Kdysi se na plesech ozývalo časté prohlášení marně k tanci zvaných dívek: S vojáky netančím. Zuzana Bubílková s Miloslavem Šimkem to pro svoji talk show parafrázovali na S politiky netančím. Nu a dnes tu máme další inovaci: S komunisty netančím(e).
Od ledna vejde v platnost zákon, který zapovídá propagaci nacismu a komunismu. Zákon je to vyloženě účelový jak svým obsahem, tak svým načasováním – naši slavní liberální demokraté se při pohledu na vzestup kolem Kateřiny Konečné polekali návratu komunistů do Parlamentu. Věru komickou tečku tomu přidal svým podpisem pod tím zákonem předseda ZO KSČ a komunistický lampasák cvičený na protiimperialistického špeha, t.č. bytem Pražský hrad.
Ten zákon má minimálně jednu faktickou a přemnoho prováděcích chyb. Předně: je demagogické a nesmyslné srovnávat s komunismem nacismus, jenž stál život 6 milionů Židů vyletivších komíny Sobiboru, Treblinky či Osvětimi. Rozpoutal dosud nejstrašnější válku v historii lidstva, která stále jen na straně tehdejšího SSSR cca 26 milionů životů. Ano, komunismus, zejména v 50. letech, taky nepostupoval vždy v rukavičkách, ale míra hrůz působených oběma režimy je nesrovnatelná. Ostatně oslavovaný generál Augusto Pinochet v Chile po převratu řízeném CIA (a zavraždění legitimně zvoleného prezidenta Allendeho) v roce 1973 (osudové datum pro USA – 11. září) měl na rukou taky nemálo krve. V roce 2011 chilské úřady došly při zkoumání obětí Pinochetovy diktatury k číslu převyšujícími číslovku 3000. Tolik pro historickou pravdu dle hesla padni komu padni.
Na zákazu komunismu je tragikomické to, že přišel víc než 35 let po skončení vlády komunistů v naší zemi, tedy poněkud post festum. Neméně tragikomické byly výstupy některých osob k tomuto zákonu. Příkladně bývalý „studentský vůdce“ a později senátor Martin Mejstřík usuzuje, že jde hlavně o to, aby se KSČM přejmenovala. To je vskutku logický kotrmelec. Bude pak méně levicová? Ano, Peter Weiss přejmenoval slovenskou odnož KSS na Stranu demokratické levice a tím jako by ji zbavil nánosu minulosti. Jenomže situace na Slovensku byla před převratem i po něm o dost jiná. Možná i díky tomu, že prezidentem tehdejší federace byl Slovák Gustáv Husák, neprobíhala normalizace na Slovensku tak silově jako v Česku. Naši komunisté pod vedením Miroslava Grebeníčka k ničemu podobnému nepřistoupili, a přesto měli v nejlepších svých časech 19 % (tzn. přes 40 poslanců) ve Sněmovně. Takže k čemu dnes vlastně Mejstřík nabádá? K pouhému lhaní si do rukávu, překabátění, jak se kdysi říkalo, prostě pokrytectví.
Ještě originálněji k věci vystoupil ústavní právník Jan Kysela. Pravil, že dnes se objevuje i názor, že Sovětský svaz Československo neosvobozoval, ale nahradil jednu nadvládu druhou. Uf, to je ale znalost historie. Druhá světová válka skončila v květnu 1945 vstupem Rudé armády do Berlína (a předtím na většinu okupovaných území střední a východní Evropy). Tím i u nás skončila ona „nadvláda“ nacistů. O žádnou nadvládu ale nešlo, byla to prachsprostá, násilím provozovaná diktatura, de facto obsazení země nacistickým Německem pod falešným pláštíkem Protektorátu. Poté následovaly volby roku 1946, které v české části země vyhráli komunisté a na Slovensku pravice. Následující téměř celé dva roky panovala tzv. omezená pluralita, jak to nazývá filosof Miloslav Bednář. Teprve poté, co ministři nekomunistických stran vzdali své úsilí v únoru 1948, otevřeli dokořán dveře komunistům nejprve do vlády a pak i na Hrad. Tak jaká nadvláda?
Jistě, byli zde sovětští „poradci“, jistě i špioni, ostatně zájmy a geopolitická řešení tohoto prostoru vykolíkovali zástupci mocností už v Jaltě, a definitivně pak v Postupimi. Nicméně pod slovem nadvláda si člověk představí drtivou politiku mocenské skupiny (ať zevnitř, nebo zvenčí) vůči zbytku obyvatel. A to se odehrávalo, a navíc ještě v oné již svrchu zmíněné „soft“ verzi, především v oněch 50. letech. Během normalizace a hlavně v 80. letech už moc komunistů spíše skomírala, ztrácela důvěru občanů a skončila, pravda, též na základě mezinárodních ujednání, fiaskem. Takže opět: Jaká nadvláda?
Výčet nesmyslů, kterými se na dané téma brodíme v médiích, by mohl pokračovat ještě dlouho. Vybral jsem jen dva největší. Ale to, co všechny spojuje, je neschopnost definovat, co to vlastně je „propagace komunismu“. Členství v dané straně, funkce v ní, kandidatura za ni, nebo snad dokonce fakt, že někdo komunisty volí? To je ovšem předstupeň stavu, do něhož se řítíme. Volby přestanou být tajné, svobodné a tedy pluralitní. To jsme v listopadu 1989 chtěli?
Čtěte také:
Příkopy plné sviní
Vyakčnění po rappersku
Turkova ex si na „utrpení“ vzpomněla po desítkách let: Pravda nesmí bránit jejímu příběhu
Tak to brzo 🙂 Když už jsou u moci progresivisté, kteří na co sáhnou, to poserou 🙁
Instalací na Hrad loutky, manekýna a automatu na podpisy PePa, a RSDr. Evy se stotisícovám kapesným a výsluhami nad rámec režie, 35 let od Plyšáku, přestal být antikomunismus relevantní.
Notabene Igor Stříž (KSČ) jako generální prokurátor ještě nedávno.
Komunistické papalášské manýry převzali „demokraté“ a „křesťané“ typu Nutella Fialenskyj, šifrovaný Rakušan Dozimetr, malá domů Bek (kandidát KSČ 1988), traktorista pařmen Jurečka, elektrikář Venezuela Stanjura, závětrný Síkela, prolhaný Skopeček ODS, antichartista Svěrák, placený demonstrant na správné straně Kurvahošigutentag, nesvéprávný Redl (Dozimetr), Kokain Vaňková (ODS), řeporyjec ODS, PUDr. Decroix ODS, advokát Bitcoin Blažek ODS s Daňhelem, Dvousvetrová Markéta, Tchajwanec, Blembák Lipavský, Dominik Feri TOP09, většina pirátů, a další svazáci a eurohujeři.
Komunismus v srdci, nikoliv v legitimaci
ČT brání pořad Chi Chi na gauči. „Moderátor byl sprostě zneužitý,“ míní senátor Hraba. kuřbuřti vám vlezou všude. fialovej eurohnus…
Žantovský sa prepadá ešte do hlbšieho propagandistického bahna ako tí komunisti. A to komunistov bytostne neznášam – tých minulých, tak tých dnešných, tak tých v Bruseli. Ale tie jeho nezmysly mi už lezú krkom. Koľko miliónov mŕtvych je hranica, za ktorou je už režim neakceptovateľný, vy rozumbrada?
…je demagogické a nesmyslné srovnávat s komunismem nacismus, jenž stál život 6 milionů Židů…
„Podľa odhadov zomrelo v rokoch 1930 – 1953 v gulagoch asi 1,76 milióna väzňov, asi polovica z nich počas prvých 3 rokov nemeckého vpádu do krajiny[3][4]. Spolu s väzňami z pracovných kolónii a zvláštnych sídel dosahuje počet obetí číslo 2 749 163, avšak viaceré zdroje toto číslo považujú za stále neúplné.“
Žeby to nestálo za reč, ani keď to bolo mimo bojovej zóny?
Obidve ideológie sú dve strany jednej mince, pán Žantovský, a majú podobný štýl propagácie, uplatňovania násilia a ničenia ľudských osudov. Ak myslíte, že to navrhovatelia nevedia (je to celkom možné), skúste miesto nezmyselných fejtónov dať dohromady niečo konkrétne, čo by presne stanovilo hranice, za ktoré by sme nemali prejsť. Osobne si myslím, že by tou hranicou malo byť fyzické násilie, šikanovanie a psychoteror. Reči, kecy, hlúpa logorhea (podobná vašej) sú nestíhateľné a slúžia, napriek ich nezmyselnosti, či prostej hlúposti, k diskusii. Veď ako môže byť spoločnosť slobodná a reagovať, keď ani nevie, aké blbosti sú ľudia schopní vykonať zo svojho presvedčenia?
Když vám ty jeho kecy lezou krkem, proč to tedy čtete a ještě navíc to komentujete? To je nějaká úchylka, že jo?
Tak si vezmem oběti komunistických režimů (pouze ty významější):
– Velký skok vpřed (Čína 1958–1962) 30 až 45 milionů obětí
– Stalinistické gulagy + čistky (SSSR 1936–1953) 10 až 20 milionů obětí
– Holodomor (Ukrajina 1932–1933) 3 až 7 milionů obětí
– Kulturní revoluce (Čína 1966–1976) 1,5 až 2 milionů obětí
– Rudý Khmérové (Kambodža 1975–1979) 1,5 až 2 milionů obětí
– Etiopský Rudý teror (Etiopie 1977–1978) 0,5 až 1 milionů obětí
– Korejská hladomorná krize (KLDR 1990s) 0,6 až 1,5 milionů obětí
– Afghánská okupace (Afghánistán 1979–1989) 1 až 2 milionů obětí
Pokud budeme hodně konzervativní, tak výsledné číslo je 48,1 milionů obětí. A to se bavíme jen o výše zmíněných událostech. Toliko k tvrzení, že komunismus nebyl tak špatný jako nacismus. Asi je zbytečný se hádat, jaký ze dvou zmíněných režimů je horší, extrémně špatný a nechutný jsou oba dva.
Pokud počet obětí režimu dosahuje vyšších desítek milonů lidí není něco dobře s těmi, co ho obhajují.
Kecy a dezinfo, tohle psal magor Foltýn anebo někdo mu hodně podobnej. Jestli pak víš, ty prázdná nádobo, kdo vubec zavinil hladomor na UA? A to rozpětí v těch údajích, 15 milionu lidí sem 10 milionů lidí tam, no tvl.
Ne, žádný Foltýn.
Ani nejsem prázdná nádoba pane Piskoř. Spíše to bude obráceně, což se dá vypozorovat ze stylu Vašeho psaní a urážení.
1) kdo zavinil hladomor v UA:
– Násilná kolektivizace zemědělství (zemědělci byli nuceni vstoupit do kolchozů, soukromé hospodaření bylo zakázáno.)
– Nerealistické dodávkové kvóty obilí (Moskva určovala extrémně vysoké povinné odvody obilí, které zanechaly vesnice bez zásob potravin.)
– Zabavování potravin (ozbrojené oddíly NKVD a aktivisté zabavovali nejen obilí, ale i další potraviny, semena a hospodářská zvířata)
– Uzavření hranic Ukrajiny (Lidem bylo znemožněno odcházet do jiných oblastí SSSR
– Pokud máte jiné informace rád si je vyslechnu.
2) Rozmezí v počtu obětí je obrovské jelikož spolehlivá data buď neexistují, nebo byla záměrně falšována či utajena. Nicméně jsou způsoby jak se dostat k číslům, ale v zájmu objektivity se vždy uvádí jak minimální, tak mximální čísla. Níže způsoby jak se k datům dostat:
– Archivní dokumenty (Zápisy o zatčeních, rozsudcích, popravách, deportacích, počtech vězňů v táborech.)
– Sčítání lidu a demografické analýzy (Porovnává se, kolik lidí „mělo být“ podle přirozeného růstu populace, a kolik jich skutečně bylo. Rozdíl se pak interpretuje jako „nadúmrtnost“ což je mimořádně vysoká úmrtnost.)
– Svědectví přeživších
– Kombinace zdrojů (Historici často skládají mozaiku z dílčích údajů)
Pokud si stále myslíte, že to je dezinfo, klidně můžete napsat kolik si myslíže že u jednotlivích událostí zemřelo lidí, rád se na Vaše data podívám. Nicméně opravdu není důležité jestli to bylo 40 či 5 milionů, pořád je to morbidní číslo.
Příště se místo urážení více věnujte faktům a možná se něčemu i přiučíte.
Takže nejdřív si něco zjistěte čím splácel tehdejší SSSR dluh u United Condom a u Francie, zároveň si zjistěte jaká byla úroda či spíš neúroda obilovin v těch letech v SSSR, dal si zjistěte kolik lidí tehdy umřelo nejen v UA na hlad a pak můžete psát objektivně, doposud to byla jen xenofobni sračka. Jeden příklad.
Ad. rozmezí mrtvých, pokud to nevíte nebo si nejste jistý tak je nejlepší uvádět takový rozdíl, že to množství lidí je v podstatě jeden menší stát např ČR, tak to je podle vás OK. Podle mne ne, je to víceméně dezinformace a můžete to okecávat jak chcete. Navíc rudí Khmérové anebo Afghánistán mají ke komunismu tak daleko jako vy do Pákistánu.
Já se rád přiučim, ale od vás to rozhodně nebude ty sračky co tady produkujete nic neznamenají je to jen snůška lži, polopravd smíchaná do dezinformace.
Jo, ten Slovák co sem přispíval o pět minut dřív než vy, uvádí 2,8 mio mrtvých v gulazích plus čistky, vy 20 mio téměř desetkrát víc. Tolik k vašim blábolům, jejichž vypovídací hodnota se limitně blíží k nule.
Tím diskuse z me stranyc konci, vy už nic nového nepřinesete.
Mám radost, že jsme se dostali na základní konverzační úroveň a už to není jak na vesnické zábavě.
Zklamu vás, přinesu vám hodně nového a ještě k tomu vás znemožním a udělám z vás hlupáka :).
Dluh SSSR u Francie a UK skutečně existoval, ale jak to bývá, nic není tak jednoduché, jak dezinformačně píšete. Jednalo se o dva dluhy – jeden, co vznikl ještě za dob carského Ruska (cca 8 miliard rublů), a druhý porevoluční (stovky milionů rublů, ne miliardy). Nutno také dodat, že v lednu 1918 bolševici vyhlásili jednostranné zrušení všech zahraničních a vnitřních dluhů z carské éry i prozatímní vlády. Nicméně ve třicátých letech Stalin částečně jednal o normalizaci vztahů a byl ochoten některé závazky vyrovnat nepřímo, aby získal přístup k technologiím a obchodním úvěrům. V letech 1930 až 1933 šlo na splátky nových úvěrů 10 až 15 % hodnoty ročního exportu SSSR.
Bohužel, Stalinovou prioritou byla industrializace za každou cenu, devizy z exportu byly použity na nákupy strojů.
Když vám to tedy přeložím: kdyby Stalin neupřednostnil industrializaci před lidskými životy, nemuseli jsme se teď bavit o hladomoru – ale to je komunismus v praxi.
Co se týče hladomoru ve zbytku SSSR, tak ano, opravdu v částech SSSR hladomor byl, ale zase to není tak čisté, jak dezinformačně píšete. Špatné počasí (sucho) opravdu bylo v tehdejší jižní a jihovýchodní části SSSR (Dolní a Střední Povolží; Severní Kavkaz; Střední černozemská oblast). Nejhůře dopadl Kazachstán, který doplatil na násilnou kolektivizaci nomádů, kdy bylo zničeno tradiční pastevecké hospodářství. Uvádí se cca 1,3 milionu úmrtí. Pokud byste to chtěl přesněji rozdělit, tak za 70 % kolektivizace, za 15 % sucho a zbylých 15 % lidí padlo za oběť epidemiím a dalším sekundárním příčinám. Celkově se tato úmrtí v tabulkách připisují všeobecně na vrub Stalinovi. Ukrajina se uvádí zvlášť, jelikož tam byl přímo úmysl vyhladovět obyvatelstvo – nešlo jen o idiotský přístup bolševiků k zemědělství (jak píšu v předchozím postu v bodě č. 1).
Teď trocha té historie místo dezinformačního plácání :). Na Ukrajině v té době bylo též horší počasí (v některých oblastech Ukrajiny bylo suché období a místy nízké srážky, ale šlo spíše o průměrně slabou úrodu). Zemědělské statistiky SSSR ukazují, že celkový výnos obilí na Ukrajině klesl v sledovaném období oproti roku 1930 asi o 15–20 %. To je citelný pokles, ale rozhodně ne takový, aby způsobil smrt milionů lidí, pokud by část úrody zůstala pro místní spotřebu.
Argument, že bolševici za nic nemohli, jelikož bylo špatné počasí, se hojně používá na dezinformační scéně, nicméně rychlý pohled do statistik publikovaných samotným vedením SSSR nám ukazuje, že to je holá lež.
Jak jsem již psal v předchozí odpovědi na vaše otázky, opravdu se špatně počítají zabití komunistickým režimem, jelikož se nevedly přesné tabulky, kde koho zabili. Ale pokud vám to udělá radost, tak celé mé číslo vydělíme deseti a ejhle – komunisté zabili „jen“ 4 miliony lidí. Hned vypadají jako pacifistická organizace starající se o vlastní občany :).
A jelikož je vaše znalost historie velice vágní, omezující se na „v Rusku špatné počasí, hlad ne komunisté“, tak bych vám s láskou pověděl, že ta čísla z Afghánistánu jsou z vpádu SSSR do Afghánistánu (SSSR, jak má v oblibě i jeho nástupce, decimoval afghánské obyvatelstvo – bombardování civilních oblastí bylo běžné).
A další vaše velká neznalost se týká rudých Khmérů. Zase vás budu muset dovzdělat.
Rudí Khmérové byli radikální komunistické hnutí, které v Kambodži vládlo v letech 1975–1979 pod vedením Pol Pota. Jejich cílem bylo vytvořit zcela soběstačnou, rolnickou, „beztřídní“ společnost inspirovanou extrémní verzí maoismu. Povedlo se jim vyvraždit cca čtvrtinu obyvatel Kambodže. Jejich implementace komunismu zahrnovala po převzetí moci: miliony lidí násilně přesídlených z měst na venkov, aby pracovali na rýžových polích; zrušení peněz, škol, náboženství a soukromého vlastnictví; odpojení země od vnějšího světa. Vládli prostřednictvím teroru, donucené práce a čistek. Lidé označení za „nepřátele revoluce“ (intelektuálové, mniši, etnické menšiny, osoby s brýlemi jako symbol vzdělanosti) byli popravováni nebo umírali v pracovních táborech. Podle toho, jak píšete, by se vám tam líbilo – rozhodně by jste kvůli vzdělanosti utlačován nebyl :).
Mě se nevážený pane jen tak nezbavíte. Na každou vaší kravinu vám poctivě odpovím.