Začátkem května jsem se byl se zájmem podívat na Den otevřených dveří, kdy Daniel Sterzik alias Vidlák představil projekt „Vidlákovna“, tedy sýpku, kterou koupil se svým projektem Institut českého venkova.
Dorazil jsem o nějakou chvilku později, než akce oficiálně začala. Celkem mě překvapilo, že se tam na jednom místě u provizorního stolu tlačilo nějakých 50, 60 lidí, a postupně ještě přibývali.
Sám jsem se před několika lety vydal cestou jakéhosi „odstřižení“ od mainstreamového systému novodobého otroctví, tj. práce od nevidím do nevidím, abych mohl poplatit hypotéku, nakoupit v hypermarketu, pustit si k nedělnímu obědu Vencu Moravce na té „naší vaší“ veřejnoprávní vymývačce mozků a tak pořád dokola.
Daniel představil plány a záměry na využití Vidlákovny v souvislosti s potížemi a problémy, které se na nás valí, zatím však nejsou tolik vidět a jen probleskují. Nedostatek a drahé energonosiče. Nedostatek a drahé potraviny. Nedostatek a drahá elektřina. Silný tlak a reálná opatření na umlčení kritických hlasů ověřenými formami dehonestace a společenského „vymístění“. Vím, že mě budete považovat za sejčka.
Jsem rád, že Vidlákovna nebude jen prostor na tlachání. Vidlákovna bude prostor na vzdělávání velmi praktické. Třeba jak si vypěstovat pár základních potravin soběstačně nebo jak se pokusit svépomocí čelit nedostatku energií apod.
Cestou je decentralizace
Společně s návštěvníky Dne otevřených dveří jsem byl rád, že „Vidlákovna sobě“ vznikla a dá příklad těm, kteří možná zatím váhají a mají pochybnosti o své odvaze, jestli se do toho vrhnout.
A jakmile taková jedna ukázková Vidlákovna s obhospodařovanými pozemky vznikne, další získají odvahu a hlavně uvidí, že to jde. Budou mít i podporu v tom, aby se připojili a pro své okolí si také zbudovali svou Vidlákovnu.
V současném turbulentním světě je omyl spoléhat se na čím dál větší centralizaci. Cestou je decentralizace. Nikoliv jen na úrovni národních států, ale i uvnitř jednoho státu. Je potřeba přihlásit se k myšlence Národního obrození 2.0, abychom nebyli rozpuštěni ve Spojených státech evropských, ve IV. Říši amorfního totalitního molochu řízeného z Brusele. Nebo z Berlína, který nám nařídí tak akorát nový Drang nach Osten 2.0.
„Je to jak stavět po sto padesáti letech opět Národní divadlo a opět to začíná u obyčejných lidí, kteří jsou ochotni dávat ze svého nedostatku, nikoliv ze svého nadbytku. Národ tehdy nepovstal z toho, že mu byly císařpánem milostivě povoleny politické strany, ale že byl schopen navzdory všem protivenstvím stavět svoje vlastní instituce. Sokolové potřebovali sokolovnu. A vidláci dnes potřebují Vidlákovnu.“ – Daniel Sterzik alias Vidlák
Čtěte také:
Vtípek přiměl Rakušana zalhat. Zásah na komoru, raduje se blogger Vidlák
Damoklův meč nad tradiční českou levicí
Rozhovor s Vidlákem: Prahu čeká totální blokáda. Zemědělci bojují o přežití
