Absurdní holčičí války na politické scéně. Co by tomu řekl Havel?

Ne snad, že by u nás v nedávné minulosti neměly ženy na nejvyšších postech zastoupení. Například Libuše Benešová (ODS) byla předsedkyní Senátu. Politicky nesmrtelná Miroslava Němcová (ODS) šéfovala parlamentu. Měli jsme i ministryně obrany. Vlastu Parkanovou, která kandidovala za tři politické strany (ODA, KDÚ – ČSL a TOP 09). A taky Karolínu Peake, šéfující resortu tuším týden, navíc v barvách strany LIDEM, která neztrácela čas a energii usilováním o voličské hlasy. Bylo by chybou opomenout další krátkodobou ministryni obrany Karlu Šlechtovou (ANO), která provedla jako první comming out homosexuální orientace v české politice. Přestože se ve všech případech jedná o pozoruhodné dámy, dnešek je o něčem úplně jiném.

Uklidnění fronty

Hlavní hvězdou holčičích válek je Markéta Pekarová Adamová, díky které nebude česká politika už nikdy jako dřív. Sebevědomá politička totiž jako první předsedkyně strany spolu dovedla TOP 09 do vlády, do které ovšem, z pozice stranického lídra rovněž poprvé, vůbec nevstoupila. Na vymyšlený post ministra pro vědu, výzkum a inovace nominovala stranickou kolegyni Helenu Langšádlovou, absolventku kutnohorské Vysoké školy politických a společenských věd, která přišla o akreditaci. Tuto pak před časem z vlády vyhodila, protože málo vysvětlovala svojí práci, přesněji řečeno, nebyla schopna uplést z exkrementu mediální bič. Na její místo Pekarová Adamová nominovala neznámého Pavla Tuleju, jehož kauzu publikování v predátorských časopisech nepovažovala za obrovskou. Přesto se Tuleja vzdal nominace.

Pod sedacími partiemi paní předsedkyně se začalo kývat stranické křeslo, v kritické chvíli ovšem přispěchala na pomoc ministryně obrany Jana Černochová. Na síti X zveřejnila naše politička prohlášení, ve kterém se praví, že má Market lidsky ráda a proto prosí o mír. „Holky“ v politice to podle ní fakt nemají v politice jednoduché. O předsedkyni, která zpražila kohosi za to, že nemá na „ajfoun“, dále napsala, že není pokrytec, sobec a sebestředný všeználek. Paní ministryně pak sebe definovala jako cíl a požádala, abychom paní Markétu nechali na chvíli načerpat sílu do dalších, podstatnějších bojů.

Lítý souboj

Nutno dodat, že předsedkyně Pekarová Adamová bude síly potřebovat, neboť si v rámci holčičí války vybrala soupeřku nad jiné zdatnou, a to Danuši Nerudovou (STAN). Lídryně do evropských voleb totiž dokázala přetavit debakl v prezidentských volbách ve vysoce pravděpodobné angažmá v EP. Křeslem europoslance to ovšem nekončí, princezna originálních frází má ráda výzvy a proto cílí na dvě funkce najednou. Touží také po postu eurokomisařky. Přestože to podle ministryně Černochové nemají „holky“ v politice jednoduché, Markéta Pekarová Adamová si na genderovou solidaritu nehraje a vystoupila proti možné vládní nominaci profesorky Nerudové. Podle jejího názoru totiž rovněž predátorka z Brna nemá šanci získat silné hospodářské portfolio. Na základě informací sítě X asi nejlepší běžkyně na dlouhé trati mezi českými političkami kontrovala prohlášením, že TOP 09 jí vehementně nabízela pozici jedničky. Která z hvězd prolomí frontu jako první, lze stěží predikovat.  

Boj na dvou frontách

Zatímco hlavní aktérky války holek se shodnou na tom, že s Bruselem stojí a padá budoucnost České republiky, další Amazonka z řad českých političek, šéfka mimoparlamentních komunistů, dlouholetá europoslankyně a hlavní postava koalice Stačilo, je na druhé straně barikády. Bojuje proto na dvou frontách a nešetří municí. První soupeřkou je ministryně Černochová, která je podle Konečné jedním ze dvou ocasů lva. Ministryně jí v reakci vyzvala, aby se nechovala jako tupá, vulgární a primitivní kráva. A k tomu ještě naznačila, že kolegové ze Sněmovny pamatují, že s Kateřinou byl „podvaz,“ bohužel myšlenku nerozvedla.

Druhou frontu proti Kateřině konečné otevřela Danuše Nerudová, když napsala na síti X, že se s řeporyjským starostou Novotným shoduje v tom, že komunisti jsou košťata a zločinci. Konečná zvažuje žalobu a Nerudová reagovala opět na X, příspěvkem, že si naše země to, že jsou komunisti zločinci, odsouhlasila zákonem. Měla asi na mysli Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Kdyby si ale profesorka zákon přečetla, věděla by, že se v něm praví, že „Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědní za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 – 1989.“ Kateřina Konečná (1981) tak není odpovědná za nic. Spíše by se měla profesorka Nerudová zamyslet nad svou až komickou podporou například osobě, která ve straně košťat a zločinců zahájila svou oslnivou kariéru.