Menu
Přihlásit se

Domácí.

STAN prodělal vývoj od konzervatismu k neomarxismu, do EP vysílá Nerudovou s Farským

Ve stínu informace o tom, že ODS sestaví do evropských voleb společnou SPOLU kandidátní listinu, zůstávají předvolební aktivity ostatních stran. Ani se tomu nedivím, dát totiž na stejnou kandidátku na poměry Fialovy ODS přece jen konzervativního Alexandra Vondru a fanatického stoupence Green Dealu Luďka Niedermayera (TOP 09) je srovnatelné s přáním ministryně obrany Jany Černochové vystoupit z OSN.

Petr Bošnakov
Publikováno 03/11/2023
Doba čtení 2 min.
Danuše Nerudová a Jan Farský do toho jdou. Zdroj: ČTK / Vondrouš Roman

Stranou pozornosti tak zůstává hnutí STAN, které se, silou poslaneckého klubu, dělí s ODS o pozici druhého nejsilnějšího politického subjektu v Česku. Pravda, podle zářijového modelu STEM jsou volební preference strany 5,3 %, ale o naději je známo, že umírá poslední. Podle vyjádření vlastních představitelů dokonce uvažuje dozimetrické hnutí o postu eurokomisaře, proto sáhlo po mladém a půvabném trumfu.

Od knížete k Redlovi

Pro lepší pochopení kandidátky nebude od věci krátce připomenout ideový vývoj STAN. V letech 2009 – 2014 kandidovali Starostové a nezávislí v tehdejší pravicové TOP 09, aby před volbami 2017 zatoužili po spojení s KDU–ČSL. Tradičně názorově konzistentní lidovci nejdříve koalici schválili, poté však společný projekt zrušili, neboť nevěřili v překonání hranice 10 procent nezbytné pro vstup do PS. STAN se na politické mapě Česka zachránil na poslední chvíli ziskem 5,18 procenta.

Do voleb 2021 šli v koalici s Piráty, během dvanácti let se tak posunuli od konzervatismu k neomarxismu. Zároveň se stali první stranou historie českého parlamentarismu, jejíž vysoký představitel exministr školství Gazdík jezdil konzultovat vývoj partaje s bývalým úzkým spolupracovníkem odsouzeného zločince mezinárodního formátu Radovana Krejčíře Michalem Redlem. Ten byl navíc v době poskytování cenných rad, které možná analyzuje policie v rámci rozplétání kauzy Dozimetr, oficiálně uznán nesvéprávným.

Dáma s ambicemi

Spolu lídr, profesorka Danuše Nerudová, je pozoruhodná osoba. V letech 2019 – 2020 spolupracovala s ministryní práce a sociálních věcí Babišovy vlády Janou Maláčovou (ČSSD), které se přezdívalo Venezuela, jako předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody. Výsledek práce komise byl víceméně nulový. Ve stejné době působila jako rektorka Mendelovy univerzity, na které, jak se ukázalo během předvolební prezidentské kampaně, se čile obchodovalo s diplomy. Do volby prezidenta vstupovala s podporou SPOLU jako jedna z favoritek, nakonec však nepostoupila do druhého kola, když nepomohly ani hlasy příznivců Josefa Středuly. A to se odborářský boss vzdal kandidatury v její prospěch v přímém televizním přenosu. Po zisku 13,92 procenta paní profesorka oznámila, že bývalý komunista Babiš je zlo a je proto nutno podpořit ještě většího komunistu Pavla. Přitom ještě v lednu byla nabídkou penzionovaného generála, aby pracovala na Hradě jako účetní, ponížena.

Po volebním neúspěchu snila mladá a půvabná profesorka o vlastní straně. Poté, co tuto myšlenku zavrhla, akceptovala nabídku STAN, čímž nepotěšila TOP 09. Možná usoudila, že dvě kuřátka na smetišti jedné politické strany nemusí být ku prospěchu její věci. A královna STAN, místopředsedkyně Kovářová, nepředstavuje přece jen tak velkou mediální konkurenci, jako předsedkyně PS Markéta Pekarová – Adamová. Profesorka Nerudová přitom míří vysoko, když nevylučuje, že se s nulovou politickou zkušeností bude ucházet o post eurokomisařky, na který si STAN brousí zuby. Stejné ambice má ovšem i ministr průmyslu a hospodářství, čaroděj s cenami energií Jozef Síkela.

Sláva federalizaci

Neméně zajímavou postavou hnutí je druhý lídr Jan Farský. Ten se do historie české politiky zapsal pro změnu tím, že před volbami do PS 2021 zapomněl voličům říct, že sice touží po jejich hlasech, zároveň si ale vyjednal údajně prestižní stipendium Fulbrightovy nadace. Nepovažoval to za nutné, neboť svým studiem projektu: „Jak transformovat 250 let amerického federalismu do podrobného plánu dalších 25 let EU,“ chtěl přece pomoci České republice. Proto plánoval po osm měsíců v USA pilně studovat a občas přiletět do Prahy hlasovat. Jeho smělá představa ale nakonec neuchvátila dokonce ani některé vládní politiky, loni v únoru se proto přiletěl vzdát mandátu. Každopádně vzhledem k předmětu studia v USA lze s pravděpodobností hraničící s jistou říct, že se Jan Farský rád vzdá českého práva veta ve prospěch ušlechtilejších euro – cílů.

Komentáře (1)

Napsat komentář