Před pár dny z televizní obrazovky předčítal poslanec za SPD Miroslav Ševčík namátkou několik údajů o tom, kam náš stát dislokuje finanční prostředky. Na první poslech to bylo směšné, neboť to vyhlíželo jako snaha ministátečku uprostřed Evropy zachránit celý svět. Podívali jsme se tedy do materiálů ministerstva zahraničí, které má podobné zhůvěřilosti v agendě, a hned můžeme o něco lépe rozumět tomu, proč ti naši liberální demokrati – právem poražení ve volbách – tak usilovně nechtějí pustit na MZV žádný šťouravý zrak, třeba ten patřící Filipu Turkovi.
Zalistujme si třeba jen v materiálu Strategie humanitární pomoci na rok 2024, který má na svých stránkách MZV, ale administruje to sdružení neziskovek s názvem FoRS – České fórum pro rozvojovou spolupráci, které o sobě na svých stránkách tvrdí toto: „Platforma FoRS byla založena v roce 2002 a sdružuje na 37 členských a pozorovatelských organizací. Společně prosazujeme vyšší relevanci české i mezinárodní zahraniční rozvojové spolupráce. Snažíme se zlepšovat jejich efektivnost a pozitivní dopady pro obyvatele rozvojových a transformujících se zemí.“ Fráze na frázi, řeknete, ale těch peněz, co je za nimi!
Tak třeba:
„Zlepšení sektoru WASH v provincii Kampong Chhnang, Kambodža. Projekt usiluje o zlepšení přístupu k vodě a sanitaci v odlehlých venkovských oblastech provincie Kampong Chhnang.“ Za pouhých 23 milionů korun z našich kapes.
„Kompilace geologické a hydrogeologické mapy Etiopie. Hlavním cílem projektu je vytvořit komplexní informace o geologickém prostředí a zdrojích podzemních vod Etiopie na národní úrovni. Nedílnou součástí projektu je vytvoření harmonizovaného geovědního informačního systému pro rostoucí poptávku vládních institucí a širší veřejnosti, který podpoří spravedlivé, rychlé, důvěryhodné a strategické řízení regionálních přírodních zdrojů.“ Kdyby vás zajímalo, co ta série slovních klišé a věcně těžko zdůvodnitelných nákladů bude stát, pak vězte, že něco přes 18 milionů.
A ještě v Etiopii: „Zlepšení kvality života zajištěním dostupnosti a udržitelným nakládáním s vodními zdroji v regionu Sidama a zónách Gamo a Gofa. V jižní Etiopii čelí malé zemědělské komunity problémům s dostupností vody pro zavlažování, což omezuje úrodu a její stabilitu. Projekt se zaměřuje na vytvoření nástroje pro vizualizaci, plánování a hodnocení podzemních vodních zdrojů, který pomůže rozhodovacím činitelům a pracovníkům rozvojových projektů, zejména v oblasti mělké zavlažování, které má potenciál zdvojnásobit výnosy plodin a zlepšit jejich stabilitu.“ To vše za pakatel: 40 milionů.
A do třetice tamtéž: „Rehabilitace mokřadů Cheleleka a lesů v oblasti Wondo Genet. Projekt se zaměřuje zejména na podporu zemědělských kooperativ prostřednictvím lepších zemědělských postupů, udržitelného využívání přírodních zdrojů a rozvoje ekonomických aktivit.“ Udržitelnost si vyžaduje z veřejných zdrojů něco přes 31 milionů korun.
Poznámka bokem: Povšiml si někdo z vás, že jsme někdy v nedávné minulosti adoptovali / obsadili / kolonizovali Etiopii? Nebo je to jakýsi pozdní úradek od premiéra Fialy, kterého na své území nepustila mocná Nigérie, tak si jel hojit ego do chudé a geopoliticky bezvýznamné Etiopie? Ba ne, přece, jak říkal Churchill, „follow the money“ – následuj stopu peněz. Naše neziskovky by se nezdráhaly přijímat veřejné stamiliony, ani kdyby cílem byla výstavba parkoviště v oblasti měsíčního Mare Tranquillitatis (Moře klidu) nebo v našem případě přiléhavěji spíše Mare Crisium (Moře nepokojů).
Mimochodem, projektů s tématem vody a kanalizace administruje naše MZV – FoRS celkem 60 po celém třetím světě. Holt jsme ti světoví lídři.

Vzdělávání nesmí zůstat stranou!
Libujeme si ovšem i ve vývozu vzdělávacích aktivit. Třeba taková „Sluneční škola pro Kargyak“ na severu Pákistánu. Oč jde? „Projekt SURYA představuje realizaci výstavby a provoz solární školy, která umožňuje základní vzdělávání a celoroční výuku ve vesnici Kargyak. Ta leží v severní části Indického Himálaje v pohoří Zanskar. Projekt reaguje na nedostatečnou úroveň základního vzdělání, jež je dána izolací a extrémními klimatickými podmínkami regionu.“ Bratru za 12 mega.
Nebo „Zlepšení kvality středoškolského technického vzdělávání v oblasti akvakultury v Kambodži, jež má za cíl zlepšit odborné vzdělávání integrací modulů akvakultury do kurikula pro chov zvířat a zpracování potravin (na národní úrovni) a posílit kapacity středních škol pro kvalitní výuku akvakultury (na provinční úrovni).“ Tentokrát „jen“ za 10 mega. Zato však (jako mnohé jiné projekty) v péči Člověka v tísni.
Chytřejší díky nám budou asi i v Zambii. Jde o projekt „Podpora vzdělávání (Lusaka) a obživy uprchlíků a jejich hostitelských komunit v Zambii. Projekt je zaměřen na zvýšení soběstačnosti uprchlíků a jejich hostitelských komunit v Zambii podporou udržitelné a výdělečné zemědělské produkce a rozvojem hodnotových řetězců, drobného podnikání, učňovského vzdělávání a přístupu k finančním službám.“ Za pouhých 12 milionů korun.
Tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Jen těch „vzdělávacích“ projektů je třiasedmdesát. A většina z nich, ale i těch dalších, se vyznačuje tím, že jsou realizovány dlouhodobě, často i víc než deset let. Příslušné finance si laskavě dopočítejte sami.
Konec chudoby i hladu…
Už pohled na tematické vymezení toho, čemu MZV a FoRS říkají „České rozvojové projekty v zahraničí“, dává rovněž návod k pochopení: Tak třeba „Konec chudoby, konec hladu, rovnost mužů a žen, klimatická opatření, život na souši, život ve vodě“ atd. Napočítal jsem v současnosti probíhajících 508 projektů, a to mluvím jen o této jediné kapitole, odkud tečou veřejné peníze. Spoustu podobných aktivit platíme ze svých kapes přes jiné průtokové ohřívače (vláda, kraje, municipality, evropské fondy atd), přičemž jen skrze Člověka v tísni loni proteklo 5,2 miliardy korun.
A pak se opakovaně zamýšlejme, co všechno stojí za mediálními tlačenicemi při sestavování vlády. To není jen geopolitika, jak naznačuje kdekdo – od exprezidenta Václava Klause po poradce současného prezidenta Petra Koláře. Tam jde totiž o peníze, a ne ledajaké.
Čtěte také:
Lipavského mluvčí vysvětlil, jak to je s předvolebními agitkami v zahraničí
Zločinná praxe politických neziskovek
Česká zahraniční politika: Dogma, které se nemění. Jen směr je jiný










