Zadlužme se víc, žadoní Starostové a Lidovci

Boj za ekonomickou záchranu států v EU bude těžší, než to ještě na přelomu roku vypadalo. K tomu, aby se dala v Unii dohromady dostatečně velká politická síla, která by zastavila sebezničující „klimatické“ tažení Evropské komise a europarlamentu, je totiž daleko i na domácí scéně. Minimálně do voleb.

Jen do roku 2030 bude Green Deal podle výpočtů Evropského účetního dvora stát pět bilionů eur (více zde). Oproti tomu dle výpočtů agentury Bloomberg by však vyzbrojení států v Unii, spolu se znovuvyzbrojením ukrajinské armády a obnovy Ukrajiny mělo vyjít do roku 2035 jen o málo víc, než na tři biliony eur (zde). O dekarbonizaci se přitom ve světě reálně snaží jen státy v EU a pár dalších, nevýznamných producentů skleníkových plynů. Světové emise oxidu uhličitého proto stále rostou a cíl, kvůli kterému vznikl Green Deal, se tak stále vzdaluje. Je-li vůbec dosažitelný. Ale to je na jiný článek. Zdá se tedy logické věnovat se tomu, co je dosažitelné a akutně důležité a neprohlubovat zadlužení. Jenže ne každý to tak vidí.

Stanjura by volil obranu

„Buď dekarbonizace a Green Deal nebo obrana. Já to tak vidím. EU to tak podle mě ještě nevidí. Čím blíž k Rusku, tak to vidíme jasněji, čím dál, tak méně jasně. Je nejvyšší čas, aby toto pochopili úplně všichni,“ uvedl v rozhovoru pro Echo24 (zde) ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Z dikce se zdá zřejmé, že Stanjura by volil obranu.

Jenže jeho koaliční partneři to vidí jinak. A těžko přitom říct, kdo z nich argumentuje hůř. Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) podle CNN Prima News (zde) například tvrdí, že „není možné Green Deal hodit pod stůl, protože chceme žít v čistém prostředí“. Jenže to není podmíněné existencí Green Dealu. Odsíření elektráren proběhlo bez něj, stejně jako rozsáhlé zavedení čističek odpadních vod. K tomu, abychom si chránili životní prostředí, zkrátka nepotřebujeme centrální plán z Bruselu.

Vybírat si nemusíme, tvrdí Vlček

Ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN) podle stejného zdroje odmítá, že by bylo nutné se rozhodnout, zda Green Deal, nebo obrana. A argumentuje politiky oblíbeným „čerpáním“ z unijních fondů, především z toho modernizačního. Z něj může Česko „vyčerpat“ 500 miliard eur do roku 2030. Jenže tento fond plní do značné míry platby za emisní povolenky (systém EU ETS), které jsou jednou z hlavních příčin vysokých cen elektřiny v prostoru EU. Což je spolu s unijními regulacemi hlavní důvod toho, proč průmysl rychle ztrácí konkurenceschopnost, nebo se stěhuje mimo sféru vlivu Bruselu. Ministr průmyslu se tak odvolává na systém, který ničí průmysl a vede k chudnutí států.

„Není možné kvůli akutnímu riziku úplně ignorovat rizika dlouhodobá. Je jasné, že větší důraz teď bude na obranyschopnost, neznamená to ale, že rezignujeme na snahu o udržitelnější průmysl a zdravější životní prostředí. Klimatická změna se ani ruskou invazí na Ukrajinu nezastavila,“ citovala CNN Prima News ministra vnitra Víta Rakušana (STAN). Ministr, který podepsal migrační pakt s nepravdivým tvrzením, že neobsahuje povinné kvóty na přerozdělování ilegálních migrantů, ve svém vyjádření ignoruje fakta stejně, jako ministr Hladík. Hlídat životní prostředí si můžeme sami, a dokud nepřestane skleníkové emise vypouštět Čína s Indií, ale také s Ruskem, na vývoji klimatu se nemůže nic změnit.

Bude-li unie pokračovat v Green Dealu, bude nadále likvidovat konkurenceschopnost a prosperitu členských států. Zároveň rychle poroste jejich zadlužení. A ještě rychleji poroste v souběžné snaze odvrátit akutní hrozbu ruské rozpínavosti. Budou-li členské státy EU chudé, k čemuž rychle směřují, nebudou nakonec schopné ani odradit agresivní režimy na východě (neboť nejde jen o Rusko, ale i o Čínu, na níž jsou státy v unii kvůli Green Dealu čím dál víc závislé), ani se adaptovat na globální oteplování. To by měli ministři vědět.

Čtěte také:
Opravdu se v EU kvůli klimatu musíme rychle zbavit uhlí?
Green Deal: Niedermayer šíří závist a dezinformace
Green Deal: Největší podvod v dějinách?