Veteránům nestačí vyjadřovat vděčnost, musíme jim pomáhat, řekla Černochová

Ministryně řekla shromážděným vojákům, že dnešní vzpomínka patří i jejich 30 kamarádům, kteří se nevrátili z nasazení na Balkáně nebo na Středním a Blízkém východě. Připomněla, že československých veteránů z druhé světové války žije už jen osm desítek. „Čas je bohužel v tomto směru neúprosný. Je to proto pro nás mnohem větší výzva, abychom jejich odkaz předávali dalším generacím. Jsem proto moc ráda, že se této pomyslné štafety chopili novodobí váleční veteráni,“ uvedla.

Novodobých účastníků zahraničních misí je přes 16 000 a jejich počet každým rokem narůstá. „Chci poděkovat všem, kteří našim veteránům pomáhají,“ zdůraznila Černochová. Poukázala na to, že mnoho válečných veteránů se po odchodu do civilu dostává do složitých životních situací – musí se vypořádat s následky zranění utrpěných ve službě a často se mohou dostat do existenčních problémů nejen oni sami, ale i jejich rodiny.

„Tito lidé častokrát, a musím říci oprávněně, kritizovali náš resort za to, že přestože nasazovali svůj život i v zahraničních operacích, tak vysvlečením uniformy o ně přestal být zájem,“ poznamenala ministryně. Její úřad chce proto nyní změnit pravidla poskytované pomoci tak, aby byla dosažitelná pro více vojáků. „Naráželi jsme i na to, že vojáci jsou velmi hrdí lidé a žádné pomoci se nedožadují. Musíte najít šetrný způsob, abyste je neurazil, že jim něco nabízíte, a zároveň aby ta pomoc byla dostatečně důstojná,“ popsala.

Nově lze požádat o finanční pomoc

Od ledna proto budou ve všech krajích pomáhat kontaktní pracovníci Agentury pro podporu válečných veteránů. Vojáci do pěti let od ukončení činné služby, veteráni, jejich blízcí a pozůstalí také mohou nově žádat o finanční pomoc z Vojenského fondu solidarity. Fond získává příspěvky mimo jiné i ze sbírky pořádané ke Dni válečných veteránů, lidé tak mohou přispět nákupem symbolu vlčího máku. Ministerstvo uvažuje rovněž o vytvoření mobilní aplikace, která by veterány informovala o jejich nárocích.

„Když se dnes rozhodne mladý člověk vstoupit do armády a vydrží tam nějakou dobu, s dost velkou pravděpodobností se stane válečným veteránem. Veteráni nejsou jen nějaké obrázky v muzeu – jsou to lidi, které potkávám každý den,“ upozornil náčelník generálního štábu Karel Řehka. Doplnil, že ve světě aktuálně slouží zhruba 750 vojáků české armády. V rámci posilování východního křídla NATO kvůli ruské agresi jich je nejvíce na Slovensku, v Litvě či Lotyšsku, jednotlivci nadále působí v Mali, v Iráku, v Bosně a Hercegovině a v Kosovu nebo jako pozorovatelé například na Golanských výšinách.

Záslužný kříž dnes Černochová udělila Pavlu Gebrovi, který včasným zahájením resuscitace zachránil studenta vojenské školy, jemuž se na internátu zastavilo srdce kvůli epileptickému záchvatu. Stejné vyznamenání získali Michal Tomeš a František Vicenda, kteří společně pomohli muži, jenž zkolaboval. Kříž je nejvyšším vojenským resortním vyznamenáním pro vojáky v činné službě a občanské zaměstnance, lze ho získat například za statečnost či úspěšné velení v boji.

Medaili ministra obrany ČR za službu v zahraničí dostal plukovník generálního štábu Josef Přerovský. Osmdesátiletý Štětina pak získal ocenění jako nevoják. „Je sice civilistou, ale také pro náš resort a pro naši zemi hodně vykonal. Jako válečný reportér se s vojáky účastnil řady operací,“ řekla o něm ministryně.

Připomínka v den konce bojů 1. světové války

Na veterány se ve světě vzpomíná v den, kdy v roce 1918 vstoupilo v platnost příměří, kterým byly ukončeny boje první světové války. Zatímco v cizině, především v některých anglicky mluvících zemích nebo ve Francii, má svátek široký společenský ohlas, v Česku tolik připomínán není. Oficiálně se zde slaví od listopadu 2001.

Symbolem Dne válečných veteránů je květ vlčího máku. Odkazuje na báseň kanadského lékaře, podplukovníka Johna McCrae, který v ní v roce 1915 vyjádřil smutek nad spolubojovníky zabitými ve Flandrech. „Do vašich rukou dáme my teď svou hořící pochodeň a vy ji neste dál. Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal, že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou na polích flanderských,“ zapsal si chirurg, který se konce války rovněž nedožil – zemřel na zápal plic v lednu 1918.