a do Břeclavi nás v pořádku dovezl. Prostě banální událost, která sice znamenala pro pár stovek lidí nepříjemnou komplikaci, ale to se občas stane.
Večer jsem se však začetla do zpráv a nestačila se divit, jakého dramatu jsem byla účastníkem. Dozvěděla jsem se totiž, že mě z toho vlaku museli zachraňovat hasiči vrtulníkem. Pravda, občas něco zapomenu, ale takové vzrůšo bych si přeci jen asi pamatovala, a tak jsem příslušné redaktorce napsala, že jediné drama, které se ve vlaku odehrálo, bylo, že nešel proud a v jídelním voze se proto nevařilo. Ona na to, že tedy vyhodí ten vrtulník, ale hasiče nechá. Na moje další námitky, že tam žádný hasič nebyl, už pak nereagovala. Jak se ostatně můžete sami přesvědčit.
Mírová témata
Někdo možná namítne, že se jen snažila za každou cenu vytřískat článek z ničeho, protože psát o tom, že vlak zůstal stát v polích a pak se zase rozjel, nikoho nezaujme. Jenomže se logicky nabízí i otázka, zda když média ohýbají skutečnost u takových banalit, jestli tak nepostupují i u záležitostí mnohem závažnějších. A teď nechme stranou ruskou agresi na Ukrajině, protože to je opravdu specifický případ, a věnujme se otázce nakolik informují pravdivě o tématech „mírových“. Jako je třeba změna klimatu, migrace, covid, bezpečnost potravin a další záležitosti. Máme vůbec reálnou šanci zjistit, kdy nám o nich říkají pravdu a kdy ne?
Samozřejmě že nikoliv. Stejně jako nikdo s výjimkou lidí v onom vlaku a hasičů, kteří se nehnuli ze své základny, netuší, jak to bylo s tou „záchranou“ doopravdy, tak není nikdo reálně schopen ani u jiných zpráv zjistit, kolik z toho je pravda, co je jenom trochu přifouknuté a co bohapustá lež. Naprosto směšně pak působí rady všelijakých těch „bojovníků proti dezinformacím“, že si mají lidé informace ověřovat a čerpat pouze z „důvěryhodných zdrojů“.
Teď nechme stranou fakt, že měřítka této „důvěryhodnosti“ často určují lidé, kteří sami moc důvěry nevzbuzují. Ale jak může člověk vědět, že si nevymýšlí i onen zdroj? Má snad být potvrzením věrohodnosti to, že se v něm píše to samé? Vždyť z celé řady zpráv přímo čiší, že jejich prapůvodní zdroj je nejspíš společný. Jeho důvěryhodnost už přitom nikdo neřeší a měřítkem „pravdivosti“ zprávy se tak v podstatě stává pouze to, kolikrát byla různými médii recyklována. Prostě přesně podle hesla „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“.
Důvěryhodnost a bláboly
Někdy mají důvěryhodnost různých tvrzení dokládat odkazy na „odborné“ studie. Jenomže jakou šanci porozumět jim má asi člověk, který je v daném oboru laik? Jak může vědět, že jde opravdu o studie relevantní, a ne o bláboly vytvořené podle pravidla „výsledek je předem znám a je třeba k němu dojít“? Nemluvě o odkazech na další a další studie, o jejichž relevanci a správnosti laik tuší to samé jako o té původní. Tedy starou belu.
Běžný člověk zkrátka nemá reálnou šanci ověřit pravdivost nějakého tvrzení. Tedy pokud není expertem na danou oblast, nebo nebyl svědkem události, kterou toto tvrzení popisuje. Může prostě buď uvěřit, nebo neuvěřit. Obvykle v závislosti na tom, jak zapadá nebo nezapadá do jeho vnímaní světa. Takže, když o něčem tvrdí, že je to „pravda“, tak ve skutečnosti říká „já tomu věřím“. Na tom není nic špatného. Horší je, když začne svoji víru vnucovat jiným a jejich vlastní víru jim zakazovat.
Kde už jsme to jen viděli…?
Známá věc. Já třeba našel oběšence v Praze na VŠ a v reflexu jsem se dočetl, že ho v Plzni přejelo auto. Nevěřím jim ani pozdrav.
běželi jsme závod a jeden presstittut to fotil. když jsem viděl potom fotku v časopise tak popisek zněl, že závodníci dobíhají do cíle, přestože jsem si dobře pamatoval, že se vybíhalo. prkotina, ale…relativní pravda a absolutní pravda není ta samá věc. ateizmus je pomatená ideologie. jistě víte, že se buňky za život člověka obměňují. proto vy nemůžete ukázat, kdo jste vy, vaše osoba. tomu říkají psychologové ego-jáství. to co si myslíte už tam není. vy si držíte blud, že vaše já je tělo a mysl. což je lež. a dovolíte si tvrdit, že božské neexistuje. je to o to pikantnější, že se považujete za studované. relativita je změna, absolutno je věčné a reálně existuje. kdežto váš blud je jen dočasná iluze. nejsme lidské bytosti procházející duchovní zkušeností. jsme duchovní bytosti procházející lidskou zkušeností. všechny církve světa zdegenerovaly a staly se pro hledače zavádějící. a to do slova a do písmene. co je smysluplné poznání a co ne, dnes určují lidé, kteří jsou sami pomatení, jak jsem vám to vysvětlil na ateistech. „Běžný člověk zkrátka nemá reálnou šanci ověřit pravdivost nějakého tvrzení.“ to je blbost, evoluce pokročila dál a možnosti člověka se rozšířily. boj pravdy se lží je věčný, každý má svobodu si vybrat mezi lží a pravdou…
Když zkoumáme, jak je na Zemi udržován život, zjišťujeme, že jablko padá na Zemi podle stejného přírodního zákona, který vedle sebe staví Zemi na její oběžné dráze kolem Slunce. Lidské bytosti se také řídí stejným zákonem. Ukazuje to, že naše fyzické, mentální, duchovní a emocionální já nemají žádný význam, pokud nejsou stejnými rovnicemi. Tento sjednocující zákon nemůžeme potlačit. Jako kouř zahaluje oheň, prach zahaluje zrcadlo a lůno zahaluje embryo, podobně je zahaleno touhou naše skutečné já….
to se stalo za komoušů skoro každému kdo měl cestovní pas. na něm bylo napsáno, že platí pro všechny země světa. každý ale věděl, že je to lež, potřebovali jste ještě k tomu tu výjezdní doložku + devizový příslib atd. atd. fialovej hnus…
V první řadě je potřeba si uvědomit, v jakém ideologickém uskupení se nacházíme. Potom už je celkem snadné senzační zprávy z oficiálních médií označit za propagandu a krátké zprávičky někde pod čarou za náznak pravdy. Opět je potřeba číst mezi řádky, tak jak si my starší ještě asi pamatujeme. Zatím je ještě stále možné čerpat a ověřovat informace z alternativních a zahraničních zdrojů. Zpravodajství ČT a ČRo již čtyři roky nesleduji, protože je to hlásná trouba liberálů a progresivistů. Nedá se spolehnout ani na ČTK, kde jsou již zveřejňovány jen ty „správné“ informace. A že by někdo v ČR informoval o dění v EP, o tom se nám může jenom zdát. Tam se rozhoduje o nás bez nás. Proto jsem dal preferenční hlas Ivanu Davidovi, který o těch zhovadilostech, které se tam připravují, alespoň informuje, komentuje a uvádí do souvislostí.
Novinařina je kumšt.
„Agent tajných služeb nepřátelského státu, mluvící s ruským dialektem, přepadl na silnici řidiče! Po jeho odporném činu zůstala v příkopě probodnutá oběť“
Ve skutečnosti ožralý Lojza plácájící nesrozumitelnou hatmatilku, přepadl přes zábradlí do silnice před řidiče, který měnil píchlou pneumatiku, kterou pak odhodil do příkopy a odjel.