Srdcaři české pravice: Konzervativní revoluci nečekejte, bude to mravenčí práce

Dlouholetý europoslanec ODS Jan Zahradil v úvodu panelové diskuze varoval před přílišným očekáváním. „Nečeká nás žádná konzervativní revoluce, půjde spíš o mravenčí práci. Musíme postupně znovu nalajnovat hřiště, z něhož se úplně vytratil prostor pro pravici a levici,“ prohlásil.

Konzervativní pravice by se teď podle Zahradila měla soustředit na čtyři základní body: zachování národního práva veta v EU, zastavení Green Dealu, brzdění migrace a ochranu svobodné výměny informací, tedy svobody slova.

Boj se současným progresivistickým establishmentem bude podle Zahradila během na dlouhou trať, ve kterém se je třeba obrnit trpělivostí. Všudypřítomné nálepkování označováním názorových oponentů za proruské, nedemokratické či antisystémové elementy je prý známkou toho, že si estabilishment nespokojené pobublávání ze spodních pater společnosti uvědomuje a má strach, domnívá se Zahradil.

V Bruselu už otáčejí

Alespoň dílčí dobré zprávy vnesla do diskuze kometa nedávných evropských voleb, novopečený europoslanec Filip Turek z koalice hnutí Přísaha a Motoristé. Turek během zatím krátkého působení v Bruselu vyzvěděl, že už i evropští byrokraté často chápou nesmyslnost zelené ideologie a jisté korekci směřování sedmadvacítky mnozí z nich tajně fandí. V kuloárech ho prý někteří kolegové dokonce plácají po zádech.

„Obrození přichází, do porážky progresivistické ideologie je ale ještě daleko. Za vůbec největší vítězství progresivní levice považuji to, že se jim podařilo ukotvit ve veřejném prostoru přesvědčení, že je dělení na levici a pravici překonáno, že je to přežitek. To samozřejmě není pravda,“ prohlásil Turek.

Přijmout zase odpovědnost

Bývalý předseda KDU-ČSL a nynější senátor Jiří Čunek v panelové diskuzi upozornil na podle něj chybný filozoficko-společenský rozměr současného chápání role státu v životech lidí. Vžilo se podle něj přesvědčení na jistou nárokovost, které jde ale ruku v ruce s přenecháváním rozhodování o vlastních životech státnímu aparátu. Stát si navíc podle Čunka vydržuje nekvalifikovanou ale loajální servisní elitu, která se výměnou za dobré peníze a život v pohodlí podílí na ukrajování z našich svobod.

V podobném duchu hovořil i další diskutující, dřívější člen ODS a nynější kandidát Motoristů do Senátu Boris Štastný. Ten formou komentované obrázkové prezentace ilustroval úpadek ODS, dříve dominantní pravicové strany v Česku, která se ale postupem času (po odchodu Václava Klause) sesunula na levici, až někam k TOP 09 a Pirátům. „Pravicová ODS provedla naší zemí klíčovou transformací v 90. letech. Bojím se domýšlet, jak by si s takovým úkolem poradili současní vládní činitelé,“ řekl.

Posledním účastníkem panelové diskuze byl Patrik Nacher z hnutí ANO. Ten přispěl svým pohledem na současné rozdělování společnosti, které už se podle něj nedělí na pravici a levici či různé názorové proudy, nýbrž na ty špatné a správné, přičemž o tom, kdo je správný, rozhoduje pětikoalice a spřátelená média.

Nechyběly těžké váhy mainstreamové žurnalistiky

Poněkud úsměvným momentem páteční konference byla přítomnost zástupců oněch vládě spřátelených médií. Nebojíme se napsat zářivých hvězd současné mediální scény. Do prvních řad publika totiž zasedli Franz Straka české žurnalistiky Radek Bartoníček, o dvě židle dál na něj spiklenecky pomrkával akrobatický analytik Petr Honzejk (oba ze stáje Economia).

Zmínění novináři řeči o nutné nápravě věcí veřejných přetrpěli s bohorovným nadhledem a akceptovali i prosby (zejména od Patrika Nachera), aby o události referovali férově. Jak to dopadlo, se bojíme podívat; toho, jak to dopadne s českou pravicí, se po pátku 13. bojíme přeci jen o trochu méně.

Čtěte také:
Disident v ODS Jan Zahradil: Mám strach, že se celá společnost rozfláká na cimprcampr
Je francouzská pravice nejhloupější na světě?
Kdo dnes politikaří proti komu?