Převoz dronů na Ukrajinu: I za přestupek hrozí vojákům otevření prověrky

Skupina D. Zdroj: Profimedia
Angelika Bazalová
Angelika Bazalová Komentátorka

Vojáci prostějovských speciálních sil nespáchali trestný čin, když nabrali drony Nemesis a během služební cesty je převezli na Ukrajinu. Tak případ uzavřela po více než roce Vojenská policie. Podle vyšetřovatelů šlo pouze o přestupek. Zastánci Skupiny D, která sbírku na drony pořádala, slaví. Jde podle nich o důkaz, že celá kauza, která se kolem dodávek dronů na Ukrajinu rozjela, byla jen špinavá hra, která měla poškodit dobrý úmysl. Jenomže nic není u konce. Za kázeňský delikt totiž může voják přijít o bezpečnostní prověrku i o zbrojní pas. Podle mých informací už Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) některým z aktérů prověrku otevřel.

„Takhle skončilo jedno z řady obvinění, kdy na začátku veřejným prostorem létaly fráze jako ‚porušení Ústavy‘, ‚porušení zákona‘ nebo ‚pašování dronů‘, aby se nakonec po velké snaze podařilo najít pochybení ve stylu špatně vyplněného cestovního příkazu, za který někdo dostane kázeňský postih.” Takto glosují závěry vyšetřovatelů na Twitteru sami členové spolku Skupina D. Co přesně však Vojenští policisté zjistili, se zatím neví. Výsledkem je údajně 70stránkový spis, který detailně popisuje pochybení, k nimž na útvaru došlo. Skutková podstata trestného činu sice naplněna nebyla, ale to ještě neznamená, že případný kázeňský postih bude jen „formalita“.

Drony na Ukrajinu vozili speciálové z Prostějova, a jak říká pan prezident, který u nich také sloužil, pro speciály platí: Konej a teprve potom klaď otázky. Jeho výrok, který pronesl v podcastu 10:35, až nápadně připomíná ono okřídlené – nebyl čas zjišťovat, kdo je kdo. Speciálové předvedli, že zbytečné otázky nekladou.

Na Ukrajině se bojovalo, a tak nabrali do auta drony, které nepatřily armádě, a odfrčeli s nimi na Ukrajinu, to vše v rámci „služebky“. Zda tak učinili svévolně, nebo k tomu dostali příkaz od svých nadřízených, se neví. Neví se ani to, kolik takových cest se odehrálo. Celá věc se po ukončení policejního šetření mediálně rámuje tak, že jde o bouři ve sklenici vody.

„Rád bych zde veřejně poděkoval vojákům, kteří při svých pracovních cestách vozili privátně sbírkami financované drony bojujícím Ukrajincům, jakkoliv se pohybovali na hraně předpisů,” nechal se slyšet například Ivan Gabal.

Na hraně, či za hranou?

Zda byl převoz „na hraně předpisů“, či daleko za hranou, se teprve dozvíme. Celá věc byla předána novému náčelníkovi generálního štábu Miroslavu Hlaváčovi. „Bude prověřeno, zda zdokumentované jednání bylo v souladu se základními povinnostmi vojáka z povolání a s vnitřními předpisy. Toto projednání orgán s kázeňskou pravomocí uzavře ve lhůtě do 60 dnů od postoupení věci,“ uvedl mluvčí Vladimír Holas.

Pro vojáky, kteří se převozu účastnili, by to mohlo mít neblahou dohru, a to včetně členů aktivních záloh. Řeč je především o Janu Veverkovi, který organizoval sbírku na nákup dronů a byl úzce propojený s firmou FPV Space. Právě jeho napojení na „šestsetjedničku“ a současně přátelství s tehdejším náčelníkem generálního štábu Řehkou, který nad sbírkou drony Nemesis převzal záštitu, bylo zřejmě důvodem, proč se mu podařilo využít vojáky jako taxikáře, což by asi nikomu jinému neprošlo. Podle mých informací už NBÚ otevřel bezpečnostní prověrky některých vojáků i dalších osob, kteří v kauze figurují. Ověřit ji ale nelze, protože NBÚ tyto informace veřejnosti nepodává.

Veverka obchoduje s Veverkou

Jak známo, sbírka na drony Nemesis byla spuštěna v prosinci 2023. O tom, kdo bude drony na Ukrajinu dodávat, rozhodl osobně Jan Veverka, tajemník spolku Skupina D, který si jako dodavatele vybral závodního pilota FPV dronů a bývalého příslušníka Vojenského zpravodajství Davida Špačka. S výběrovým řízením a hledáním nejvýhodnějších dodávek se Veverka nezdržoval, patrně i zde se řídil heslem konej a pak teprve klaď otázky. Špačka vybral hlavně proto, že ho znal. Špaček byl sice úspěšný sportovec, který tou dobou prodával fandům drony ve svém malém e-shopu, ale zkušenosti s velkými obchody neměl žádné, dokonce k tomu neměl ani vhodnou firmu. Takže nové „eseročko”, s nímž vůbec Skupina D mohla začít jednat, bylo založeno přesně ve stejný den, kdy vznikla sbírka. Stoprocentní majitelkou se stala Špačkova partnerka Jana Hrubá. Firma bez jakékoliv minulosti a zkušeností se zahraničním obchodem (či dokonce obchodem s vojenským materiálem) se tak ujala dodávek na ukrajinskou frontu za desítky milionů.

Jan Veverka opakovaně tvrdil, že nikoho jiného než Špačka ani vybrat nemohl, v Česku prý totiž tou dobou nebyla žádná firma, která by podobný objem dodávek zvládla. Patrně proto si vybral firmu, která ani neexistovala. Je zajímavé, že žádný novinář ho nikdy nepožádal, aby toto svoje tvrzení doložil. Nikdo se ho nezeptal, jak to ví, když se ani nepokusil udělat výběrové řízení na dodavatele. Výtka, že Skupina D nevypsala konkurz, je i obsahem auditní zprávy auditorské firmy KPMG. Té auditorské zprávy, o níž Veverka tvrdí, že žádná pochybení nenašla. Podrobněji o tom zde. Já jsem se Janu Veverkovi pokusila (nejen) tuto otázku položit, ale řekl mi, že je na Ukrajině, a rychle zavěsil. Na následnou sms, kam mu mohu poslat otázky, už nereflektoval.

Pravda je, že na zdejším trhu i v roce 2024 operovaly zkušenější  firmy než čerstvě založený podnik Jany Hrubé. Nehledě na to, že Veverkovi nic nebránilo nasmlouvat zahraničního dodavatele. Pokud by ale Jan Veverka svěřil dodávky někomu z etablovaných dodavatelů, ztratil by část svého vlivu. Takto byl nejen zástupcem neziskovky, která za drony platila, ale měl detailní vhled i do hospodaření nezkušené firmy FPV Space, která drony dodávala.

Špaček a jeho partnerka neměli ani dost peněz, aby nakoupili první dodávku v Číně, a tak firmě Veverka půjčil téměř deset milionů, aby se nákupy vůbec mohly rozjet. Podrobně to popisuji zde. Z dostupných materiálů je zjevné, že minimálně první tři měsíce probíhala spolupráce mezi oběma subjekty takříkajíc na dobré slovo. V auditní zprávě z června 2024  se můžeme dočíst: „Aktuální smluvní vztah mezi Spolkem a společností FPV SPACE s.r.o. je definován rámcovou kupní smlouvou ze dne 20. 3. 2024. Podle tvrzení Spolku se však spolupráce s touto společností řídila analogickými pravidly již před formálním uzavřením zmíněné smlouvy.” Jinými slovy – až do března 2024 byly dohody mezi odběratelem a dodavatelem jen ústní. Šlapalo to asi bez problémů, protože „Veverka se domlouval s Veverkou“.

První akce Zdeňka Poula

Až teprve 20. března 2024 uzavřely oba subjekty konečně smlouvu, v níž bylo popsáno, jak mají dodávky probíhat:

  1. Spolek nejprve uzavře rámcovou darovací smlouvu s koncovým uživatelem na Ukrajině, s nímž si dohodl i specifikaci dronů.
  2. Spolek provede osobní, písemně nedokumentovanou objednávku u FPV SPACE s.r.o.
  3. FPV Space zajistí nákup zboží a jeho kompletaci a zařídí veškerou logistiku a celní agendu, včetně vývozních povolení pro zboží dvojího užití a příslušných celních dokladů.
  4. FPV SPACE s.r.o. drony převeze na Ukrajinu.
  5. FPV SPACE na Ukrajině drony předá zástupcům Spolku Skupina D.
  6. Spolek předá drony koncovému uživateli, což mělo být potvrzeno protokolem o předání a převzetí zboží.

Datum 20. března 2024, kdy byla smlouva podepsána, je poměrně důležité. Krátce předtím totiž do firmy nastoupil Veverkův přítel Zdeněk Poul. Jeho roli v celém příběhu podrobně popisuji zde.

Poul sám v médiích uvedl, že se zaměstnancem firmy FPV Space stal asi dva měsíce poté, co byla sbírka založena:

„Mám Honzu strašně rád, je to můj kamarád, každý rok mu jdu osobně popřát k Vánocům. To dělám tak maximálně u deseti lidí. A to se stalo i v roce 2023. Byl jsem za ním v jeho kanceláři v Quadriu, nesl láhev vína a tehdy ještě kalendář CSG a normálně jsme si povídali o všem možném. A on byl tehdy úplně pohlcen rozjezdem veřejné sbírky na FPV drony pro napadenou Ukrajinu. Říkal mi, co s partnery ze vznikající Skupiny D chtějí dělat, jak pomáhat Ukrajincům a jak přenášet zkušenosti do prostředí AČR. Jako voják jsem hned chápal strategický rozměr Honzova uvažování. Ozval se pak asi za dva měsíce. Pil jsem si kafe na dovolené v Alpách, když zazvonil telefon. Ptal se mne, zdali mám z CSG zkušenosti s licenčním řízením a že bych mohl pomoct svými zkušenostmi jejich dodavateli dronů. Přesně takhle jsem se dostal ke společnosti Koptéry, dnes FPV Space. Nejdříve jsem byl zaměstnanec na DPČ a následně jsem se stal společníkem…“

Můžeme tedy předpokládat, že Poul do firmy nastoupil počátkem března a byl to patrně on, kdo tam nastolil alespoň elementární „štábní kulturu”. Poulovi se totiž podařilo na ministerstvu průmyslu a obchodu poměrně rychle vyjednat licenci pro firmu FPV Space na vývoz dronů. Byla to licence na „materiál dvojího užití“.

Proč je důležité, kdy Poul do firmy FPV Space nastoupil? Právě proto, že někdy koncem března se uskutečnila jedna z dodávek dronů na Ukrajinu, kterou už měl pod taktovkou on. Víme to díky vzkazu, který před časem na svých stránkách zveřejnil poslanec Pavel Růžička. Jde o Poulovy pokyny lidem, kteří drony na Ukrajinu vezli. V tomto vzkazu je několik zajímavých poznámek, které stojí za to rozebrat.

V dokumentu je uvedeno, že je třeba zaznamenat datum a místo předání – „například 29. 3. 2024, Kyjev”. I když jde jen o příklad, je pravděpodobné, že dodávka proběhla právě okolo tohoto data. Z pečlivých pokynů je zjevné, že se Poul velmi snažil, aby vše proběhlo podle předpisů. Důtklivě osádku vozu nabádá, aby nejeli jen tak „na pankáče“ na diplomatický pas. To může znamenat jediné – že před jeho nástupem do firmy se drony na Ukrajinu vozily právě takto. Druhá otázka, která se nabízí, zní: Jakou měla před nástupem Poula firma FPV Space licenci na vývoz? Troufám si odpovědět, že firma s dvouměsíční historií neměla před příchodem Poula licenci žádnou. Právě proto drony vozil Veverka s diplomatickým pasem.

Žádost k ministerstvu zahraničí, které pasy vydává, Veverkovi podepsal velitel 601. skupiny Miroslav Hofírek. Hofírek ale není oprávněná osoba. Přesto mu ministerstvo pas pro Veverku přikleplo. Když se to provalilo, ministryně Černochová se na Primě nechala slyšet, že není možné, aby se na vrátnici ministerstva zahraničí rozdávaly diplomatické pasy na základě podpisu neoprávněné osoby. Hofírka chtěla potrestat, ale prezident Petr Pavel, který nad sbírkou Drony Nemesis drží ochrannou ruku, jí to nedovolil. Doslova řekl, že k odvolání nevidí důvod. A nezastal se jí ani tehdejší premiér Fiala. Černochová se se zlou potázala i od svých stranických kolegů.

Byla to Černochová, kdo přes to všechno vyšetřování rozjel a pověřil Vojenskou policii, aby si na poměry u prostějovské brigády posvítila. Jméno generála Hofírka se s velkou pravděpodobností objeví i ve zmíněném vyšetřovacím spise. Je totiž málo pravděpodobné, že by o transportech dronů nic nevěděl a že by vojáci tyto akce podnikali bez jeho vědomí. Pokud by se pochybení potvrdila a pokud by dokonce přišel o prověrku, jeho odvolání z funkce by bylo neodvratné. I proto je konečný verdikt nového náčelníka generálního štábu očekáván s napětím.

Bývalá ministryně obrany se netajila tím, že jistá „benevolentnost“, jaká panovala u prostějovského útvaru, jí poněkud děsí. Nechala se slyšet, že by nerada dopadla jako její předchůdkyně Vlasta Parkanová. Její náměstek František Šulc to řekl ještě pregnantněji: „Pan Veverka si asi plete ozbrojené síly se svou firmou. V armádě platí jasná pravidla, která se musí dodržovat, což by on jako voják aktivní zálohy měl dobře vědět. Z dobrých důvodů už 35 let žijeme ve státě, kde ozbrojené síly podléhají civilní kontrole a řízení. Tuto kontrolu a řízení vykonává civilní ministr. A pokud se objeví jakékoliv podezření na pochybení, pak jej musí nechat prověřit. Tak jednoduché to je,“ reagoval pro Echo24 náměstek ministryně Černochové.

Lze říct, že dodnes nikdo přesně neví, co přesně vojáci vozili – zda šlo o civilní, nebo vojenský materiál, který podléhá přísným předpisům. A dokonce ani není jasné, komu drony ve chvíli převozu vlastně patřily. Patřily neziskovce Skupina D a armáda drony vozila pro ni, anebo patřily soukromé firmě FPV Space a členové Skupiny D si je převzali až na Ukrajině? A vůbec, kdo je vlastně na Ukrajině převzal? V Poulově vzkazu je zmínka o jakémsi „Vlčákovi“. Podle mých informací jde o kpt. Vlčka od speciálů. To by tedy znamenalo, že drony od vojáků přebírali na Ukrajině zase vojáci. Byli to oni, kdo je předával ukrajinským partnerům? Pokud ano, není divu, že ministryně Černochová, poté, co se kauza provalila, byla z těchto zjištění poněkud „nesvá”. Vojáci armád NATO se totiž do konfliktu zapojovat nesmí. Pokud aktivní vojáci vozí potenciálně vojenský materiál do války, Rusko to může interpretovat jako zapojení státu, potažmo NATO. Tuto soukromou iniciativu, kterou zaštiťoval náčelník generálního štábu Karel Řehka a figurovali v ní i další představitelé armády, kritizovali i ředitelé tajných služeb, podle nichž vojáci svými aktivitami ohrožovali bezpečnost státu.

Cesty na pankáče

Vraťme se ale na začátek roku 2024. Mezi prosincem 2023 a březnem 2024 několik „služebek” vojáků, při kterých se do auta naložily drony, které hranice projely na Veverkův  diplomatický pas, patrně proběhlo, než všem došlo, že tohle je dlouhodobě neúnosné. A právě tehdy si Veverka vzpomněl na Poula, který mu k Vánocům přinesl lahev vína a kalendář firmy CSG a nabídl mu účast v projektu. Ve Strnadově CSG měl totiž Poul na starosti právě obchod a licence.

Poul potřeboval jednat rychle, a proto zvolil jednodušší cestu – licenci pro materiál dvojího užití. Vyřídit si všechna povolení na převoz vojenského materiálu by totiž firmě bez historie trvalo patrně měsíce až rok. Jak to probíhá, mi popsal člověk obeznámený s těmito procesy:

„Pokud chce firma získat povolení pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, začíná se tím, že všichni členové statutárních orgánů a všichni členové dozorčí rady musí mít ‚bezpečnostní způsobilost‘, tedy prověrku od NBÚ. Jen získání tohoto osvědčení trvá zhruba půl roku. Teprve potom můžete jít na ministerstvo průmyslu a obchodu a zažádat si o rámcové ‚povolení k obchodu‘. To znamená povolení obchodovat s určitým typem vojenského materiálu s přesně vyjmenovanými zeměmi. I to trvá měsíce. A teprve až když toto máte vyřízené, můžete se ucházet o povolení vyvézt konkrétní zboží, tedy licenci zvlášť pro každý jednotlivý obchodní případ. Ten proces získání prověrky, povolení a samotné licence obvykle trvá zhruba rok. Ale může trvat i déle.”

Opět jsme u otázky, proč Veverka nevybral jiného dodavatele, který potřebné licence měl, čímž by si všechny tyto starosti ušetřil. A znovu si nelze než odpovědět, že chtěl na dodavatele mít svůj vliv.

Průzkumné, nebo útočné?

Je to přitom žadatel, kdo musí ministerstvu nahlásit, o jaké zboží se jedná a jaký typ povolení bude potřebovat. Zda vojenský materiál, nebo materiál dvojího užití. Pokud žadatel neví, jak své zboží klasifikovat, lze tuto otázku konzultovat s úředníky. Poul opakuje v médiích, že ministerstvo o stanovisko žádal. Úředníci ale mohou pracovat jen s takovými informacemi, které jim žadatel poskytne. Pokud by se ukázalo, že Poul ministerským úředníkům lhal a drony nebyly na frontě užívány jen jako průzkumné, pak by to byl podvod. Právě to teď šetří ve druhé větvi případu oddělení hospodářské kriminality. Až teprve jeho výsledek určí, zda vojáci skutečně převáželi jen materiál dvojího užití, nebo dojdou k závěru, že převáželi materiál pro vojenské účely, což by mohlo mít zpětně dopad i na posuzování přestupku vojáků. Pokud by se ukázalo, že šlo o vojenský materiál, mohl by být trest přísnější.

Členové Skupiny D v médiích opakovaně zdůrazňují, že jejich lehké FPV drony jsou drony průzkumné, nikoliv útočné. Je fakt, že existují také těžké úderné drony (např. typ UFORCE/„Nemesis“ ukrajinské výroby), které jsou komplexnější, opakovaně použitelné, schopné unést větší užitečné zatížení (např. 10 kg) a operovat na delší vzdálenosti (bojový dolet kolem 50 km).

Jenomže nelze jednoznačně říct, že by se české drony Nemesis nedaly k útokům také použít. Již z fotografie, kde členové Skupiny D předváděli drony novinářům, je patrné, že jejich dron je schopen případně nést náklad. Tím nákladem může být láhev s vodou pro vojáka v zákopu, ale i výbušnina. Podezření, že členové Skupiny D spolu s lidmi z firmy FPV Space testovali své drony s plastickou trhavinou ve vojenském prostoru Hamry, bylo na stole. Jan Veverka i náčelník GŠ Karel Řehka to sice rezolutně popřeli, ale vyšetřování potvrdilo, že se v danou dobu v prostoru vyskytovaly civilní osoby bez oprávnění. Jestli tyto osoby skutečně na příkaz Řehky vyfasovaly z armádních zásob Semtex, se kterým drony zkoušely, se dosud nepotvrdilo.

Za zmínku rovněž stojí, že před pár týdny vyšel na webu Armádní zpravodaj článek s titulkem: „Rusové se na nic nezmohli. České těžké drony Nemesis proletěly daleko za ruské linie a rozpoutaly peklo.” Text popisuje úspěšnou akci Ukrajinců na ruský logistický uzel v týlu, při kterém byly zničeny tři obrněné vozy, šest nákladních automobilů, zasažena byla i ženijní technika a personál. Autor následně v textu upřesňuje, že útočily ukrajinské, nikoliv lehké české drony, čímž si sám rozporuje titulek k článku, ale i tak dodává, že česká stopa existuje a že „tisíce FPV dronů z české montáže prokazatelně létají na frontě a posilují ekosystém, v němž brigáda operuje”…

Že tato otázka vyšetřovatele extrémně zajímá, potvrzuje i zmínka v policejním protokolu, který cituje závěry Městského soudu v Praze: „Licenční správě mělo být opakovaně deklarováno, že drony jsou určeny pro humanitární účely, ačkoliv dosavadní zjištění ukazují, že byly fakticky předávány vojenským jednotkám a nasazovány v bojových operacích.“ „Podle soudu by při pravdivém uvedení účelu nebylo možné postupovat v režimu zboží dvojího užití, ale bylo by nutné aplikovat přísnější režim vojenského materiálu.“ K důvodnému podezření ze získání licencí na základě nepravdivých údajů: „Tato skutečnost vzbuzuje důvodné podezření, že vývozní licence byly získány na základě nepravdivých či zastřených údajů.“

Kdo to vlastně vozil?

Zajímavá je ale i finanční stránka věci. Podle výše zmíněné smlouvy měla drony na Ukrajinu vozit firma FPV Space, tedy držitel licence na zboží dvojího užití. Z faktur je patrné, že přestože marže na samotném zboží byla téměř 50procentní, cenu za dopravu a clo si firma účtovala ještě zvlášť. Konkrétně 12 tisíc za každou zásilku. Ted už ale víme, že první tři měsíce vozili drony vojáci a později převoz zajišťovala Skupina D. Takto to na policii uvedl člen Skupiny D Milan Mikulecký: „… po kompletaci zajišťujeme buď prostřednictvím dobrovolníků a naším vozidlem, nebo prostřednictvím externích subjektů jejich transport na území Ukrajiny a jejich předání oficiálním složkám ukrajinských ozbrojených sil.” Tomu by také odpovídalo, že si Skupina D pořídila pro převoz dronů vůz Mercedes Benz Vito VS 20 za 1 536 700 korun a na vrub neziskovky šly také veškeré náklady na benzín, pojistky, dálniční známky i další provoz vozidla. Za co si tedy účtovala FPV Space oněch 12 tisíc za každou dodávku, není úplně jasné. A naopak, pokud za dopravu jako držitel licence zodpovídala FPV Space (což by dávalo smysl) a firma si k těmto cestám od dubna 2024 Mercedes Benz Skupiny D pronajímala, pak není jasné, proč Mikulecký na policii tvrdil, že dopravu zajišťuje spolek.

A na závěr ještě jedna drobná záhada. Čím se vlastně vezly drony na Ukrajinu během Poulovy první akce v březnu 2024? Vůz Mercedes Benz Vito patřící Skupině D to být nemohl, protože ten si spolek dle dokladů pořídil až 3. dubna. V pokynech se píše o povolení k užití vozidla, ale žádná faktura za půjčený vůz či za dopravu externímu dodavateli v dokladech Spolku nefiguruje. Byl to snad armádní vůz, který tentokrát nebyl na služební cestě? Poulův vzkaz totiž vypadá jako pokyny určené vojákům obeznámeným se situací, ale o služební cestu patrně už nešlo, protože náklady za benzín hradil Poul ze své soukromé tankovací karty…

I to málo, co zatím o poměrech u 601. skupiny speciálních sil vyplulo na veřejnost, naznačuje, že poměry u „šestsetjedničky” mají k vojenské kázni a pořádku daleko. Spíš to vypadá, že pravdu měl náměstek Šulc, který řekl, že si Veverka spletl armádu se svou firmou. I když trestný čin v jednání vojáků policisté nespatřují, z dnešního pohledu se jeví, že se ministryně rozhodla správně, když na útvar poslala kontrolu. Je docela možné, že stejně jako v případě diplomatických pasů a pochybení generála Hofírka opět zasáhne Hrad. Tak jednoduché jako s expremiérem Fialou už to ale prezident mít asi nebude. Jak se nový náčelník rozhodl s výsledky kontroly vypořádat, bychom měli vědět nejpozději začátkem září. Obsáhlý dokument, který předala náčelníkovi generálního štábu Vojenská policie, svědčí o tom, že ve hře bude víc než jen „špatně vyplněný cesťák”.

Čtěte také:
Vetchého trestní oznámení aneb Jak se nakládalo s penězi na drony pro Ukrajinu?
Vetchý a spol. má co vysvětlovat
Don Pablo udělal strategickou chybu, bitcoinovou miliardu měl poslat Vetchému na drony

Ukázat komentáře (0)

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám článek?

Komentátorka

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >