Pozornost Bruselu, Washingtonu, Moskvy, ale i Baku, hlavního města Ázerbájdžánu, v těchto dnech směřuje k Arménii, kde se 7. června budou konat parlamentní volby. Průzkumy jasně favorizují současného premiéra Nikola Pašinjana s jeho stranou Občanská smlouva. Měl by získat nadpoloviční většinu v parlamentu a pokračovat ve sbližování s Evropskou unií.
Pragmatický centrista Pašinjan může 7. června dosáhnou třetího volebního vítězství v řadě, ale premiérově prostřednictvím voleb konaných v řádném termínu. Poprvé se svým blokem uspěl v rámci předčasných voleb v prosinci 2018 a podruhé v červnu 2021 po válce v Náhorním Karabachu, v jejímž důsledku Arménie ztratila část svého území ve prospěch sousedního Ázerbájdžánu. Průzkumy napovídají tomu, že letos s největší pravděpodobností opět zvítězí, ale nikoliv tak přesvědčivě, jak tomu bylo například před osmi lety, kdy získal s více než 70 % hlasů pohodlnou ústavní většinu. Lídrem silně roztříštěné opozice je aktuálně miliardář Samvel Karapetjan, který stojí v čele nového uskupení Silná Arménie. Zbohatl při svém podnikání v Rusku a podle některých zjištění má blízko ke Kremlu i Vladimiru Putinovi. Průzkumy jeho straně přisuzují volební zisk pohybující se v širokém rozmezí mezi šesti až patnácti procenty.
Von der Leyenová i Rubio v Jerevanu
Pašinjan může těžit ze silné mezinárodní podpory. Tady jsou karty rozdány poměrně jasně. Zkraje května se v Jerevanu konal historicky první summit ve složení EU – Arménie, který se stal jasným symbolem vzájemných vztahů. Důležitost summitu podtrhla osobní účast dvou nejvyšších politických špiček EU, tedy předsedy Evropské rady Antónia Costy a předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Za Pašinjanem jednoznačně stojí také Washington, když před pár dny zemi osobně navštívil samotný ministr zahraničí Marco Rubio. Americký prezident se zase loni osobně angažoval ve vyjednání mírové smlouvy s Ázerbájdžánem a bezprostředně po Rubiově návštěvě na své sociální síti Truth Social vyjádřil současnému arménskému premiérovi osobní a velmi vřelou podporu.
Veřejně proklamovaná přízeň ze strany EU a Spojených států je pro vládu premiéra Pašinjana z pohledu PR nepochybně důležitá, ale i jeho věrní voliči chtějí vidět především hmatatelné výsledky. Na květnovém summitu s EU tak bylo podepsáno několik obchodních dohod. Asi nejvýraznějším krokem je spuštění programu Global Gateway, v rámci kterého by se měl Jerevan dočkat plánovaných investic ve výši 2,5 miliardy eur. Další čtvrt miliardu eur pro Arménii zajistí Plán pro odolnost a růst. Přesto zůstává Evropská unie pro Arménii stále až čtvrtým největším obchodním partnerem s podílem přibližně 12 %. Na prvním místě suverénně kraluje Rusko s cca 35 %. Na druhém a třetím místě se potom nacházejí Čína a Spojené arabské emiráty. Spojené státy jsou až na samém chvostu pomyslného žebříčku s necelými dvěma procenty.
Rusko vyhrožuje Ukrajinou
Podpora ze strany současné americké administrativy má tedy pro Arménii význam primárně z geopolitického a strategického pohledu. A to zejména ve vztahu s Ruskem. Jerevan si v průběhu poslední války o Náhorní Karabach uvědomil, že spoléhat se plně na Moskvu rozhodně nemusí být pomyslnou „sázkou na jistotu“. Rusko si je následné odtažitosti svého bývalého satelitu velmi dobře vědomo a prozápadní směřování Pašinjanovy vlády vnímá s neskrývanou nelibostí. Vážným zásahem do vzájemných vztahů byl dle očekávání zmiňovaný květnový summit s EU. „Všichni vidíme, co se teď děje s Ukrajinou. Ale kde to všechno začalo? Pokusem Ukrajiny vstoupit do Evropské unie,“ nechal se slyšet prezident Putin na summitu Euroasijské ekonomické unie konaném na konci května.
Jasnou „válečnou“ výhrůžku ruský prezident podpořil také ekonomickými hrozbami, které jsou asi nejsilnější pákou Ruska vůči jejímu sousedovi. „Pokud Jerevan vytrvá ve svém prozápadním kurzu, budeme nuceni omezit prakticky veškerou naši spolupráci s Arménií v ekonomické sféře,“ dodal Putin. Co se však týká případného úspěchu „prorusky“ uvažujících politických stran v Arménii, v tomto ohledu může být premiér Pašinjan v klidu. Opoziční síly jsou v zemi obecně roztříštěné a výrazný volební úspěch, který by snad znamenal změnu kurzu zahraniční politiky země, se od nich nečeká. A to i přes spolupráci mezi vyloženě proruskými a nacionalistickými proudy, které vnímají po prohrané válce o Náhorní Karabach Pašinjana jako zrádce národa.
Budou voliči trpěliví?
Pašinjanovi vyčítají zejména podporu mírové smlouvy s Ázerbájdžánem, jejíž podepsání však tamější prezident Ilham Alijev podmiňuje změnami arménské ústavy. Alijev požaduje, aby z ní byly vypuštěny veškeré přímé či nepřímé zmínky o nárocích na Náhorní Karabach. Pragmaticky uvažující Pašinjan je tomuto kroku nakloněn a hodlá vyhlásit celostátní referendum, které je v zemi jedinou legální cestou, jak dosáhnout ústavních změn. Cílem Pašinjana je tedy získat ve volbách co nejsilnější mandát, což by mu logicky dávalo velké šance na úspěch také v následném referendum. Paradoxně mu tak drží palce vůdce nepřátelského Ázerbájdžánu Alijev společně s Trumpem i von der Leynovou na straně jedné, zatímco spojenec Jerevanu Moskva by si přála úspěch opozičního kandidáta.
Arménie v současné době prosperuje velmi slušně, což potvrzují i klíčové ekonomické údaje. Za první čtyři měsíce letošního roku rostla ekonomika téměř o 7 %, kdy se na tom výrazně podepsal zejména stavební boom (růst ve výši 22 %) a zvýšení produkce v těžebním a zpracovatelském sektoru. K tomu lze připočíst nízkou inflaci. Bohužel pro současnou prozápadně orientovanou vládu je vše výše uvedené do značné míry závislé na vazbách s Ruskem. Arménský premiér je tak neustále nucen balancovat na hraně a doufat, že Rusko své vyhrožování nepromění v realitu. A to jak ve vojenské oblasti, tak v oblasti obchodování. Ačkoliv po summitu s EU došlo k posílení vzájemných ekonomických vztahů, konkrétní výsledky se mohou reálně projevit až v dlouhodobém horizontu měsíců či let. Zůstává tak otázkou, jak dlouho budou chtít voliči Pašinjana na případné (pozitivní) dopady čekat.
Čtěte také:
O nákupu „hodnotové ropy“ z Ázerbajdžánu: Další ostuda správce Fialy
Poselství papeže Františka
Uplatňování sankcí vůči Rusku splňuje Einsteinovu definici šílenství
