Připojte se k nám na „nové cestě kupředu“, vyzval ostatní strany vítěz voleb Wilders

Když se ve středu večer objevily první odhady výsledků, ani samotný Geert Wilders jim nemohl uvěřit. „Musel jsem se štípnout,“ prohlásil poté. „35 křesel! Největší strana v Nizozemsku!“ vykřikoval podle listu NL Times ve volebním štábu v malé kavárně v Scheveningenu. Ostatní strany vyzval, aby se připojily k PVV na jejich „nové cestě kupředu“, která nebude zatížená „jejich vlastními stíny“. Stranu pro svobodu už podle jeho slov nejde ignorovat, protože by to bylo „velmi nedemokratické“ a „voliči by to nepřijali“. „Budeme vládnout,“ slíbil Wilders přítomným ve štábu. Dodal, že je připraven být vůdcem všech Nizozemců a hledat řešení, která „jsou v souladu s ústavou a zákony“.

„Je na Wildersovi, aby ukázal, že dokáže vytvořit většinu. Nevidím, že se to děje,“ poznamenala už v noci Dilan Yeşilgözová-Zegeriusová, která se stala šéfkou Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) poté, co rezignoval nynější premiér Mark Rutte. Její původně favorizovaná VVD skončila ve volbách na třetím místě.

Wilders zmírnil svou dlouhodobou protiislámskou rétoriku

Geert Wilders čekal na svou příležitost velmi dlouho a do vlády evidentně chce. V posledních dnech i zmírnil svou dlouhodobou protiislámskou rétoriku. „Dobře rozumím tomu, že strany nechtějí být ve vládě se stranou, která chce protiústavní opatření,“ řekl ve středu poté, co začaly přicházet první výsledky voleb. „Nebudeme mluvit o mešitách, koránu a islámských školách,“ dodal. V jeho volebním programu nicméně figuroval i požadavek na vystoupení Nizozemska z Evropské unie a rovněž se vyjádřil proti poskytování pomoci Ukrajině.

Šéfka pravicové liberální VVD už před volbami vyloučila, že by Wilderse podpořila jako premiéra. Pieter Omtzigt ze strany Nová společenská smlouva (NSC), která podle všeho skončila čtvrtá, se již dříve vyjádřil, že by s krajně pravicovou stranou do vlády nešel právě kvůli její „protiislámské politice, která je porušováním svobody slova a svobody náboženství zakotvených v nizozemské ústavě“. Podobně se od Wilderse distancoval i někdejší místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, lídr společné kandidátky nizozemské Strany práce (PvdA) a Zelené levice (GL).

Po výsledku voleb nicméně Omtzigt prohlásil, že cítí zodpovědnost za 20 křesel, které by jeho strana mohla získat, a že musí jít do vlády. Místní analytici přitom toto vyjádření čtou v tom smyslu, že spolupráce s Wildersem není vyloučena.

Možnost předčasných voleb?

Podle agentury Reuters se nabízí několik možných budoucích řešení. Mohla by vzniknout pravicová až krajně pravicová koalice Wildersovy PVV, liberální VVD a centristické NSC spolu s několika dalšími menšími stranami. Druhou možností je velká koalice mezi VVD, opět NSC, ale s Timmermansem vedenou levicí. Dohromady by tak měly kolem 69 křesel, spolu s některou z menších liberálních stran pak většinu.

Vyjednávání mezi Yeşilgözovou a Timmermansem ale nejspíš budou velmi obtížná, protože mezi oběma stranami jsou velké rozdíly. Také by podle mnohých šlo nejspíš jen o kabinet dočasný a následovaly by další předčasné volby. Pieter Omtzigt nicméně již dříve naznačil, že by případně spolupracoval s oběma těmito stranami.

Třetí možnou variantou může být centristická menšinová vláda. V Nizozemsku obvykle vládly většinové vládní koalice, nicméně i menšinová vláda je možností, která v minulosti fungovala. VVD a NSC by se mohly dohodnout na základních bodech pro společnou vládu a v různých otázkách by pak usilovaly o většinu s podporou buď pravice, či levice. V otázkách migrace by mohli hledat spojence u PVV a dalších stran napravo, zatímco pro politiku v oblasti ochrany klimatu by se mohli obrátit na levici. Omtzigt již dříve tuto variantu nevyloučil, VVD ji nicméně považuje za velmi nestabilní.

Scout, informateur a formateur

Vytváření vlády popisuje stránka nizozemského parlamentu jako „složitý a vzrušující proces“. Během sestavování kabinetu lze rozlišit tři hlavní funkce. Předseda či předsedkyně dolní komory po konzultaci s předsedy jednotlivých stran zastoupených v nové sněmovně určí takzvaného „scouta“ či „průzkumníka“. Ten má za úkol zjistit možnosti zformování různých koalic a na základě jednání se zástupci všech stran vyhodnotí, která koalice má největší šanci na úspěch, respektive získání většiny v dolní komoře. O výsledcích a návrhu dalšího postupu poté na plenárním zasedání informuje sněmovnu.

Následně přichází na řadu takzvaný informateur. Toho jmenuje dolní komora a má za úkol na základě předchozího zjištění dohlížet na jednání už o jedné konkrétní koalici. V případě, že rozhovory selžou, může poslanecká sněmovna stejného, či jiného informateura pověřit, aby hledal možnosti koalice jiné. Pokud jsou jednání úspěšná, vyústí v koaliční dohodu, která má obvykle stovky stránek.

Do závěrečné fáze vzniku nové vlády se pak zapojí formateur, zpravidla budoucí premiér. Jeho úkolem je, aby se formálně dotázal nominantů jednotlivých politických stran na jejich připravenost vstoupit do vlády a pak konkrétně rozdělit posty ve vládě.

Na závěr vláda představí své plány v parlamentu a hlasuje se o její důvěře. Poslední vláda Marka Rutteho před dvěma lety vznikala 271 dní.

Čtěte také:

Připojte se k nám na „nové cestě kupředu“, vyzval ostatní strany vítěz voleb Wilders