Západ si hraje s ohněm a Čína se směje

Vysmívaný hlas lidu

Onou v Čechách už příslovečnou sirkou, je Macronovo bušení do válečných bubnů, jeho snahy o další eskalaci konfliktu na Ukrajině. Poslat oficiálně na Ukrajinu vojáky kterékoli členské země NATO – jakkoli tam řada vojenských specialistů už dávno je – by mohlo mít nedozírné následky. Zní to přímo jako historicky nejosvědčenější návod na veleprůšvih: Víte, jak se rozpoutávají válečné katastrofy, které na začátku nikdo nechtěl a pak se všichni divili, jak mohly vzniknout? Přesně takhle…

Macronova slova a fakt, jak na ně naskakují někteří evropští politici, v čele s těmi českými, je podivuhodná, ať se člověk podívá kamkoli – jak do Evropy samotné, tak i mimo ni. Proč? Podle průzkumů veřejného mínění naprostá většina Evropanů žádnou válku s Ruskem nechce. Začíná se jim pořádně zajídat už i nynější konflikt na Ukrajině a otáčí se k němu zády. Ale jak by nejspíš řekli čeští „liberálové“, hlas lidu v naší liberální demokracii vůbec nic neznamená… Ovšem nejen hlas lidu odmítá výlevy gaučových válečníků. Varuje třeba vrchní velitel spojených sil NATO v Evropě Christopher G. Cavoli. Ten napřímo řekl, že členové aliance nevěří, že jsou ve válečném stavu s Ruskem, a nechtějí to.

Čína podpoří Putina

Nejsilnější varování nicméně zaznělo nyní z dalekého východu – z Pekingu. Tam se sešli ministři zahraničí Ruska a Číny, Sergej Lavrov a Wang I. Kdokoli prošel alespoň mateřskou školkou znalostí diplomatické řeči, bude po následujících slovech přinejmenším hodně zamyšlený. Kdo tuto řeč neovládá vůbec (jakkoli se hrdinsky vyjadřuje na sociálních sítích) je pro něj další text zbytečný.

Oba ministři se shodli, že budou nejen nadále pokračovat v kontaktech na nejvyšší úrovni, ale že jim hodlají věnovat „zvláštní pozornost“. Dohodli se na „zahájení dialogu o euroasijské bezpečnosti“, a to nejen tak, ve dvou, ale „se zapojením dalších zemí“. Rodí se nové obranné uskupení? Ano, to je velmi správná otázka… Samozřejmě diskutovali o válce na Ukrajině a západních sankcích, které hodlají „řešit v rámci BRICS a SCO“ (Šanghajské organizace pro spolupráci). Sbližování zemí v ne zcela přátelských hospodářských blocích bude tedy pokračovat a zrychlovat.

Pokud někomu znalému při čtení předchozích vět naskočila lehce husí kůže z toho do očí bijícího rozdílu v přístupu k Rusku ze strany Číny a Západu, pak mu možná z následujících slov naskáčou pupeny jako rumové pralinky.

Čínský ministr zahraničí zdůraznil, že „Dobré vztahy mezi Ruskem a Čínou nebylo v minulosti snadné navázat. Je třeba si jich vážit a chránit je, stávají se stále zralejšími a smysluplnějšími.“ Čína také upozorňuje, že „podporuje svolání mírové konference o Ukrajině za rovné účasti všech stran a projednání všech mírových plánů.“ Nikoli tedy jen těch ukrajinských nebo západních. To je pro Čínu nepřijatelné. Považuje za samozřejmé, že „Čína a Ruská federace by měly podporovat multipolární svět, bránit se monopolu několika zemí a podporovat demokratizaci vztahů ve světě.“ V obchodní sféře „Čína a Ruská federace společně zajistí stabilitu mezinárodních výrobních a logistických řetězců a podpoří globální rozvoj.“ Pro někoho jen politické klišé, ale pro jiné popis cesty Číny a Ruska v ještě těsnějším objetí. Vzpomeňme zde, že nastalo přesně to, před čím moudrý Henry Kissinger opakovaně hlasitě varoval. Vyhnout se tomu bylo možné. Pokud by v čele Západu stáli skuteční státníci, a ne zideologizovaní bafuňáři.

Setkání dvou ministrů bylo korunováno nejvážnějšími slovy čínského ministra zahraničí: „Čína bude podporovat stabilní rozvoj Ruska pod vedením Vladimíra Putina. Peking a Moskva budou nadále posilovat strategickou spolupráci na světové scéně a vzájemně si poskytovat silnou podporu.“ Kdo má uši k slyšení, slyš… A kdo má mozek k přemýšlení, mysli.

Nevyslyšené varování

Západ už nyní udělal hrubou strategickou chybu, která je zpečetěním konce jeho dominance na světové scéně. Nevyslyšel varování Henry Kissingera, jež byl, slovy europoslance Jana Zahradila „maják reálpolitiky, který pomáhá udržet stabilitu ve světě, čímž se liší od idealistů ženoucích často svět na pokraj katastrofy.“ Kissinger mnohokrát důrazně varoval před spojením Ruska a Číny, zejména za situace, kdy by si byly tyto dvě země Západem vzájemně vehnány do náručí.

Varování jednoho z posledních skutečně velkých státníků se zatím naplňuje. Prakticky všechny západní kroky, týkající se války na Ukrajině byly – většinou až nepochopitelně – provedeny tak, že prospěly ze všeho nejvíce Číně. Ta se jen nadšeně směje. Prospěly právě té Číně, kterou Spojené státy vidí jako stále hrozivější strašidlo. Číně, po jejímž systému nemilosrdné kontroly obyvatel závistivě a už docela neskrývaně pošilhává Evropská unie. Ano, ta Evropská unie, která byla zatím všemi západními protiruskými opatřeními nejvíce bita. Jakkoli je pravda, že současné unijní vedení se pilně snaží, aby se unie ubila sama i bez sankcí, války a zahraničních vlivů.

Pokud ještě zbývá západním politikům špetka rozumu, měli by mít na paměti, že ať se odhodlají k čemukoli, nemohou počítat jen s reakcí Ruska, ale také jiných zemí, včetně těch největších, Číny, Indie a dalších. Jestliže překročí pomyslnou čáru, o které zatím nikdo neví přesně kde je, následky mohou být fatální. V tom našem společném domě, kterému říkáme Planeta Země by se nemusely rovnat popálenému přirození jednoho filmového nekňuby, ale následkům výbuchu po vhození pochodně do sklepa, zarovnaného sudy se střelným prachem.

Čtěte také články autora:
Lidovci koketují s bolševickými metodami
Naděje pro Assange je nadějí pro všechna svobodná média
Kráčíme do pocitového pekla?
Jací zločinci ničí naše děti? My sami…
Moderní imigrační společnost EU po schválení paktu