Ukrajina začala systematicky útočit na logistická centra ruského internetového prodejce Wildberries. Kyjev tvrdí, že některé z těchto objektů neslouží pouze obchodu, ale také jako součást ruského systému zásobování vojenské výroby. Pokud je to pravda, mohou za určitých okolností představovat legitimní vojenské cíle. Jenže právě ono „pokud je to pravda“, je podstatou celého problému.
Mezinárodní humanitární právo nezná kategorii „vojenský cíl podle tvrzení útočníka“. Článek 52 I. dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám stanoví, že vojenským cílem je pouze objekt, který účinně přispívá k vojenské činnosti a jehož zničení přináší konkrétní vojenskou výhodu.
Nestačí tedy říci, že se ve skladu nachází součástky použitelné pro drony. Pokud bychom takovou logiku přijali, mohli bychom za vojenské cíle označit téměř jakékoliv logistické centrum, technologickou firmu nebo výrobní podnik. Z pojmu „dvojí užití“ by se snadno stala univerzální omluvenka pro útoky na civilní ekonomiku.
A přesně tady se nabízí nepříjemná otázka: posuzujeme stejným způsobem ruské a ukrajinské útoky?
Když Rusko označí ukrajinský sklad za vojenský objekt, západní veřejnost oprávněně požaduje důkazy. Když totéž tvrdí Kyjev o skladu v Rusku, máme někdy tendenci jeho tvrzení přijmout téměř automaticky.
To je problém. Ne proto, že by Rusko a Ukrajina byly stejné. Nejsou. Rusko je bez ohledu na důvody, které k této válce vedly, agresorem a rozsah ruské války proti Ukrajině je významně větší. Ale pravidla vedení války nejsou odměnou za morální zásluhy.
Měřme stejným metrem
Článek 51 zakazuje útoky proti civilnímu obyvatelstvu a nerozlišující útoky, zatímco článek 57 ukládá povinnost předem ověřit vojenskou povahu cíle a přijmout proveditelná opatření k omezení civilních škod.
Tvrzení Moskvy, že zasažený ukrajinský sklad obsahoval vojenský materiál, není samo o sobě důkazem. Ale totéž musí platit i pro tvrzení Kyjeva.
Stejný problém se týká statistik civilních obětí. Ukrajina má přirozený zájem zdůrazňovat ruské škody, Moskva naopak škody způsobené ukrajinskými útoky minimalizovat. To samo o sobě nedokazuje manipulaci. Znamená to však, že válečná čísla nelze bezvýhradně používat jako přesnou morální účetní knihu.
Válka je totiž nejen střetem armád, ale také střetem propagand. A nejnebezpečnější propaganda je ta, která nás přesvědčí, že stejný čin je válečným zločinem, když jej udělá nepřítel, ale legitimní vojenskou operací, když jej udělá náš spojenec.
Pokud je sklad Wildberries skutečně vojenským cílem, ukažme důkazy. Pokud není, nemělo by jej chránit mezinarodní pravo o nic méně než ukrajinské cíle. Mezinárodní právo totiž nezná „naše civilisty“ a „jejich civilisty“. A pokud jej začneme takto rozlišovat, pak už nechrání civilisty. Chrání pouze naši verzi války.
Čtěte také:
Dobře naladěný ukrajinský vyjednavač: Máme navrch a Putinovi zbývá už jen jedna možnost
Rusko na oslu aneb Propaganda, kolos na hliněných nohou
Rusko na Ukrajině vsadilo na opotřebovací válku, kterou nikdy neprohrálo
