Stávkovat, či nestávkovat? Toť otázka. Za mě určitě stávkovat. Televize by se neměla omezovat na nějakou symbolickou minutu, která stejně nic nevyřeší, ale měla by to vzít zhurta, odmlčet se na několik týdnů, dát se dohromady a pak znovu vstoupit do konkurence s jinými stanicemi. Stávka je jednou z legálních možností, jak to udělat. Jak se stáhnout na čas do pozadí, neotravovat vzduch intelektuální ekvilibristikou a pavědeckými předsudky, které patří pokud ne do pravěku, tak alespoň do doby bronzové. Pak může povstat jako pták Fénix z popela.
Pořad Události, komentáře týdne je toho pravidelně názorným příkladem. Je zde sice vidět mírný pokrok v mezích zákona, ale pro celkové zlepšení je třeba ještě hodně práce a úsilí. Nejprve to pozitivní. Televize se částečně zbavila těch, kteří věděli všechno lépe, dávali návodné otázky a neustále skákali diskutujícím do řeči. Tedy ne vždy, abychom jim nekřivdili, ale jen tehdy, když měli diskutující ty nesprávné či politicky nekorektní názory. Tohoto skákání do řeči si byli samozřejmě vědomi a v mezích možností se jej snažili omezovat. Nejlépe tím, že zvali ty správné diskutující, kteří měli ten správný přehled o situaci a znali problémy ve všech jejich souvislostech. Ti pak dostali šanci mluvit alespoň chvíli souvisle, pokud toho byli schopni.
Tentokrát si pozvali matematika Karla Janečka, přestože již dříve projevil určitý „příklon k Putinovi“. Například tím, že kritizoval neobjektivnost České televize. Ne že by v této otázce zastával Putin nějaké stanovisko. Jenže dnešní doba je příliš komplikovaná, a abychom jí alespoň trochu rozuměli, je třeba věci správně kategorizovat. Když nejsi s námi, jsi s Putinem, když nejsi s větrníky, jsi s Putinem, když nejsi… Přesto si Janečka televize pozvala znovu. Palec nahoru.
Ještě odvážnější byla volba notorického enfant terrible Ladislava Jakla, který se k Putinovi, jak si ještě ukážeme, „přiklonil“ již mnohokrát. I jeho si televize pozvala znovu. Dva palce nahoru.
Král je komunista!
Průběh diskuze místy připomínal spíše zápletku ze slavného Chaplinova filmu Král v New Yorku, ve kterém si autor vzal na mušku pronásledování komunistů či domnělých komunistů na základě pochybných nebo vykonstruovaných důkazů během tzv. mccarthismu. Král, který byl vyhnán ze svého království, se náhodně seznámil s malým klukem s „komunistickými názory“, protože četl Marxův Kapitál. To stačilo partě investigativních novinářů, aby si spojili dojmy s pojmy a výsledkem jejich kreativní práce byly palcové titulky v novinách: „Král je komunista!“
Karel Janeček jen řekl, že Česká televize nebyla v době covidu objektivní. To stačilo, aby byl o chvíli později obviněn Filipem Titlbachem z toho, že bagatelizuje covid. Dodejme jen, že tento novinář pracuje pro Deník N, na jehož stránkách najdete, že hledají pravdu a že používají kritické myšlení. Bohužel na úrovni, že král je komunista. Pan Titlbach měl alespoň jedno slovíčko (covid), kterého se mohl chytit. O dvě minuty později obvinila Ladislava Jakla redaktorka jiného média Alice Mikulášová z toho, že označil Ústavní soud za zmanipulovaný. Ten se ihned ohradil s tím, že toto slovo nikdy nevyslovil, což je pravda. Čeho se tato dáma chytla, je záhadou. Snad se někde její oponent zmínil o Ústavním soudu, na což pohotově nabalila svůj vlastní „narativ“, neboť je to prostě Jakl, který může za to, že je Jakl. Další ukázka kritického myšlení.
Přitom nelze ignorovat fakt, že povědomím o zmanipulování Ústavního soudu je náš veřejný prostor zcela prosycen. Z Hradního pána čišela jistota, že ví, jak to celé dopadne, rychlost, s jakou Ústavní soud dospěl k závěru, naznačuje, že rozsudek byl hotov dopředu, minimálně v hlavách některých soudců. Ústavní soud nepožádal vládu o její stanovisko, čímž porušil jedno ze základních právních pravidel antického Říma – budiž vyslyšena i druhá strana. Zřejmě mu stačilo znát názory vlády z médií. O to bylo jeho rozhodování rychlejší. Připomíná mi to větu z jednoho kádrového posudku ještě z doby normalizace, publikovanou v tehdejším satirickém časopisu Dikobraz: „Rozhoduje se rychle, ale blbě.“
Nejhorším počinem ÚS bylo odvolávání se na „zvykové právo“. Tím se dostáváme ještě hlouběji do historie, do doby bronzové, do doby babylonského krále Chammurapiho, který dal sepsat zákoník nesoucí jeho jméno. Ten měl nahradit dosavadní zvykové právo a s ním spojenou libovůli soudců, kterým takto svázal ruce. Ústavní soud si je naopak rozvázal. Zřejmě věděl proč, protože podle článku 5 Chammurapiho zákoníku by tyto soudce čekala tučná finanční pokuta a doživotní zákaz výkonu jakékoliv soudcovské funkce. Pak je lepší se držet práva zvykového.
To jsou fakta… s tím nic neuděláte
Do doby tmářského starověku ještě před éru Aristotela se dostáváme i při jiné příležitosti. A to během šarvátky o „klimatickou krizi“, která začala nevinnou citací ministra zahraničí Petra Macinky:
„V létě je horko,
v zimě je zima,
v noci je tma,
takže to je krize.“
Nápadně to připomíná text jedné písně Jaromíra Nohavici:
Za komunistů se špatně nežilo.
V létě bylo vedro, v zimě sněžilo.
Z jara ledy tály, byly povodně.
To jste, milé děti, přišly o hodně.
Ministr Macinka měl potenciál sehrát roli jakéhosi fackovacího panáka, a to na základě komparativní analýzy dvou výše uvedených čtyřverší ve spojení s Nohavicou, ve kterých tento pán zcela nepokrytě vyjadřuje svůj kladný vztah ke komunismu a staví se pozitivně i k nákaze mládeže. Nejen proto mu nedávno ČT neodvysílala českou hymnu. Ne že by neuměl zpívat, ale jeho interpretace byla zřejmě prosáklá všeobjímajícím Putinovým narativem. Podobnost textů naznačuje i podobnost charakterů vedoucí k závěru, že nejen král, ale i Nohavica s Macinkou jsou komunisté. Jenže vše probíhalo jinak.
Hned v úvodu této šarvátky se redaktor Titlbach nechal slyšet, že to, co prohlásil Petr Macinka, může říct jen zastydlý puberťák. Nicméně si jen naběhl na vidle: „V zimě je teplo?“ kontroval Jakl. „Já bych neříkal takovou hovadinu,“ odpověděl Titlbach. Nevím, zda tím myslel Macinkovo čtyřverší či Jaklovu protiotázku, ale vzápětí řekl jinou hovadinu, která znamenala zlatý hřeb kritického uvažování. Ten přichází s touto větou: „To, co nám říká Český hydrometeorologický ústav, světové organizace, například že Česko se otepluje dvakrát rychleji, než je ten celosvětový průměr. To jsou fakta… s tím nic neuděláte.“ Jaklova reakce pak spadá do oblasti neverbální komunikace…
Víra v to, že se u nás otepluje dvakrát rychleji než ve zbytku světa, není nic nového. Tímto výrokem se proslavil již dříve bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) a souhlasí s ním ne 97 %, ale rovnou 100 % vědců z celého světa. Jenže se vzájemně liší ve výkladu onoho geografického pojmu „u nás“. Zde jsou názory světových institucí a ještě světovějších vědců, kteří vědí všechno, jak se co má dělat:
Česko se otepluje dvakrát rychleji než celá planeta, říká klimatolog
Nizozemí se otepluje dvakrát rychleji, než činí globální průměr
Evropa se otepluje dvakrát rychleji než ostatní kontinenty, varuje WMO
Nová studie dokazuje, že USA se oteplují dvakrát rychleji než zbytek světa
Austrálie se otepluje rychleji než zbytek světa
Afrika je vystavena horšímu oteplování, než jakákoliv jiná oblast, což znamená riziko konfliktů
Asie se otepluje rychleji, než je globální průměr, varuje WMO
…to jsou také „fakta“. Pak věřte Deníku N, věřte našim i světovým klimatologům.
Závěr
Je velkým krokem vpřed, že už se neskáče do řeči při každé druhé větě, ale jen tehdy, když jde opravdu do tuhého. Sotva se Karel Janeček nadechl, aby řekl něco (zřejmě nežádoucího) o covidu, moderátorka mu poděkovala za diskuzi a předala slovo jinému. Hrubé chyby se dopustila, když následně uvedla, že 99,9 % recenzovaných článků tvrdí, že za globální změnu klimatu může člověk. Z takové argumentace by se osypal i Aristoteles. Ten již ve starověku učil, že kritériem pravdy nemůže být autorita. Věda potřebuje důkazy. Ještě lépe to shrnul Albert Einstein: „Proč tolik? Stačil by jeden, kdyby měl pravdu.“
Ještě horší chyby se dopustila, když umlčela Ladislava Jakla, který mluvil o korupci v klimatologii. Větu „…nebudeme zpochybňovat vědecká data a vědecké studie…“ zopakovala na jeho adresu celkem třikrát, zatímco „vědec“ Titlbach měl zcela volné pole. Bude Česká televize či snad její moderátorka rozhodovat, co je a co není vědecké? Absurdní.
Čtěte také:
Je mi ctí přivítat Jaromíra Nohavicu, který… aneb Jak Česká televize opět cenzuruje
Česká televize: Mírný pokrok v mezích zákona
Konec iluze o objektivitě? Česká televize sama přiznala, že filtruje názory
