Prosinec je pro Střelce měsícem, kdy se optimismus konečně střetne s fyzikou. Vy vstupujete do svátečního období s nadšením, lehkovážností a pocitem, že všechno dobře dopadne, i když vlastně netušíte jak. Vánoce berete jako dobrodružství. A dobrodružství vás má rádo. Někdy až příliš.
Začíná to nevinně. Vánoční jablko. Tradiční krájení, symboly, hvězdičky, budoucnost. Vy se soustředíte zhruba tři vteřiny, pak vám myšlenky utečou k něčemu úplně jinému. Nůž se pohne jinak, než měl. Výsledkem není věštba, ale okamžik překvapení, který vám zůstane v paměti déle, než byste chtěli. Řekněme jen, že od této chvíle budete svět vnímat poněkud jednostranně. Doslova. Holt, jedno oko je jedno oko.
Mužští Střelci se tváří, že se nic neděje. Všechno je v pořádku. Jen je potřeba si na chvíli sednout. A pak na delší chvíli. A pak už vlastně nic neřešit. Vaše přirozená tendence jít dál bez ohledu na detaily tentokrát naráží na fakt, že některé detaily prostě chybí. Prosinec vás učí zpomalit. Velmi názorně.
Ženy Střelkyně mezitím řeší situaci po svém. Emocí je dost, nervy pracují a sváteční atmosféra má k ideálu daleko. Přichází tradiční rodinný moment, kdy se hádka (kdy se ta holka konečně vdá) rozhodne vyřešit hodem pantofle. Bohužel, vaše přirozená střelecká dispozice se projeví naplno. Pantofel trefí cíl. A pak další. A pak ještě jeden. Sourozenec, rodič, kdokoliv byl v trajektorii. Přesnost je obdivuhodná, důsledky méně.
Rodiče reagují přiměřeně. Tedy zcela nepřiměřeně. V domě se rozhostí chaos, který připomíná spíš improvizované divadlo než vánoční setkání. Vy stojíte uprostřed místnosti a přemýšlíte, kde se to celé zvrtlo. Odpověď zní: u vás. Jako obvykle.
Prosinec vám připomíná, že svoboda bez pozornosti je jen rychlá cesta k malérům. Že ne všechno je hra a že ne každá střela má minout. Konec roku pro Střelce není o klidu, ale o následcích. A o tom, že příště možná bude lepší nechat nůž i pantofle tam, kam patří. V šupleti a botníku.
