Tržby v maloobchodě velmi mile překvapily, obrací se tím názor na další vývoj ekonomiky. Bude lépe

V poslední době nebývám poslem dobrých zpráv, protože se ekonomice pár let nedařilo tak, jak by většina z nás chtěla. Tentokrát to bude jiné. Český statistický úřad totiž zveřejnil novou statistiku, a to konkrétně maloobchodní tržby za březen. Zatímco trh čekal růst o 2,7 %, v realitě rostl maloobchod hned o 6,1 %. To je moc pěkný výsledek. Takový tu už hodně dlouho nebyl. Nejedná se přitom o jednorázovou výjimku, ale trend. Po šíleném roce 2023 rostou tržby již čtvrtým měsícem v řadě. Předchozí měsíce s sebou sice růst přinesly, ale jen malý. Tentokrát se ovšem výrazně zvětšil.

Čím to je dáno?

České národní bance se podařilo sestřelit inflaci až na inflační cíl. Zpomalování růstu cen bylo přitom rychlejší, než čekala sama centrální banka. Díky tomu najednou začaly růst mzdy rychleji než inflace. To už také dlouho nebylo. Právě na to všichni čekali jak na smilování.

Díky pocitu, že jsme najednou všichni bohatší, jsme začali víc utrácet. Nejvíce to bylo vidět u položek, které jsme vloni mohli upozadit. Evidentně jsme například odkládali nákupy parfémů a lepší kosmetiky. Tady vidíme meziroční růst tržeb o 27,4 %. Jinými slovy, s plnou peněženkou jsme nenakupovali více potravin, ale věci, které nejsou nepostradatelné. I ty je však jednou za čas třeba koupit.

Ekonomové změnili názor z pesimistického na optimistický

Už v roce 2023 hodně lidí včetně mě říkalo, že rok 2024 přinese vybřednutí z recese a návrat k růstu, kde jeho motorem bude maloobchod. Zkrátka sázeli jsme na to, že lidé začnou utrácet a podpoří poptávku. Jenže počátkem roku přicházely děsivé zprávy z německého průmyslu, což mnohé vystrašilo. Modely nebyly najednou optimistické. Mnozí proto revidovali růst směrem dolů, a to včetně Mezinárodního měnového fondu a dalších.

Ve chvíli, kdy ovšem přišla takto dobrá statistika, vidíme, že je ekonomika i přes problémy Německa na dobré cestě. Chápu proto, že řada institucí přechází na optimistickou notu a vrací se k odhadu růstu nad 1 %.

Vůbec se proto nedivím, že Česká bankovní asociace (ČBA) ve svém novém výhledu počítá s růstem o 1,4 %. Nicméně já bych se většího optimismu bál. Situace v Evropě stále není dobrá. Průmysl rozhodně „není za vodou.“ Snaha o přechod na zelený průmysl je komplikovanější, než si mnozí mysleli. Já se bojím, že tato snaha bude extrémně drahá a výsledkem bude průmysl slabší, než jsme byli zvyklí. Se super růstem proto nepočítám ani v delším výhledu.

Co by přinesl vyšší růst ekonomiky?

Pokud by česká ekonomika rostla, otevírá se šance, že se ještě letos dostaneme na úroveň, kde jsme byli před pandemií. To je na jednu stranu super, na druhou je to šílené. Celá Evropa je zpět před covidem, jen my stále zaostáváme. To je neomluvitelná ostuda předchozí a současné vlády. Předchozí proto, že jsme tak upadli. A stávající, že nedokázala nastartovat ekonomiku.

A to je stále ještě dobré. Kdyby růst nepřišel, jak se někteří báli, nevrátili bychom se před covid ani letos.

Oživení ekonomiky je pro domácnosti dobré. I dále budou více utrácet. Což je ale něco, co centrální bance svým způsobem vadí. Když více utrácíte, zvyšujete poptávku. Nabídka je přitom krátkodobě fixní. Takže na svobodném trhu vše zdraží.

Jenže centrální banka nechce inflaci vyšší než dvě procenta. Jak zareaguje? Dostane strach z dalšího snižování úrokových sazeb. Očekávám proto, že ČNB už bude se snižováním sazeb brzdit a je dokonce možné, že s ním dočasně i přestane.

Navíc tyto úvahy přiživuje i fakt, že v USA zůstává inflace stále vyšší. Americká centrální banka proto se snižováním sazeb váhá. V globálním světě je ovšem vyšší americká inflace pro ČR rizikem. I to mluví do karet strategii ČNB snižovat úrokové sazby jen málo.

V každém případě očekávám, že letos skončí centrální banka s inflací ve svém cíli. Vysoké inflace se proto nebojím. Očekávání ČBA, že skončí inflace letos na 2,3 % mi tudíž přijde realistické.

Budeme moci konečně přijmout euro?

Pokud by letos rostla ekonomika rychleji, vrací se do hry i scénář, že letos poklesne deficit státního rozpočtu k HDP pod 3 procenta. Teoreticky tak bude splněna překážka v tom, aby ČR započala přípravy na vstup do eurozóny.

Nicméně bude to s odřenýma ušima. Když byla přijímána tzv. Maastrichtská kritéria, nikoho tehdy nenapadlo, že budou euro jednou přijímat i země, jimž skoro omylem poklesne indikátor pod 3 procenta, aby se hned vrhaly do eura.

Naopak vycházelo se z dnes mylného předpokladu, že bude mít země veřejné finance v dalších letech v pořádku. Příklad Slovenska ukazuje, jak to bylo naivní. Po přijetí eura se veřejné finance země dramaticky zhoršily, protože se už žádný ministr o nic nesnažil.

Autor je hlavním ekonomem investiční skupiny CFG

Čtěte také:
Mladí už nechtějí děti. Důchody nakonec budou úplně jiné, než se dnes tvrdí
Německo už není špička. Je už jen drahé. Bude nutné to řešit nějakým zeleným kompromisem
Trend se zlomil, ekonomika si nepatrně polepšila. Problémem je velký odtok dividend do zahraničí