Do Poslanecké sněmovny se letos dostalo nejvíc žen v historii České republiky – celkem 67. Na papíře to vypadá jako důkaz pokroku, moderní společnosti a rovnosti. Jenže čísla sama o sobě nic neznamenají. Záleží na tom, jakými schopnostmi nově zvolené příslušnice něžného pohlaví disponují a co ve sněmovně předvedou.
Největší pokušení, které na ně čeká, je klouzání po povrchu. Debaty o rovnosti, inkluzi, diverzitě, o tom, jak být vidět a mít „hlas žen,“ jsou líbivé, a pokud žena artikuluje dostatečně konformní stanovisko, jedná se o bezpečný prostor. Konformita s liberálními východisky zajišťuje pozvánky do médií, potlesk think-tanků a lajky od celebrit všeho druhu. Jenže tohle není to, co skutečně pálí celou společnost – bez ohledu na pohlaví, míru radikalizace nebo politický odstín.
Česko vymírá. To je ten problém. Stárneme, rodí se nás málo, a místo aby se politická debata vedla o tom, jak vytvořit prostředí vstřícné k rodinám, hledáme záchranu v importu obyvatel ze zahraničí. Přijali jsme tichý předpoklad, že naši budoucnost zajistí svou plodností ženy imigrantů. Stejně samozřejmě se předpokládá, že práce a daně jejich mužů a bratrů zachrání důchodový systém.
„Humanistická“ stanoviska „liberálních“ médií
Jenže to není strategie – to je rezignace. A co hůř, chybí k tomu skutečná expertíza. Mediální prostor ovládly instituce, které se samy definují jako „liberální“. Tím pádem otevřeně přiznávají, že se na svět dívají z jednoho úhlu. Až příliš často svá stanoviska definují jako „humanistická“. Tímto trikem každou oponenturu vykazují vně hranic slušné diskuze bez ohledu na to, jestli tam patří nebo ne. Takto se seriózní analýza dělat nedá.
Stačí se podívat k našemu západnímu vzoru – do Německa. Tam se s naivním heslem „zvládneme to“ otevřela stavidla migračních vln. Dnes zemí otřásají zprávy o kriminalitě, rozpadu důvěry ve stát i frustraci střední třídy. A ekonomicky? Nepomohlo to. Němci budou brzy odcházet do důchodu v 73 letech – a ani to prý nebude stačit.
Těch 67 žen ve sněmovně teď má šanci ukázat, že politika žen nemusí být o kvótách, emocích a sebepotvrzování. Nemusí se navzájem dojímat a ujišťovat, že tam patří. Už tam jsou. Teď je čas ukázat, že ženský přístup může znamenat hloubku, zodpovědnost a odvahu řešit těžké věci. Nikoliv pouze přívětivý tón, ale reálné výsledky. Dočkáme se jich? Toť otázka…
Čtěte také:
Diskuze političek? Lepší než ženský wrestling
Žena stokrát jinak aneb Svět patří nám, ženám
Dnes chtějí kvóty na ženy, pak na třetí pohlaví, a nakonec třeba na ty, kteří neumí číst a psát
