V EU jako v bavlnce. Připomeňte si 21 let staré sliby před referendem o vstupu do Unie

Do vězení volá moderátor televize Nova Rey Koranteng. Odehrává se jakoby rok 2013 a Nova předpovídá, jaké to bude deset let po referendu. Vězeň vypráví, jak vstup do EU zrychlil české soudy a poslal ho do chládku. Rey také zavolá do kostela. A – světe div se – 10 let po referendu je to poslední neopravený kostel v České republice. Navíc dobrovolně, protože kněz má vadu zraku a v zrekonstruovaném kostele by se, chudáček, neorientoval. Mezi všemi spoty také často vidíte ruce, které hladí a hýčkají vlajku Evropské unie, aby ji nakonec svázaly do uzlu. Následuje logo „ANO“ obkroužené unijními hvězdičkami. Logo „NE“ se mimochodem v televizi nikdy neobjevilo.

Jedeme dál. Jednotliví obyvatelé již členských států EU v jiné kategorii spotů vypráví, jak státy, které před vstupem do EU byly skoro na pokraji krachu, vstupem do EU najednou zázračně zbohatly. Největší ironií je například výpověď podnikatele, který měl malou kavárnu a otevřel si k ní i penzion, a to jen díky vstupu jeho země do EU. Podnikatel je z Řecka. Vezmeme-li v potaz následné problémy Řecka, zejména ty ekonomické, působí to až komicky. Jenže k vrcholu jsme se ještě ani nedostali.

Herec Václav Vydra stojí nad otevřenou kapotou svého staršího vozu v garáži, když mu jeho manželka oznámí, že na dovolenou mohou zapomenout. V té době už přece bude Česká republika v té Evropské unii a takové staré kraksny tam jezdit nebudou. Spot měl lidi uklidnit, protože někteří kritici strašili některými možnými budoucími požadavky Bruselu. Je zajímavé, že ti strašáci měli opět pravdu, vzhledem k tomu, že žádná auta se spalovacími motory kolem roku 2050 nebudou vůbec jezdit. V roce 2035 bude zakázán prodej nových a průměrné stáří auta v Evropě je kolem 11 let. V roce 2050 jich tu bude jen pár. K tomu připočteme další uvažované zákazy vjezdu starších aut do měst, které jsou mimochodem po Německu či Nizozemsku již v platnosti, takže skutečně starší auto na dovolené po Evropě již nyní představuje možný problém.

Většinu spotů si zaplatily nadnárodní firmy. Je zajímavé, že to samé se dělo v okolních zemích, kde „hrozilo“, že referendum bude napínavé. Nadnárodní korporace zaplatily tučné peníze, aby v podstatě dezinformovaly obyvatelstvo a zatajily možné nevýhody vstupu země do EU. Situaci nepomohla ani veřejnoprávní Česká televize, která prokazatelně neposkytla vyvážený prostor všem názorům. Proto nebylo žádné překvapení, když na obrazovkách ČT, po zveřejnění prvních výsledků referenda, radost moderátorů ČT z obrazovek doslova svítila do očí diváků.

(Všechny spoty, které se mi podařilo najít na internetu, najdete v mém sestřihu zde.)

Postupem času vychází najevo, že EU si neláme hlavu ani s fakty, ani s referendy. O pouhých pár let později, mezi lety 2008 a 2009, dokázal samotný Brusel, ale i jeho zastánci, lhát, obelhávat, manipulovat s lidmi a dokonce ignorovat vůli občanů některých členských států. EU chtěla vlastní Ústavu. Francie a Nizozemí na Ústavu vyhlásily referendum, kde občané takzvanou Smlouvu o Ústavě pro Evropu odmítli. EU jejich vůli ignorovala tím, že Smlouvu o Ústavě pro Evropu přejmenovala na Lisabonskou smlouvu, upravila pár detailů a tím tato referenda zcela obešla.

Jenže tentokrát na Lisabonskou smlouvu vyhlásilo referendum Irsko. A Irové smlouvu odmítli. EU pak učinila jednu malinkou změnu v počtu eurokomisařů, kdy zavedla eurokomisaře na členský stát (ano, skutečně, plán byl v tom, že eurokomisaře neměly mít všechny členské státy). A Irsko vyhlásilo nové referendum. Po naprosto masivní reklamě, zaplacené firmami, irskou vládou i Bruselem, nakonec Irové skočili Bruselu na špek a napodruhé Lisabonskou smlouvu přijali. Brusel tak v cestě za zavedením takzvané evropské Ústavy, od které se Lisabonská smlouva téměř v ničem neliší, obešla vůli občanů hned třikrát.

K tomu musíme přičíst lhaní. Kritici Lisabonské smlouvy varovali před ztrátou suverenity členských států po ratifikaci smlouvy v mnoha oblastech. Mimo jiné v oblasti energetiky a migrace. V obou případech vidíme, že rozhodující slovo má skutečně Brusel. Lisabonská smlouva přiblížila Evropskou unii k Evropskému superstátu.

Evropská unie nám dvacet let ukazuje, že umí manipulovat, lhát a že naprosto prokazatelně zcela ignoruje názory občanů členských států. To je to hlavní, co jsme se za dvacet, vlastně tedy za jednadvacet let o Evropské unii dozvěděli. A to je důvod, proč lze příznivce vystoupení členských států z Evropské unie chápat a možná i více než to…

Autor komentátorem webu Incorrect.