Proč ověřovači pravd cílí jenom na pravičáky?

Ověřování faktů je na první pohled ušlechtilá činnost. Kdo by nechtěl chránit společnost před lží? Jenže když se podíváme důkladněji, vidíme, že nástroje fact-checkingu jsou často používány jako páka k umlčování názorových odpůrců. Podložené to není jen dojmy, ale i daty. Studie Harvardovy univerzity z července 2023 s názvem A survey of expert views on misinformation: Definitions, determinants, solutions, and future of the field odhaluje znepokojivý obraz.

Studie analyzovala profesní a politické postoje 140 odborníků na dezinformace z 27 zemí světa. Podívejme se na konkrétní čísla:

• Západní liberální demokracie: 122 účastníků (87,1 %). To zahrnovalo Spojené státy (43), Spojené království (16), Francii (14), Německo (13), Kanadu (5), Austrálii (5), Itálii (5), Nizozemsko (4), Izrael (4), Španělsko (3), Švýcarsko (3), Rakousko (3), Finsko (1), Irsko (1) a Norsko (1).
• Nezápadní demokracie: 10 účastníků (7,1 %). Sem spadají Brazílie (4), Indie (2), Chile (2), Argentina (1) a Singapur (1).
• Nedemokratické země: 8 účastníků (5,7 %). Zastoupena byla Čína (2), Írán (1), Libanon (1), Pákistán (1), Rusko (1) a Turecko (1).

Jasná převaha účastníků ze západních zemí svědčí o kulturně homogenním prostředí s blízkostí k progresivním hodnotám. Co to znamená? Ověřovatelé pravd pocházejí převážně z kulturních a politických prostředí, kde je progresivní narativ dominantní, což může vést k jednostrannému vnímání pravdy a odlišným přístupům k dezinformacím v závislosti na jejich politickém původu.

Politická orientace ověřovatelů

Tento dojem potvrzuje i analýza politických preferencí:

• Velmi pravicoví: 0 (0 %)
• Spíše pravicoví: 0 (0 %)
• Mírně pravicoví: 7 (5 %)
• Centristé: 15 (10,7 %)
• Mírně levicoví: 43 (30,7 %)
• Spíše levicoví: 62 (44,3 %)
• Velmi levicoví: 21 (15 %)

A výsledek? 63 % ověřovatelů pravd se identifikovalo jako výrazně levicově orientovaných. Pravice je zastoupena pouze 5 % účastníků. Tato nerovnováha vysvětluje, proč fact-checking tak často míří na pravicové názory a přehlíží nepravdy pocházející z progresivní, levicové či liberální sféry.

Česká fact-checkingová scéna?

V České republice fact-checking reprezentují zejména platformy Manipulátoři.cz a Demagog.cz. Manipulátoři.cz, vedení Janem Cemperem, analyzují texty a výroky často cílené na konzervativní nebo alternativní zdroje. Cemper, který byl zmíněn v dokumentech Ministerstva vnitra, bývá spojován s údajnými vazbami na státní instituce, což vyvolává otázky o nezávislosti tohoto projektu. Kromě toho jsou Manipulátoři.cz často kritizováni za nevyváženost, kdy progresivní narativy podléhají menší analýze než ty konzervativní.

Demagog.cz, který ověřuje výroky politiků, si sice zakládá na nestrannosti, ale jeho činnost vyvolává podobné otázky. Pravicově orientovaní politici často čelí přísnějšímu ověřování než jejich progresivní protějšky. Tyto projekty jsou navíc propojeny s mainstreamovými médii, jako jsou Deník N nebo Seznam Zprávy, která sama inklinují k progresivnímu pohledu na svět.

Podpora těchto platforem ze strany státu a médií vyvolává pochybnosti o tom, zda fact-checking skutečně slouží ochraně veřejné debaty, nebo se stal nástrojem politického boje. Kritika se zaměřuje na tři hlavní problémy: ideologickou jednostrannost, vazby na státní instituce a nedostatečnou transparentnost.

Seznamy rozvracečů

V České republice se v posledních letech stále více vyskytují seznamy, které slouží k označování a kategorizování jednotlivých „dezinformátorů“. Jedním z nich je i seznam, který vypracovalo Prague Security Studies Institute (PSSI) a byl také publikován na webu Seznam Zprávy v analýze s názvem Dezinformační scéna přitvrzuje. Tento seznam vyvolává diskusi mezi širokou veřejností, protože mezi jeho položkami najdeme projekty, které se profilují jako alternativní zpravodajské kanály a některé z nich se aktivně podílejí na veřejné debatě.

Mezi nálepky, které se v analýze objevují, figuruje například označení „proruský“. V seznamu se nachází s četností 33,33 %. Na dalších místech se objevuje označení jako „proti očkování“ (15,38 %), „esoterický“ (12,82 %), „protiunijní“ (8,97 %) a „protivládní“ (6,41 %). Nejde však jen o kvantitativní analýzu. Důležité je, že seriózní projekty, které často přinášejí nezávislé pohledy na vnitrostátní i zahraniční politiku, jsou záměrně „házeny“ do jednoho „konspiračního“ pytle s obskurními postavami a projekty, kde se jejich kredibilita ztrácí v množství zjednodušených, přehnaných a zejména pejorativních kategorií.

Pravda není vlastnictvím jedné ideologie

Ať už jde o české platformy nebo globální trendy, fact-checking by měl být prostředkem k ochraně veřejné debaty. Současná praxe ale ukazuje, že jde spíše o ideologický nástroj. Studie i česká scéna naznačují, že ověřování pravd často slouží k umlčování opozice vůči dominantnímu narativu.

Pokud dovolíme, aby „pravdu“ definovala úzká skupina lidí s jasným ideologickým zaměřením, riskujeme nejen cenzuru, ale i ztrátu důvěry ve veřejnou debatu. Namísto svobodné výměny názorů se vytváří prostředí, kde je kritika „správných“ názorů umlčována pod záminkou boje proti dezinformacím. Svět nepotřebuje samozvané strážce pravdy. Potřebuje otevřenou diskuzi, kde bude pravda výsledkem svobodné debaty, nikoli ideologické selekce.

Čtěte také:
Jak využít boje proti dezinformacím pro podporu svobody slova
Úředníci z Ministerstva vnitra se schází se zástupci Facebooku, o čem s nimi mluví ale nepoví