Prosinec je pro Váhy měsícem, kdy se ukáže, že rovnováha je krásná teorie, která má ovšem jednu zásadní slabinu. Vánoční cukroví. A omáčky. A ještě něco „jen ochutnat“. Nejde o žádné dramatické přejídání, spíš o nenápadné, systematické přibývání, které probíhá tak tiše, že si ho všimnete až ve chvíli, kdy se vaše vnitřní váhy začnou podezřele naklánět na jednu stranu.
Vaší přirozeností je hledat střed. Prosinec vám však nabízí extrémy. Jeden den řešíte, zda je ještě slušné dát si třetí porci, druhý den už filozofujete nad tím, zda je vlastně důležité něco řešit. Váhy dlouho váhají, a když se konečně rozhodnou, bývá už pozdě. Letos to platí i doslova. Rovnováha se poruší, těžiště se posune a vy zjistíte, že svět není připraven na vaši změněnou hmotnostní distribuci.
Ve vztazích i v běžném provozu se snažíte zachovat klid, noblesu a zdání, že máte vše pod kontrolou. Bohužel, gravitace nemá smysl pro diplomacii. Stačí jeden nešikovný krok, jeden pokus o elegantní otočku a řetězec událostí se dá do pohybu. Převážení, zavrávorání, pád. Vše proběhne rychle, nečekaně a bez možnosti odvolání. Váhy se překlopí. Stylově ne, ale důrazně.
Zlomená noha není výsledkem smůly, nýbrž logickým vyústěním dlouhodobého vyhýbání se rozhodnutí. Kdyby bylo méně cukroví, více pevné obuvi nebo jasnější postoje, možná by k tomu nedošlo. Prosinec vám však nechce cokoli vyčítat. Chce vás zastavit. A když to nejde po dobrém, jde to po fyzikálním.
V pracovních i společenských záležitostech vás čeká období nuceného klidu. Budete mít čas přemýšlet. Hodně času. Ležet, sedět, zvažovat, znovu zvažovat. Váhy v sádře jsou metaforou samy o sobě. Nemůžete nikam utéct, nemůžete nic vyvážit pohybem. Zbývá jen hlava. A ta pojede naplno.
Konec roku vám přináší zásadní ponaučení: rovnováha není stav, ale proces. A někdy k jejímu nalezení potřebujete spadnout. Ideálně jednou. Tvrdě. A pak si dát pauzu. Vánoce možná strávíte vleže, ale aspoň budete mít jistotu, že tentokrát už se nepřevážíte. Protože ležet na zádech je překvapivě stabilní poloha.
