Utrpení národního konzervativce nad volebními lístky do europarlamentu

Pojďme vylučovací metodou: Nejprve tedy odhazuji volební lístky kandidátek, po jejichž vložení do volební urny by mi upadla ruka – tedy populisti a extrémní levičáci Piráti, STAN a Zelení, a po nich letí do koše další bizarnosti typu Mourek, Urza nebo Lepší život pro lidi. Co se tedy nabízí?

• SPOLU: Jako tradiční „devadesátkový“ volič ODS jsem v minulých eurovolbách šel a se skřípěním zubů se rozhodl volit občanské demokraty. Jako mnoho mých známých i kamarádů jsem totiž zakroužkoval Sašu Vondru (byl myslím na 14. místě kandidátky), protože mi přišlo, že jediný se dokáže realisticky postavit levicovému běsnění Bruselu. Možná byl účelovým fíkovým listem jinak mdlé kandidátky ODS, ale uspěl. Za pět let od té doby se ovšem stalo mnohé. ODS prakticky neexistuje, šéf koalice Spolu a český premiér Petr Fiala považuje současnou podobu Evropské unie za splnění svých snů, kdo podle něj nevolí Spolu, volí „Východ“, v době českého předsednictví prosadil největší zelené zhůvěřilosti, včetně zákazů aut se spalovacími motory, a na kandidátce Spolu se za Vondrou skví lidé, kvůli kterým je dnes Evropa na pokraji hodnotové i hospodářské sebevraždy. Nikdo po mně nemůže chtít, abych bez podstoupení lobotomie volil Luďka Niedermayera, Tomáše Zdechovského nebo Ondřeje Koláře.

• ANO: Andrej Babiš v poslední době vysílá směrem k nám, národním konzervativcům, celkem rozumné signály. Jasně, že jsou účelové, samozřejmě, že zaplňuje vakuum, které svým podvolením se bruselismu/socialismu vytvořili občanští demokraté. Ale můžu volit někoho, kdo stvořil euromonstrum Věru Jourovou, která z pozice eurokomisařky nejprve létala kontrolovat dodržování „evropských hodnot“ do Kaczyńského Polska a Orbánova Maďarska, aby následně vyrobila děsivé celoevropské směrnice proti svobodě slova?

• SPD A TRIKOLÓRA: Respektuji lídra kandidátky Petra Macha. Ve světě, který reprezentuje a prosazuje, bych prostě chtěl žít. Co nejméně regulací, koruna, nízké daně, svoboda. Když tvrdí, že na půdě Evropského parlamentu navrhne zrušení Green Dealu, věřím mu. Rozhodně lepší, než blouznění o uhlíkové neutralitě a moderním zeleném evropském průmyslu. Jenže – co předseda SPD Tomio Okamura, kvůli kterému jsem stál za Reflex několikrát u zbytečného soudu a jehož příznivci mi kvůli mé kritice jeho nápadů na život v přímé „referendové“ demokracii vyhrožovali násilím?

• MOTORISTÉ A PŘÍSAHA: Filipa Turka mám lidsky rád a hnůj, který na něj ve finále kampaně prostřednictvím pateticky prázdné Kandidátuše Nerudové nakydal tým ministra vnitra Rakušana, považuji za nevídaný. Ale nejen proto si přeji, aby se europoslancem stal. Hlavně prosazuje rozumný a plnohodnotný program, nejen záchranu tradičního automobilového průmyslu. Jenže: Co Přísaha Roberta Šlachty, tedy člověka, který před 11 lety coby hlava prokurátorsko – policejního puče proti Nečasově vládě brutálně rozbíjel standardní ústavní pořádky České republiky? Není představa, že dobrovolně jdu a hážu do volební urny kandidátku s jeho jménem, podobně bláznivá, jako že se přistihuji, když souhlasím s některými názory předsedkyně komunistů Kateřiny Konečné?

• STAČILO!: A jsme u Kateřiny Konečné, dlouholeté europoslankyně, předsedkyně komunistické strany a šéfky koaliční kandidátky Stačilo!. V debatách, které jsem viděl a poslouchal, byla skvělá. Důrazná, věcná, prosazovala tvrdý postup proti migraci, hájila korunu, má na kandidátce respektované osobnosti typu právníka Ondřeje Dostála, který v době covidových represí odvedl kus statečné antipropagandistické práce. Ale může starý konzervativec volit někoho, kdo se nestydí za srp a kladivo a třídní boj?

• SVOBODNÍ: Kvalitní pravicový program bez kompromisu, respektovaní kandidáti, mezi nimiž se na druhé místě vyjímá největší politický talent dneška (navíc z mé Ostravy!) Matěj Gregor. Ale co ten mrak neúspěchu, který se nad Svobodnými vznáší prakticky u každých voleb, a který asi nejlépe vyjadřuje fráze: „Vždyť nemají šanci se tam dostat, jde o vyhozený hlas.“ Je to ovšem relevantní důvod? Pro mnohé jistě ano. Ale na druhou stranu: Má volič vnitřně podléhat cynickému předvolebním pragmatismu a volit stranu, která má větší šanci na volební úspěch, přestože mu z nějakého důvodu (personálního, programového nebo historického) částečně nevyhovuje?

Otázek mnoho, odpověď prakticky žádná. Ale snad po mně nechcete, abych Vám radil, koho volit. Sám mám svých starostí při čtení volebních lístků dost.

Čtěte také:
Deset nejzávažnějších předvolebních omylů
Každý hlas pro Vondru podpoří Niederamayera, Zdechovského a další eurohujery