Rušte si rodinu, ale ne za veřejné peníze!

Různé utopie putují světem, jak je lidstvo staré. Všichni asi toužíme žít lépe, a tak obecně rádi sníme, většinou o něčem hezkém. Některé utopické myšlenky na lepší svět a zítřky se však staly dystopickými, připomeňme si třeba známý polský film Sexmise, ten byl aspoň hodně vtipný.

U snů některých lidí, když zjistíte, že je míní úplně vážně, smích zamrzne na rtech i těm největším cynikům.

Rodina podle Sofie Lewis

Snění německo-britské akademičky a radikální feministky Sofie Lewis, vyjádřené jejími knihami, které získaly velký obdiv i u českých ultrafeministek, patří mezi ně. Autorka nechce jen zrušit rodinu, ale industrializovat celý proces lidského vznikání. Prvotinou, která ji „proslavila“, je totiž kniha o náhradním (surogátním) mateřství Full surrogacy now, které se podle ní má stát hlavním způsobem, jakým lidé budou přicházet na svět. Čímž se odstraní ta zásadní nespravedlnost, kterou je už samo těhotenství. To musí být chápáno jako pracovní proces, který se bude odehrávat někde v obřích porodnicích (na způsob továren) třeba v Indii. Příbuzenské vztahy jsou totiž na obtíž a musejí být odbourány. V další knize, která minulý týden vyšla česky pod názvem Zrušte rodinu, tyto myšlenky Sofie Lewis dovádí k dokonalosti, když rodinu označuje za jádro nespravedlnosti a nerovnosti. Rodinu je podle ní potřeba zrušit, protože ta stojí v cestě světu autonomní lásky a solidarity – co si za těmito pojmy máme představit, rozebírat nebudeme, není to cílem tohoto článku.

Utopické rodiny

Každý, i Sofie Lewis, ať si sní, jak chce. To je základem naší svobody, že druhého necháme být, i když s jeho nápady, ideály nemusíme souhlasit. A můžeme si o nich myslet, že jsou hloupé, destruktivní a v podstatě zoufale neoriginální, protože tohle už na nás zkoušel starý Marx, Engels a jejich věrní následovníci. Pokusy uskutečnit tento kolektivní svět žití nevyšly ani v izraelských kibucech, které se podobnou ideologií řídily, ale po letech kolektivní výchovy dětí z jejich různých svědectví dávno víme, jak neživotaschopné jsou všechny tyto experimenty.

Podpora ministerstva kultury

Problém šíření myšlenek Sofie Lewis a jí podobných je jinde.  A to, že tyto myšlenky šíří za podpory z veřejných peněz. Peněz z daní každého z nás! Tedy i těch, kteří si myslí a mají racionálně podložené, proč rodina je a má být základní jednotkou společnosti a má být podporována kvalitní prorodinnou politikou. Jenže kniha, která se netají požadavkem antirodinné politiky pro stát, je dotovaná z ministerstva kultury, tedy struktury vlády, která se svým programovým prohlášením hlásí k podpoře rodiny tak, jak je uvedeno v úvodu článku!  Dotaci ale současné ministerstvo udělí knize, která podrývá základní programové prohlášení své vlastní vlády. Pravice neví, co dělá levice?

Pokud stát podporuje věci, které jeho vládu vyzývají k opuštění vlastního programového prohlášení, co to je? Jak označit takové jednání? Neriskuje tím celá vláda už absolutní ztrátu důvěry svých občanů, kterým teď ordinuje úsporné balíčky, které se samozřejmě dotknou i rodin?

Dvojí metr

Autorka se (bez nároku na honorář!) účastnila prací na Strategii rodinné politiky na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Udělení dotace takové knize považuje za znevážení nehonorované práce své i dalších lidí, kteří rodinu považují za opravdu důležitou a každodenně usilují o její lepší postavení ve společnosti. Dotace, udělené z veřejných rozpočtů knize, která přináší požadavek radikální destrukce rodinné politiky, jsou nehorázné. V době, kdy politici slibují občanům osekání dotačních programů a chtějí po nich, aby se uskromnili a pak se ukáže, co vše jsou z veřejných peněz schopni stále zaplatit, je už skoro naprosto neomluvitelná. A je nutné ještě dodat, že dotační programy na ministerstvu kultury jsou znovu vypsány, a tak se brzy dozvíme, zda „nezávislé a odborné“ komise, které dotace podle ministerstva přidělují, opět podpoří destrukci.