Menu
Přihlásit se

Komentář.

Svět potřebuje nová řešení a nové politiky

Mám pocit, že se u nás hodně píše o Německu. Snad všichni už vědí, že se Německu nedaří, což sráží celou EU. Málokdo už ale ví, že podobně významné státy jako třeba Británie či Japonsko jsou také v recesi. Globální prostředí je tedy dost špatné a u nás politici stále čekají růžové zítřky.

Vladimír Pikora Vladimír Pikora
Publikováno 23/02/2024
Doba čtení 2 min.
Back view of stressed young businessman looking at downward red arrow on blurry city background. Decrease, investment and economy concept. Multiexposure

Zajímavé je, že když se dívám na ekonomiku Německa, Japonska a Británie, tak sleduji třetí, čtvrtou a pátou největší ekonomiku světa. Tedy naprosto klíčové ekonomiky planety. A všechny tři trpí stejnými neduhy. A světe, div se, jsou to ty samé problémy, co máme my.

Všude je to stejné

Stručně řečeno, všechny země trápí to, že mají drahé energie, a tedy vysokou inflaci. V každé z nich to je v detailu trochu jinak, ale základ je podobný.

To, že jsou energie drahé, ničí průmysl i domácnosti. Lidé mají najednou velké výdaje za energie a nezbývá jim tolik na útraty. Všude proto klesá domácí poptávka. Maloobchod trpí. Jinými slovy, vysoká inflace dusí ekonomiku. Někde více, někde méně. Ti, co byli závislí na ruských energiích, jsou na tom pochopitelně hůře.

Ekonomie zaspala dobu

Zajímavé také je, že všude padají ekonomiky více, než se čekalo. V Japonsku klesala koncem roku o 0,4 %. Ekonomové přitom čekali růst o 1,4 %. Což ukazuje, že nedokázali určit ani trend.

To je hrozně zajímavé. Mám pocit, že ekonomové se mýlí čím dál častěji, a to i ti s nejlepšími školami světa. Příčina je podle mě prostá. Ekonomie zaspala. Na školách se pracuje s dokonalou konkurencí, a hlavně s trhem.

Jenže trh se postupně vytrácí s tím, jak celá planeta tíhne stále více k socialismu. Ekonomům se špatně pracuje s faktem, že všude jsou dotace, že centrální banky nakupují na první pohled nesplatitelný dluh, který by nikdo racionální nekoupil, že stát zachraňuje odvětví, která nedávají ekonomický smysl, ani s tím, že stát, tedy úředník, který nikdy nepodnikal, řídí stále více firem, protože centrální banky brání poklesům ekonomiky nákupem akcií, a tím pádem přebírají kontrolu nad podniky, kde by ji mít nikdy neměly.

Ekonomika je plná paradoxů

Výsledkem je mnoho iracionalit v ekonomice, které nás vzdalují růstu. Příkladem mohou být akcie. Jejich ceny rostou jak divé a zcela ignorují makroekonomické fundamenty. Teorie najednou neplatí. Japonsko je sice v recesi, ale jeho akciový index Nikkei 225 vyskočil na hodnoty, kde byl naposledy v roce 1990. Je to normální? Není!

Podobné to je s nezaměstnaností. Británie je v recesi, ale její trh práce zůstává přehřátý. Podobně jako u nás i tady je nábor a vyškolení nového zaměstnance tak drahý, že se vyplatí zaměstnance rok držet, i když ho firma nepotřebuje.

Nízká nezaměstnanost tak neumožní ekonomice očistu. Recese jsou všude jen velmi mělké. My máme pokles např. o 0,4 % a přitom jen nízkou nezaměstnanost.

Ekonomické modely: Všude stejný výhled

Inflace v roce 2024 výrazně poklesne, lidé budou více utrácet, a protože není nezaměstnanost, tak ekonomiky radostně porostou. Stále však zanedbávají ono vnější prostředí, kterým jsme začali. Všichni čekají, že svět poroste.

Z čeho ale poroste Německo, když se i podle tamních ministrů stává nekonkurenceschopné kvůli drahým energiím a zelené politice? Energie sice zlevní, ale nikdy už nebudou tam, kde byly před válkou na Ukrajině. Jinými slovy, měli bychom počítat s tím, že oživení nebude nikde tak výrazné, jak tvrdí vlády.

Potřebujeme transformaci

Buď si musíme zajistit levné zdroje energií, nebo ekonomiky od základu změnit. Zůstane zde jen specifický průmysl s opravdu vysokou přidanou hodnotou, který drahou energii unese.

Musí se přitom měnit všechny země, které nemají levné energie. Nejen EU, ale i Japonsko. Pokud to politici nezvládnou, nahradí je opozice, a to zase ve všech zemích včetně těch, kde jedna strana vládne desítky let. Svět chce nová řešení a nové politiky.

Autor je hlavní ekonom investiční skupiny CFG

Komentáře (3)

  1. Bohužel pravda: „Svět chce nová řešení a nové politiky.“
    Prakticky nikomu nevadí, že nová řešení a noví politici nejsou řešením 🙁

    Kéž by lidé začali politiky a jejich řešení nechtít. Kéž by zatoužili po kapitalismu bez přívlastků – staré osvědčené nepolitické řešení.

  2. Souhlasím s nadpisem i obsahem článku pana Pikory.
    Dovolím si jen poznámku k poslednímu odstavci :
    „… jen průmysl s opravdu vysokou přidanou hodnotou ..“.
    Takový průmysl (s vysokou přidanou hodnotou) chce pochopitelně každý stát. Nutnou podmínkou je však bohatý zdroj technicky vzdělaných znalostních pracovníků s odhodláním tvrdě pracovat. Jaký poměr v současnosti u nás generují naše vysoké školy? Odpovídá to výše uvedenému požadavku? Jaké jsou odměny těchto lidí (tech.) ve srovnání s ekonomy, bankéři,. Již v daleké historii si v jedné odpovědi na dotaz Jack Welch povzdechl nad situací, kdy průmyslové podniky nemohou konkurovat s nabídkou platu bankám, které pak odsávají nejkvalitnější mozky. V minulosti i Jan Keller v jednom článku uváděl, že tvůrce Power pointové prezentace výrobku/systému je lépe odměňován, než samotný konstruktér/vývojář téhož. A tak nejvíce o nutnosti inovací hovoří lidé, od kterých se žádná inovace nedá očekávat(ekonomové, bankéři).
    A tak potřebujeme nejen nové politiky, ale i nové majitele a nové a vzdělané řídící pracovníky.

  3. Jak vznikají ekonomické paradoxy velmi dobře ukazuje například film Sázka na nejistotu. Vřele doporučuji.

Napsat komentář