Zadržení osoby podezřelé ze špionáže pro Čínu je bezpochyby událostí, která přitahuje pozornost veřejnosti i politické reprezentace. V demokratickém státě však není podstatné pouze to, zda bezpečnostní složky jednají efektivně, ale také to, zda jednají v mezích zákona.
Problematická prezentace BIS a komentování konkrétní operace
Bezpečnostní informační služba (BIS), kontrarozvědka, je diskrétní servis vlády, nikoliv aktér celospolečenské debaty. Vystoupení ředitele BIS Michala Koudelky na veřejné konferenci v Poslanecké sněmovně, ve kterém zadržení podezřelého z činnosti pro čínskou zpravodajskou službu prezentoval jako „úspěch“ a v němž Českou republiku zařadil do „exkluzivního klubu zemí“, jež se k podobným krokům odhodlají, je proto z institucionálního hlediska problematické.
Zákon č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách stanoví, že BIS má získávat, shromažďovat a vyhodnocovat informace důležité pro bezpečnost státu a předávat je vládě, prezidentovi a vybraným orgánům. Zákon kontrarozvědce nepřiznává žádnou pravomoc veřejně komentovat probíhající operace, hodnotit jejich význam či vstupovat do politicky citlivých témat. Práce BIS je ze své podstaty tajná a její legitimita vyplývá z důvěry vlády, nikoliv z popularity u veřejnosti.
Kontrarozvědka pracuje v utajení, aby chránila své zdroje, metody a probíhající vyšetřování. Pokud ředitel služby veřejně označí zásah za úspěch, ještě než je případ soudně uzavřen, může tím ohrozit nejen samotné řízení, ale i důvěru v presumpci neviny. Takové vystoupení navíc může být vnímáno jako forma institucionálního PR, což je v případě tajné služby obzvlášť nevhodné.
Zasahování do politiky a ovlivňování legislativy
Výroky o tom, že se k podobnému kroku odhodlá jen „hrstka zemí“ nebo že Česká republika patří do „exkluzivního klubu“, nejsou odborným sdělením, ale hodnotícími soudy s politickým dopadem. Zahraniční politika je výhradně doménou vlády, nikoliv kontrarozvědky. Pokud BIS veřejně komentuje mezinárodní postavení státu, zasahuje do prostoru, který jí nepřísluší. Takové jednání může být interpretováno jako snaha ovlivnit společenskou debatu o vztazích s Čínou, což je oblast, kde má rozhodovat vláda a parlament, nikoliv tajná služba.
V době, kdy se vede spor o paragraf „neoprávněná činnost pro cizí moc“, může veřejné prezentování zásahu působit jako nepřímý tlak na zákonodárce. Tajná služba však nesmí vstupovat do legislativního procesu ani jej ovlivňovat prostřednictvím veřejných vystoupení. Jejím úkolem je poskytovat odborné podklady vládě a ne veřejně argumentovat pro zachování či změnu zákonů.
Viditelnost ředitele BIS
Kontrarozvědka má být institucí, která pracuje tiše a v pozadí. Pokud její ředitel vystupuje na konferencích a komentuje konkrétní operace, posouvá BIS směrem k roli politického aktéra. To je v rozporu s principem, že tajná služba má být neviditelným nástrojem vlády. Je zjevné, že Koudelka si své postavení úředníka plete s pozicí politika.
Na znaku BIS je latinsky napsáno heslo „Audi, vide, tace“. V doslovném překladu to znamená „Poslouchej, dívej se, mlč“. Oficiální výklad kontrarozvědky vysvětluje, že příslušník zpravodajské služby musí dobře naslouchat, dobře se dívat a o své práci mlčet. BIS pod vedením Koudelky ale opakovaně toto pravidlo porušuje.
Čtěte také:
Koudelka a BIS jako hrozba pro pluralitní demokracii v ČR
Vládu ať nám rovnou vybere šéf BIS Koudelka
BIS prahne po moci
