Podívejme se ještě znovu na pohádku, kterak všichni migranti z Ceuty odjeli. Španělské vládní úřady nedávno přiznávaly, že jich zůstalo 5 – 8 tisíc. Potom číslo snížily na 5 tisíc. Úřady Ceuty uvádějí číslo 9 – 10 tisíc.
Během necelých tří týdnů afričtí migranti proměnili španělské město v africký slum. Postavili chatrče z klacků a beden. Všude se válí odpadky a lidské exkrementy. Zápach je nepopsatelný. Úřady Ceuty vyhlásily zdravotní krizi: svrab, tuberkulóza, cholera, spalničky, infekční průjem a impetigo.
Násilí a nezájem o lidi
Hlášeno je nejméně 15 případů sexuálního napadení, znásilnění migranty. Včetně otřesného případu útoku na desetiletou holčičku. Jedna žena byla přepadena přímo u sebe doma. Probudila se ve chvíli, kdy na ni lezl migrant a stahoval si trenky. Obyvatelé, pokud nutně nemusí, raději nevycházejí z domovů. Je to předobraz celé Evropy už zakrátko?
Španělský socialistický premiér Sánchez se znovu projevil jako papaláš, kterému jsou lidé ukradení. Ještě 31. července se v doprovodu celého houfu spřátelených médií objevil v Ceutě. Zaznělo pár prázdných frází pro kamery. Vzápětí hned 1. srpna zahájil dovolenou na Lanzarote, kde se vesele potápěl a bavil s rodinou. Byl tam ještě 18. srpna, tedy v den zveřejnění tohoto článku. Podle různých španělských zdrojů má mít dovolenou do 21. nebo 24. srpna. Lidé v Ceutě jsou mu jistě velmi vděčni za to, jak pan premiér dokáže trousit levicová hesla o solidaritě…
Jeho vláda od počátku tuto krizi ignorovala a o jejím rozsahu lhala. Tajné služby sledovaly přípravy k invazi a varovaly Sánchezovu vládu už dva měsíce předem. Po celé tyto dva měsíce vláda neudělala vůbec nic.
Zásadní informaci obdržel kabinet 22. července, kdy rozvědka identifikovala klíčovou WhatsAppovou skupinu organizující přesuny. Vláda neudělala nic, Sánchez se připravoval na dovolenou. Přitom ještě 3. srpna vládní mluvčí Elma Saiz sebrala dostatek drzosti, aby prohlásila, že „vláda neměla žádnou zpravodajskou zprávu, která by varovala před krizí takového rozsahu“.
Ve stejný den kabinet zveřejnil informaci, že „je klid, v Ceutě je posledních 2 500 migrantů, většina ostatních se vrátila do Maroka“. Právě onoho třetího srpna bylo přitom v Ceutě skoro desetkrát více migrantů…
Nic se neděje…
Progresivistická média papouškovala Sánchezovu propagandu a mimo jiné také zmiňovala svolání krizového štábu k situaci v Ceutě. Ovšem to je přinejmenším misinformace, ale spíše dezinformace.
K 18. srpnu 2026 není v žádných oficiálních záznamech uvedeno, že by kvůli ceutské krizi byly svolány důležité bezpečnostní orgány, tedy Consejo de Seguridad Nacional (Rada národní bezpečnosti), ani že by byl aktivován Comité de Situación (Krizový situační výbor). Oficiální stránka španělského Departamento de Seguridad Nacional (Úřadu pro národní bezpečnost) uvádí jako poslední zasedání Rady národní bezpečnosti 21. dubna 2026…
Španělský list EL PAÍS už 3. srpna výslovně napsal, že navzdory tomu, že Sánchez události označil za „útok a porušení územní integrity Španělska“, nebyl svolán Consejo de Seguridad Nacional (Rada národní bezpečnosti) a nebyl aktivován ani Comité de Situación (Krizový situační výbor). Co se tedy dělo? Byla pouze nepřetržitě monitorována situace a výsledky předávány premiérovi…
Absurdně pak působí informace, že 27. července – kdy už vláda měla dávno velmi závažné a ověřené informace od rozvědky o chystaném masivním útoku na Ceutu, do které se už v té době začali hrnout migranti ve velkém – se Krizový situační výbor skutečně sešel – ovšem nikoli o hrozící krizi v Ceutě, ale kvůli situaci na Blízkém východě.
Co reálně Sánchez tedy udělal? Při své návštěvě 31. července uspořádal v Ceutě pouhou reunión de coordinación (koordinační schůzku) s prezidentem Ceuty Juanem Vivasem, ministrem vnitra, vládním delegátem, policií, Guardia Civil (Civilní gardou), CETI a Červeným křížem, což ale prokazatelně byla reunión de coordinación, tedy koordinační schůzka, nikoli zasedání Rady národní bezpečnosti nebo Krizového situačního výboru.
Poté 7. srpna Sánchez z dovolené předsedal videokonferenci s několika ministry. Opět to byla jen reunión de coordinación sobre la situación actual en Ceuta, tedy koordinační schůzka o aktuální situaci v Ceutě, nikoli reálné zasedání Rady národní bezpečnosti ani Krizového situačního výboru.
Totéž následovalo 17. srpna, opět videokonferenčně, přičemž Sánchez opět předsedal z dovolené. Účastnili se vicepremiér Cuerpo a ministři zahraničí, obrany, vnitra, územní politiky, migrace a mládeže. Výslovně je uvedeno, že se jednalo jen o koordinační schůzku, respektive pokračování jednání ze 7. srpna.
Kritická situace tedy Sánchezovi nestála za to, aby po vypuknutí tak obrovské krize využil aktivně nejdůležitější bezpečnostní páky. Svolával pouhé koordinační schůzky. A bylo to jen další selhání, mlžení či přímo lhaní v řadě. Na konci července jsme se tak oficiálně dozvěděli, že v Ceutě je asi 2000 migrantů a přibyly jich stovky a možná i tisíce. Když se na internetu objevily celá záplava obrovských kolon migrantů zaplavujících Ceutu a zprávy od zděšených a napadaných obyvatel enklávy, vláda se honem opravila na 50 000 migrantů. Úřady Ceuty vzápětí zveřejnily číslo nejméně 60 000. To poté stouplo na 72 000 a 13. srpna už to bylo 80 000.
Sánchez: největší hrozba pro celou Evropu
Pedro Sánchez se svým postupem stává nejvážnějším současným rizikem pro bezpečnost a stabilitu, pro Španělsko, ale také pro Evropu, a to v celé moderní demokratické éře. V okamžiku, kdy španělský stát čelil mimořádné krizi, jeho vedení zcela selhalo právě v tom, co je základní povinností každé vlády: předvídat, připravit se, koordinovat bezpečnostní aparát a poté chránit vlastní území a občany.
Ještě znepokojivější je, že ceutská krize není izolovanou epizodou, ale zapadá do Sánchezovy migrační politiky. Jeho vláda na jaře prosadila mimořádnou regularizaci, o níž původně hovořila jako o opatření přibližně pro půl milionu lidí. Když byl proces uzavřen, ministerstvo evidovalo 1 174 978 žádostí – více než dvojnásobek původně komunikovaného odhadu. A tím příběh nekončí.
Legalizace pobytu otevírá další záplavě migrantů možnost přijít do Španělska v rámci takzvaného slučování rodin. Jaký bude výsledný počet nově oprávněných rodinných příslušníků, dnes seriózně nevíme. Bude to další milion? Dva nebo tři? Případně ještě více? Není třeba hovořit o tom, že jeho vláda, zaslepená extrémní progresivistickou, multikulturalistickou ideologií, nemá žádnou seriózní projekci dopadů svého rozhodnutí v žádné z důležitých oblastí – bydlení, školství, zdravotnictví, sociální systém, pracovní trh a především bezpečnost.
Sánchez urputně hlásá svou politiku pod hesly o solidaritě. Jak své kroky ideologicky zdůvodňuje, je však irelevantní; důležité jsou jejich skutečné následky. Jestliže vláda nedokáže spolehlivě odhadnout ani řádovou velikost programu, který sama zavádí, a současně nezvládá mimořádnou krizi na vnější hranici státu s razancí odpovídající její závažnosti, nejde už jen o spor mezi levicí a pravicí nebo zastánci a odpůrci migrace. Jde o nepochybný důkaz neschopnosti (nebo neochoty) státu vykonávat jednu ze svých nejzákladnějších funkcí – chránit své občany.
V ceutské krizi Pedro Sánchez znovu projevil svou bezbřehou ignoraci. Země, jejíž vláda nemá schopnost (nebo ochotu, což je ve výsledku totéž) kontrolovat vlastní hranice a realisticky předvídat důsledky svých rozhodnutí, neriskuje pouze další migrační krizi. Riskuje úplnou ztrátu důvěry občanů ve schopnost demokratického státu je chránit. Riskuje katastrofu nedozírných rozměrů. Riskuje nejen velmi temnou budoucnost Španělska, ale kvůli otevřeným hranicím také celé Evropy. Pohádky Sánchezových socialistů se tak reálně mění v horor.
