Alexander Tomský: Naše civilizace skončila

Jste politolog s velkými zkušenostmi ze života ve Velké Británii. Jak se svými zkušenostmi vnímáte vývoj současné euroatlantické civilizace?
To je téma na několik knih. Jde o krizi západní civilizace. Probíhá velmi dlouho. Sekularizace morálky. Útok levicového progresivismu je divoký.
Naše západní civilizace je založena na řeckém objevu univerzálních přírodních zákonů, na římském právu, a především na křesťansko-židovské víře, čili etickém monoteismu a biblickém obrazu světa. Vydržela zhruba tisíc let a po třicetileté válce se začala pomalu rozpadat. Evropské elity se od ní odkláněly, vymýšlely náhradu, jakou byly nejdříve osvícenství a racionalismus, ale konzervativní lidové masy počaly ztrácet víru až od poloviny 19. století. Postupně došlo k sekularizaci vědy, státu, kultury a dnes dochází k prudkému útoku na tradiční morálku a nastává pokus vytvořit novou – rovnostářskou – etiku „sociální a společenské spravedlnosti“. Přestože většina zápaďanů ztratila biblickou víru, stále ještě považují Desatero, rozdíly mezi dobrem a zlem, muži a ženami, člověkem a přírodou (fyzickým a duševním), za přirozené a dané, za předpis zdravého rozumu. Ve skutečnosti tak zcela samozřejmé nejsou. Hodnoty naší civilizace vycházejí z knihy Genesis a dnešní revolucionáři nenávidí křesťansko-židovskou civilizaci stejně jako Hitler, který řekl: „Bojujeme proti takzvanému Desateru, nejstaršímu prokletí, jež na sebe lidstvo uvalilo.“ Posláním nacistického vůdce bylo zničit „tyranského židovského Boha“. 
„A stvořil Bůh člověka ke svému obrazu, jako muže a ženu ho stvořil.“ To není libovolná společenská konstrukce, muž i žena představují odlišnou biologickou a psychickou stránku jednoho lidství, a jak později Bible dokládá, pohlaví mají hrát v životě odlišnou roli, což nijak nepopírá jejich rovnost v metafyzickém smyslu. Útok na tuto přirozenost a na rodinu rozkládá civilizaci. Současná sekularizovaná věda napadá rovněž lidskou důstojnost a svobodu volit mezi dobrem a zlem, člověka považuje za pouhé o něco chytřejší naprogramované zvíře. Podle některých ekologických ideologů dokonce škodí planetě, jako by příroda mohla mít smysl sama o sobě a neměla lidem sloužit.
Dnešní humanitní inteligence ve své většině už ani základy euroatlantické civilizace nezná, přestává rozumět rozdílu mezi rozumem a vírou (ideologií), svobodou a nalomenou lidskou morálkou, pragmatismem a utopickým idealismem. Jak je možné, že mladí lidé věří, že jsou všichni lidé od přírody dobří nebo že má mít každý právo stěhovat se, kam se mu zlíbí? Nejnápadnějším důkazem rozpadu našeho světa je propad porodnosti, ať už je dán hédonismem, nebo neschopností mladých lidí navázat trvalý vztah. Je také nepřímým svědectvím nevíry v účel a smysl své existence.

Proměny života ve společnosti se projevují také v proměnách politiky, například v opouštění tradičního rozdělení na pravici a levici. Co se to děje? A jak byste tuto změnu charakterizoval?
Jednoduše. Jde o souboj národních konzervativců s progresivisty, kteří hodlají tradiční společenskou hierarchii zlikvidovat a věří, že tím vytvoří novou spravedlivou éru. Jejich ideologie vychází ze staré marxistické představy vládnoucí třídy a utlačovaných, proto západní levice vyznává kult Karla Marxe, přestože byl těžký rasista. Nemluví sice o proletariátu, nýbrž o potřebě osvobodit diskriminované etnické a sexuální menšiny, ale opět jde o prosazování rovnostářství a odmítnutí zásluhové ekonomiky. Jenže ani komunisty nenapadlo popírat třeba pohlavní přirozenost. O voluntaristickém genderismu de facto mluví had v zahradě ráje, „budete jako bohové, znát dobro a zlo“, čili rozhodovat o tom, co je, nebo není správné.

Celé týdny sledujeme s úžasem dění v Británii, tedy v zemi, kterou důkladně znáte a máte ji velmi rád. Co se děje v Británii? Jak to vidíte? A ještě doplním jednu věc, jde o vymezování se vůči migrantům a migrantů vůči britské společnosti. Ovšem jeden z hlavních slibů před brexitem bylo omezení ilegální a také legální migrace do Británie. Proč se to za celá ta léta nepodařilo?
Anglický establishment, všechny etablované politické strany, podporují už od 60. let imigraci. Po projevech lidové nevole slibují nápravu a omezení a po volbách učiní opak. Tyto sliby najdeme v každém předvolebním programu strany labouristů i konzervativců. Je to podivné a vypadá to jako spiknutí. Ve skutečnosti se za tím skrývá jednoduchá ekonomická úvaha. Přistěhovalci přispívají k růstu HDP – vědci, lékaři a podnikatelé stejně jako levná pologramotná pracovní síla, které je s klesající porodností v zemi stálý nedostatek. V Británii za 50 let nevznikla jediná nová fakulta lékařství a jen několik škol pro zdravotní sestry. Je lacinější lékaře a zdravotníky importovat. Když se počalo výrazně měnit etnické složení obyvatelstva, vznikla na jeho obhajobu ideologie multikulturalismu (viz třeba Douglas Murray; Podivná smrt Evropy). To se celkem pochopitelně nelíbí právě dělníkům a ekonomicky slabší nižší střední třídě, která ke své bídě ztrácí navíc svůj domov.
Tato politika v posledních letech narazila na odpor anglické dělnické mládeže, jež proti průměru vykazuje dvojnásobnou nezaměstnanost a závislost na dávkách. Do jisté míry to souvisí i s globalizací a neochotou mládeže relativně štědrého sociálního státu pracovat za žebrácké mzdy. Samozřejmě k antimuslimským náladám přispěla také série vražd a útoků spáchaných islamisty za posledních 30 let a jejich agresivní nároky na změnu školních osnov a zvyklostí zejména v případě pákistánské menšiny. Pro ilustraci: Jen za poslední tři roky se přistěhovaly do Británie více než tři miliony lidí, což nemá v dějinách obdobu.

Vidíme protesty nějakých krajních pravičáků proti pokojným, hodným muslimům, jak to popisuje většina médií? Tedy těch, která o tom vůbec informují…
Elita každý projev kritiky islámu a muslimů označuje za islamofobii, rasismus a fanatismus, kritiky označuje za krajní pravici a vraždy bagatelizuje jako neislámské činy pomatenců, a když dojde k atentátu, co nejdéle zamlčuje původ pachatele. Nová levicová vláda chystá cenzuru a zpřísnění zákona i trestů za nenávistné projevy.

Mají Britové už přistěhovalců plné zuby?
Podle různých průzkumů se zdá, že si mírná většina myslí, že se to přehnalo. Pravicová a konzervativní média kritikou nešetří. Zejména odsuzují ideologii multikulturalismu. Multietnická společnost není žádné neštěstí, multikulturalismus (říkali jsme tomu kdysi v politologii balkanismus) je ale tragédie. Vede k neustálým vzájemným střetům homogenních skupin, například mezi Pákistánci a Indy. Muslimové se chovají jinak než jiní přistěhovalci, oni přímo útočí na liberální a demokratický pořádek hostitelů a vyžadují pro sebe výjimky ze zákona i tradic. Útočí také na zahraniční politiku a demonstrují proti vládě za její podporu práva Izraele na obranu. Už nyní usilují o vytvoření muslimské strany a v budoucnu získají neblahý politický vliv.

Jsou podle vás Britové rasisté?
Rozhodně nejsou. Dívají se spatra na všechny cizince.

Jak k těmto nepokojům přistupuje nová levicová britská vláda? Jak hodnotíte její přístup?
Katastrofální. Britská levice je pod vlivem amerického antirasismu rasou přímo posedlá. Hodnotit člověka za zabarvení pokožky se ještě nedávno považovalo za ohavnost. Vláda chystá teror politické korektnosti.
Rozdíly mezi lidmi nejsou rasové, ale kulturní, a to i mezi takzvanými bělochy.

Kam až to může podle vás dojít? Co všechno se ještě může v Británii stát?
To nevím. A neví to nikdo. Nevíme, protože ta vrstva, která se bouří, dělnická, z velké části závislá na dávkách, ze severních malých měst, a slabá střední podnikatelská vrstva (hokynář, mechanik, instalatér, zámečník) se bouří, protože je chudá. Způsobila to globalizace – levná cizí pracovní síla, dovoz levného zboží z Číny. Tito lidé mají pocit, že ztrácejí domov, stávají se menšinou ve své zemi. A intelektuální, levicové většině, i té pravicové, to vůbec nevadí. Typickými představiteli této skupiny jsou ajťáci. Ti se o kulturu nezajímají, mohou se kdykoli kamkoli ve světě přestěhovat, je jim jedno, kde žijí, a vždy se budou mít dobře. Ale zpět k bouřícím se, kteří jsou utlačeni. K jejich rozladění přistupuje odpor vůči islámu, protože léta sledují atentáty, násilí. U nás se o tom ani nepíše, ale je to život v permanentním ohrožení. Neuplyne rok, aby někde něco nevybuchlo. Je to pokrytectví vládnoucí třídy, která neřekne, kdo to udělal. A lidé politikům nevěří.

Situace je vyostřená nejen v Británii, ale třeba i ve Francii. Tam už se několik let mluví o hrozbě občanské války, a neříkají to nějací samozvaní youtubeři, ale špičkoví bezpečnostní odborníci. Hrozí podle vás občanská válka?
V Anglii určitě ne. Sice ti kluci z dělnických vrstev jsou zuřiví, tak se může stát, že někdo napadne mešitu, ale jsou opravdu v menšině. Levičáci ve městech mají velikou přesilu. Protesty se odehrávají často v malých městech, a když se to odehrává ve velkém městě, pak protestující napadnou muslimové. Myslím ale, že občanská válka v podstatě nehrozí nikde. Třeba domorodá část Francie, Belgie a Švédska vymírá a je slabá. A evropská společnost nechce bojovat. Ona má „jedináčky“. Jsme zvadlá, unavená, změkčilá společnost. Nevidím občanské války, ale na druhé straně vidím terorismus, který neustane.

Zpravodajství už po celé měsíce plní také dění v Izraeli, to je označováno za alarmující. Opakují se zmínky, že ze současných konfliktů může vzejít něco rozsáhlejšího, třeba i něco celosvětového. Je to podle vás hrozba? 
Myslím, že je to další přehánění. Na území Izraele a vůbec Blízkého východu je konflikt už 80 let. Je snad dnes větší, než byl před 80 lety?

To, co je jiné než před 80 lety, je rozdělená euroatlantická společnost, nemyslíte?
Ano, je. Západ je slabší. Američané si udělali velký problém invazí do Afghánistánu a Iráku. Myslím, že by to mohl Donald Trump napravit. Jsem přesvědčený, že by válka na Ukrajině nebyla, kdyby byl americkým prezidentem Trump. Západ je slabý, ale sám si to zavinil. Nechal zesílit Írán a Izrael tak zasadil mezi řadu konfliktů.

Zmínil jste Donalda Trumpa. Na podzim budou v USA prezidentské volby. Jde o hlavní světovou velmoc. Co bude pro svět znamenat vítězství Donalda Trumpa a co naopak Kamaly Harrisové?
V případě Trumpa to bohužel nevíme, kdežto v případě Harrisové, která stojí nalevo od prezidenta Bidena a se svým neméně levým „viceprezidentem„ by pokračovala v multikulturní válce s tradiční národně konzervativní Amerikou, to dobře víme. Hranice by zůstaly otevřené, antirasistické školení a ideologie DIE (různorodost, inkluze, rovná spravedlnost) by se prosazovaly nadále ve všech institucích a firmách. Pokud máte na mysli zahraniční politiku – pak za Harrisové bude pokračovat Obamova a Bidenova politika appeasementu neboli deeskalace, jak se dnes říká čili úsilí o mírumilovnou pacifikaci nebezpečných diktátorů a teroristů (Čína, Írán, Hizballáh).

V čem vidíte naději a východisko ze současného světového napětí?
Žádnou naději nevidím. Absolutně jsme skončili. Naše civilizace nemá naději. Samozřejmě do budoucnosti nevidíme a teoreticky si můžeme představit různé varianty, scénáře. Můžeme věřit třeba na masovou konverzi ke křesťanství, můžeme si představit, že multikulturní společnost se proti útoku islámu spojí a postaví se mu. Možná také muslimové v Evropě přeberou evropské trendy, tj. přijetí blahobytu, snížení porodnosti a podobně. Ale nic z toho nevíme. Jediné, co víme, je, že se naše společnost rozpadá. Nemá děti, nevěří ve svou budoucnost, otevřela hranice celému světu.

A jak vy osobně se cítíte v této proměnlivé dnešní době?
Já se cítím odjakživa dobře. Asi mám takovou povahu. Vnímám svět pozitivně. Přitom mám 10 dětí a jen 5 vnoučat, což je svým způsobem tragické.

Text byl publikován v tištěném měsíčníku TO.

Čtěte také:
Sázka na černou prezidentku
Británie se rozpadá