Menu
Přihlásit se

Analýza.

Visegrádská spolupráce potřebuje chytit druhý dech

Visegrádská skupina – čtyři země, jedna duše… která se však při každém summitu objeví jen na chvíli a pak zase zmizí. Někdejší pevná aliance středoevropských států je dnes jako stará kapela, která stále vystupuje, ale hraje podle odlišných z not. Možná je na čase, aby se členové V4 zamysleli nad tím, co dál..

Adam Čaloud
Publikováno 12/11/2024
Doba čtení 3 min.
Zleva Radosław Sikorski (Polsko), Jan Lipavský (Česko), Péter Szijjártó (Maďarsko) a Juraj Blanár (Slovensko) na tiskové konferenci po setkání ministrů zahraničních věcí Visegrádské skupiny, 21. března 2024. Foto: ČTK / Kamaryt Michal

Dnes je jasné, že státy střední Evropy, ač spojeny geograficky a historicky, čelí výzvám, které je rozdělují. Pokud má V4 znovu získat relevanci, je třeba ji přizpůsobit současnosti a otevřít novým formám spolupráce. Z konzervativní perspektivy, která klade důraz na národní suverenitu, tradice a stabilitu, se změny nikdy nemají dít bezhlavě. Cílem není zničit to, co bylo v minulosti užitečné – toto uskupení sehrálo důležitou roli v integraci Česka, Slovenska, Polska a Maďarska do Evropské unie a NATO.

Dnes však, jako plnohodnotní členové těchto struktur, již tyto země V4 nepotřebují k dosažení původních cílů. Odborníci na geopolitiku i zástupci jednotlivých států už léta přiznávají, že původní pragmatická aliance se stala až příliš rigidní. Rozdíly v politických prioritách a zájmech členů ji oslabují natolik, že působí spíše jako symbol minulosti než efektivní platforma budoucnosti. Je tedy načase, aby se i konzervativní a pronárodní síly střední Evropy zamyslely, jak přizpůsobit V4 nové realitě.

Neshody, které paralyzují

Kdysi sdílený cíl – směřování do západních struktur – dnes ustoupil do pozadí a nahradily jej rozdílné postoje. Slovensko a Maďarsko se dnes často vymezují vůči Bruselu ve snaze zachovat si větší míru národní suverenity a zahraničněpolitickou autonomii. Naopak Česko a Polsko se skrze prozápadně-liberální vlády kloní k hlubší integraci a udržení silných vazeb na EU.

Rozdíly jsou patrné nejen v otázkách postojů k Bruselu, ale i v oblasti migrace, ekonomické politiky a přístupu k ekologii. Například přístup k otázce války na Ukrajině rozdělil V4 na dva tábory. Podobně je to i u environmentální politiky a přístupu k evropským sankcím vůči Rusku.

Moderní inspirace: Severská rada či Benelux

Evropa už má příklady úspěšných flexibilních aliancí, které mohou být inspirací. Například Severská rada umožňuje Dánsku, Finsku, Islandu, Norsku a Švédsku účinně koordinovat politiku v otázkách obrany, ekonomiky i kultury, aniž by se zavazovaly přísnými pravidly. Podobně Benelux, sdružující Belgii, Nizozemsko a Lucembursko, nabízí flexibilní platformu pro společné zájmy těchto zemí.

Úspěch zmíněných platforem ukazuje, že efektivní spolupráce je možná i bez rigidní struktury. Neformální spolupráce umožňuje zemím rychle reagovat na nové výzvy a přizpůsobovat se měnícím podmínkám. Tyto příklady potvrzují, že pro zachování vlivu a prosazování národních zájmů nemusí být nutné lpět na zastaralých modelech.

Nová forma spolupráce: Konzervativní koalice politických stran

Existuje však i druhá možná alternativa. Zatímco V4 funguje na úrovni vládních struktur, kde se rozdíly v zájmech často střetávají a blokují jednotný postoj, alternativou by mohla být mezistranická organizace, sdružující konzervativní a národně smýšlející strany jednotlivých členských zemí.

Taková platforma by se mohla zaměřit na obranu základních hodnot, jako jsou národní suverenita, ochrana tradičních kulturních hodnot a podpora křesťanských principů. Spolupráce na úrovni politických stran, nezávislá na vládním vlivu, by mohla vytvořit pevný konzervativní blok, jehož cílem by bylo posilovat národní zájmy ve střední a jihovýchodní Evropě.

Výhodou tohoto přístupu je rovněž eliminace vlivu probruselsky orientovaných politiků, jejichž možná vládní pozice často podrývá národní a konzervativní politiku. Probruselští politici dnes vnímají V4 v lepším případě za přežitek, v horším za nástroj separatismu. Díky mezistranickému systému fungování by platforma nebyla vystavena vnitřním sabotážím a rozporům, které dnes V4 brzdí.

Spolupráce zaměřená na jednotný konzervativní postoj může přinést efektivnější, cílevědomou politiku, zaměřenou na udržení národních zájmů bez nadměrného vlivu Bruselu a nadnárodních institucí. V konečném důsledku by se členy této platformy mohly stát i takové evropské země, které členy EU nejsou, jako například některé státy západního Balkánu.

Čtěte také:
Střední Evropa na rozcestí. Praha hostila mezinárodní konferenci o budoucnosti našeho regionu
Slovak jim zas načural do mravenišťa
Fico vyslechl v Praze plány ekonomické spolupráce, jednalo se i o Ukrajině a V4

Komentáře (1)

Napsat komentář