Americká vzpoura Ondřeje Hejmy

„Opravdu to ,lepí’ dohromady. Je to vlastně šestnáct kapitol o šestnácti měsících, které otřásly světem,“ říká Ondřej Hejma o své nové knize Americká vzpoura, která je příběhem cesty Donalda Trumpa ke znovuzvolení americkým prezidentem.

Co považuješ za nezapomenutelné milníky z předvolební kampaně amerických prezidentských voleb? Pokus o atentát?

Určitě. Ale jsem hrdý na pasáž, ve které jsem předpověděl, že se demokraté zbaví Bidena. Texty vycházely v TOčku, takže se dá snadno doložit, že jsem v jedné z kapitol předestřel scénář, který se do měsíce stal realitou. Puč proti Bidenovi a nasazení Harrisové byl zlomový bod kampaně.

Teď se tě tedy zeptám jako vizionáře: Co bude dále s Kamalou Harrisovou? Myslíš, že se ještě vzpamatuje a bude v příští volbě protihráčem republikánského kandidáta?

Párkrát se někde objevila, ale nebylo to nic moc. Komentátoři se v reakci na její vystoupení ptali: „A to řekla úplně střízlivá?“ Už se na ni prostě lepí ošklivá nálepka násosky. Ale hlavně: Po takto drtivé porážce asi nemá cenu zkoušet to znovu. A pokud nikoho jiného nemají, jsou na tom demokraté hodně špatně.

Na křtu Americké vzpoury v Institutu Václava Klause, který knihu vydal, se v úvodních řečech prezidenta i té tvé prolínala myšlenka, že zvolení Donalda Trumpa je něco jako zásah shůry, že jde o člověka, který mění dějiny. Co vlastně ta „vzpoura“ v titulu knihy znamená?

Mám k Americe velice osobní vztah, v nadsázce řečeno jsem jí věnoval úplně všechno, a to od útlého mládí. Vystudoval jsem amerikanistiku, pracoval v oboru a doteď o Americe píšu. Za desítky let se mi Amerika měnila před očima, a rozhodně ne k lepšímu, což popisuji i v mnoha dalších knihách a textech. A v roce 2015 se najednou objevil Donald Trump jako potenciální republikánský kandidát na prezidenta. Četl jsem a viděl jeho první projevy a už tehdy jsem si říkal, že se možná objevilo světýlko naděje. Za to jsem mu vděčný, že moje Amerika ještě nejde úplně do háje a že, jak se říká, přece jen bude kam emigrovat.

Den po vítězství Donalda Trumpa jsme spolu vedli lehce euforický rozhovor do TOčka. Měl jsi vlastně už tehdy představy o tom, jak bude Donald Trump naplňovat svůj druhý prezidentský mandát? A pokud ano, jak moc se od nich liší realita?

Konkrétní představy jsem neměl, rozhodně ne, i když jsem věděl, jaký má plán. Ale poslední a úplně největší euforie spojená s Donaldem Trumpem byl jeho inaugurační projev. I otrlí chlapi, se kterými občas hraju golf, mi říkali, jak byl úžasný, protože řekl, že pohlaví jsou jenom dvě, a je hotovo. Nebo oznámil, že zelené šílenství je o ničem, a zase bylo hotovo. Ve svém projevu oznámil pár pilířů, co se bude dít dál, a ono se to opravdu děje. Nejlepší na něm je, že on svůj program opravdu plní, a jeho tempo v úřadu je neuvěřitelné. Překážek má ale spoustu, zdaleka není vyhráno.

Mě překvapilo, že sice už dopředu říkal, co bude dělat, ale lidé ho buď neposlouchali, nebo nevěřili, že to myslí vážně.

V podstatě to říkal už tehdy, než se stal poprvé prezidentem, akorát nedostal šanci svůj program prosadit. Sejmuli ho hned na začátku mandátu, čelil dvěma impeachmentům, různým vyšetřovacím komisím a nepředstavitelným 92 obžalobám. Kromě toho zažil razie u sebe doma, prohrabování šuplíků s osobními věcmi Melanie, včetně spodního prádla. Následně atentát. Ale on všechno přežil a zvítězil, což je až kýčovitý příběh. A to v Americe vede až k tomu, že jeho lidi občas přijdou do médií a zcela vážně tvrdí, že Donald Trump je hlasem boží prozřetelnosti. Našinec sice kroutí hlavou, ale v Americe už nikdo ani moc neprotestuje. Boží prozřetelnost?

Podnikatelská kariéra Trumpa začala v New Yorku. Považuješ za symbolické, že New York teď „dobyl“ coby starosta muslim Mamdani, který je podle toho, co říká, absolutní komunista? Je to začátek konce Donalda Trumpa?

Nemyslím si, že je to komouš. V Americe nevědí, co je komunismus, to víme my. Už teď se sice říká, že Mamdaniho volbu New York opláče, ale New York není Amerika. Více než šedesát procent lidí, kteří v něm žijí, se nenarodilo v Americe, takže voličská základna New Yorku je hodně atypická. Ale pravdou je, že republikáni prohráli i volby v jiných státech, takže nesmějí usnout na vavřínech. Pořád se tam vede tvrdý politický boj, což je podobné jako u nás. Kampaň nekončí, jede se nonstop. Ale Trump už podle mého názoru New York prostě odepsal. Je sice rodilý Newyorčan, postavili s otcem kdejaký barák, ale z toho města odešel, žije na Floridě a je mu tam dobře. Už to není Newyorčan.

Když Donald Trump nastoupil do funkce, podepsal smršť dekretů, které se téměř všechny nesly v duchu boje proti takzvanému „Deep State“…

…no jasně, pobočky Deep State jsou všude po světě, to je normální mocenská struktura.

Včetně České republiky. Myslíš, že se Trumpem inspiruje i Andrej Babiš?

Nějaká inspirace tam určitě je, ale obě země jsou strašně odlišné. My jsme takoví sametoví, opatrní, váhaví, ale celý ten boj proti Deep State si přitom žádá brutální kroky. Ani Donaldovi se v tomto směru moc nedaří, jeho boj ještě zdaleka není u konce. Ale když mluvíš o paralelách, já bych nabídl jinou: Donald Trump se pokouší o něco nemožného v tom, že se rozhodl vrátit kolo času zpět, vrátit Ameriku progresivistického zeleného levicového šílenství k Americe padesátých, šedesátých let, kdy ještě fungovala normálně. On je vlastně zpátečník, ale v tom správném slova smyslu. A co jsme tady dělali v roce 1989 my? Totéž. Prostě jsme vraceli zemi zpátky ke kapitalismu, který tady kdysi byl. Pravda, my jsme to museli dělat opravdu z gruntu, včetně majetkových práv, ta v Americe řešit nemusejí, ale je to v mnoha směrech strašně podobné a velice sympatické.

Říkáš, že v některých směrech se Donaldu Trumpovi zatím nedaří. Může jeho práci dokončit J. D. Vance?

Ta otázka se nabízí. Ale nemůžeme vnímat Donalda Trumpa jako prezidenta, který je rok ve funkci. My s ním prožíváme celou dekádu, kdy se nesmazatelně zapsal do dějin, byť těch úspěchů není tolik, kolik bychom si třeba představovali. O jeho dalším politickém osudu samozřejmě rozhodnou peníze. Jemu se podařilo srazit cenu benzinu, to je veliký úspěch, ale na druhou stranu zase slyším, že třeba v New Jersey zdražila elektřina o dvacet procent. A volby tam dopadly podle toho. Trump musí dokázat, že tarify a cla, jež uvaluje, budou mít skutečný pozitivní efekt pro voliče, že investice, které plánuje, se promítnou do života lidí. Pokud se mu to nepodaří, opravdu půjde do kytek. Možná už při doplňovacích volbách, které jsou za rok. Je to kolosální úkol. Ale zatím se žádných velkých a zásadních chyb nedopustil.

Tady v Evropě ale vnímáme Ameriku i Donalda Trumpa především prostřednictvím zahraniční politiky. Nastoupil s velkými sliby a plány pro Ukrajinu i Blízký východ. Daří se mu?

Docela ano. Vykládá, jak se mu podařilo vyřešit osm válečných konfliktů, dokonce nosí papír s jejich seznamem. A války nezahajuje. Nikdo mu přece nemůže upřít, že na Blízkém východě byla vyměněna rukojmí, že tam panuje relativní mír, což je přece skvělé. Ale hlavním důvodem, proč prožíváme takto kolosální dobu, je to, že svět se absolutně změnil. A v nadsázce tvrdím, že za všechno může Čína. Její vzestup za posledních třicet let je tak obrovský, že ve světě změnil úplně všechno. A Trump bojuje, aby Amerika v měnícím se globálním systému neztratila pozici velmoci, což není žádná samozřejmost. Proto taky tvrdím, že bychom mu měli fandit, protože svým způsobem bojuje i za nás.

Zdá se mi, že podobně jako New York odepsal Donald Trump i Evropu. Co s námi bude?

Musíme se o sebe postarat. Donald Trump současnou Evropu opravdu nemá rád. On se s evropskými politiky sice schází v Bílém domě, usmívá se na ně – a pak jim řekne, že na zbrojení budou odteď dávat pět procent HDP. A zapište si to! Mají z něj hrozný strach. Schválí to, i když vědí, že oněch pět procent je úplně nesmyslných, nikdo na ně nemá, a že je tím chce politicky zlikvidovat.

Celý rozhovor najdete v měsíčníku TO číslo 11