Milý Oscare – je Tvá vyváženost dostatečně vyvážená?

Brodyho dokonce nechal beztrestně pronést pár slov upozorňujících na oživený antisemitismus. A nepustil do sálu palestinské vlajky a populární anti-izraelské transparenty „od řeky k moři“.

Tím se ukázal být dostatečně fair a objektivní (a zavřel ústa proizraelským remcalům), aby v kategorii dokumentů mohl mezi mnoha kvalitnějšími konkurenty dát cenu propagandistickému anti-izraelskému filmu „No Other Land“ (Žádná jiná země). Vedle dvou Palestinců jej produkovali i dva Židé dávající proizraelským remcalům najevo, že je film fair a objektivní.

Akorát, že není. Vypráví, jak izraelská armáda vyhání obyvatele „dvaceti starodávných palestinských vesnic“ oblasti Masafer Yatta, kde „Palestinci žijí už po generace.“ To je na tom „Západním břehu“, dnes též řečeném „území pod Palestinskou správou“, historicky (a podle Trumpova ediktu i v USA) zvaném Judea a Samaria.

Těch starodávných vesnic nebylo dvacet, nýbrž čtyři, a nejmíň od 80. let 19. století byly neobydlené. Britská geografická a etnologická společnost The Palestine Exploration Fund, založená 1865, je v roce 1881 popisuje jako „stopy zřícenin, s cisternou a s jeskyní“. Najdete to i na Wikipedii.

Granty z darů Evropy a USA

V průběhu postupného židovského osidlování částí Palestiny od konce 19. století tyto pozemky, udělené po první světové válce britskou Mandátní smlouvou židovskému osídlení, odkoupily židovské nadace a individuální židovští filantropové od osmanských absentujících majitelů. Tím se po vzniku Izraele podle mandátní smlouvy stal jejich právoplatným majitelem izraelský stát.

Na tomto státním území teprve od roku 1980 začali Arabové stavět, aniž by získali povolení jeho majitelů a aniž by platili nájem. Pomáhaly jim granty od Palestinské správy – potažmo z darů od Evropy a USA. Do té doby tam nestála žádná arabská stavba a nebydlel žádný Arab. Důkazem jsou letecké snímky pozemků ukazujících pusto v 80. a ještě i 90. letech a zastavěné plochy o dvacet či čtyřicet let později.   

Navíc to je blízko armádního cvičného areálu (včetně střelnice), který měl být právě o tyto pozemky rozšířen. Pastýři se stády ovcí z těchto vesnic často zabrouzdají za trávou i na samotný cvičák, a izraelští vojáci jim dávají několik dní předem varování, kdy a kde se bude cvičně střílet. To je ono „násilné vyhánění izraelskou armádou“. Je to samozřejmě bezpečnostní riziko, pro armádu i vesničany.

Bydlet zadarmo

Kromě toho všeho, nikdo Araby z jejich obydlí násilím nevyhnal. Dostali sice od izraelského nejvyššího soudu v roce 2022 příkaz vystěhovat se, s odškodným za postavený majetek, ale stále tam bydlí a vedou boj za právo bydlet zdarma na cizím pozemku. Teď tedy mají na své straně i mocného Oscara.

Mohla by nás napadnout otázka, jak to, že jim to izraelský stát nezatrhl po dobrém hned od začátku a nechal to vykvést do dalšího „důkazu“ izraelského apartheidu, etnické čistky a genocidy. Že by ti Židé přece jen nebyli takoví chytráci, jak si svět myslí?

Čtěte také:
Svět na rozcestí – recenze knihy Františka Novotného
Trumpova feministická vláda
Genocida afrických křesťanů OSN tolik nezajímá
Indonésie s tím umírněným islámem