Tak nějak si to Hamlet promumlával, aby mohl vykonat eutanazii na otci a bratrovi své sebevražedné snoubenky, na svém strýci, a nakonec nepřímo na sobě a své matce. (Vsadím se, že tento výklad Hamleta jste ještě nikde nečetli).
Tak nějak podobně se snažila poslance přesvědčit i populární televizní moderátorka Ester Rantzen trpící finálními fázemi rakoviny: „Jakkoli skvělá může být paliativní péče, nedokáže zabránit různým typům utrpení.“
Anglie je avantgardní
Přinese důstojnost terminálně nemocným na sklonku života, odstraní měsíce utrpení a tělesného rozkladu a ulehčí paliativním službám – argumentovali zastánci. Odpůrci se drželi tradičních argumentů posvátnosti lidského života a lékařské teorie, že během doby útrpného umírání se stále ještě může objevit nový lék, který je zastaví.
K nim přibyla další námitka: pacienti by se mohli cítit dotlačováni k předčasné smrti, aby nebyli zátěží pro své příbuzné. Zvlášť když se připomnělo, že daňový zákon obsahuje bizarní klauzuli, že zemřete-li před 75. narozeninami, odpouští se vašim dědicům část dědické daně.
Ale přece jen si netroufli zavést plnou eutanazii a překřtili to v médiích na „asistované umírání“, v právním žargonu „Zákon o ukončení života terminálně chorých dospělých“.
A jde zcela specificky o asistovanou sebevraždu. Smí se vykonat jen za přítomnosti soudce a dvou lékařů (z nichž u jednoho musíte být nejmíň rok registrovaní). Musíte vydat nezpochybnitelné a svědky dosvědčené prohlášení o své vůli zemřít. Lékař nesmí být nucen vykonat víc, než vám jen nabídnout smrtící přípravek, jenž požijete sami, z vlastní vůle a při plném vědomí. A to ještě jen v případech, kdy zbývá míň než šest měsíců života. Nemůže se provést u nevědomých, a nemůže ji provést druhá osoba. Takže je to něco napůl cesty k eutanazii.
Anglo-americká dramatická literatura si s eutanazií pohrává už od 70. let minulého století. V Británii to byla televizní hra Briana Clarka Whose Life Is it Anyway? (Čí je to vlastně život?), jejíž paralyzovaný, ale plně vědomý hrdina se z nemocničního lůžka snaží přesvědčit všechny zúčastněné, aby mu pomohli z tohoto mizerného života ven. Činí tak dialogem vytrvale inteligentně vtipným, často až komickým, který hře pomohl obletět půl světa ve formě divadelní a nakonec i filmové.
Větším drasťákem byl americký detektivní film Soylent Green odehrávající se v 40milionovém New Yorku dystopické budoucnosti (daleký rok 2022) zhroucené civilizace na zničené a přelidněné planetě, s nedostatkem potravy doplňované umělými přípravky firmy Soylent. Její nejnovější přípravek, nazvaný Soylent Green, slibuje větší výživnost, než dosavadní Soylent Yellow a Soylent Red. Do toho dva detektivové řeší různé vraždy, do nichž se zdá být firma Soylent zapletena, mimo jiné spoluprací se státní klinikou, z jejíchž eutanazií – jak na konci napínavého děje zjistíme – se Soylent Green vyrábí.
Staří ukrajují z rozpočtu
I když i lidské maso jistě obsahuje spoustu lahodných proteinů, úplného Soylentu se bohdá nikdy nedožijeme, i když s dnešními brouky a červy už k tomu nemáme daleko. Ale jak lékařská věda čím dál většímu počtu staříků pod Hipokratickou přísahou musí prodlužovat život třebas i jen polovičatý – a jak jejich údržba ukrajuje rostoucí část státního krajíce, volání po eutanazii bude i zde sílit.
Taky se možná začne vyprávět o moudrosti slonů – od nichž se záhadně nenacházívaly mrtvoly a kostry (kromě těch zpytlačených pro kly). Je to proto, že když starý slon přestává stačit stádu – které se však uctivě přizpůsobuje jeho tempu a strádá – najde si bažinu a zapadne do ní.
Troufám si předpovědět, že brzy budou staříci vyzváni, aby se buď ještě nějakou prací uživili, nebo ze státního rozpočtu vyšuměli. Navrhované zrušení takzvaného sociálního pojištění u pracujících důchodců je k tomu rozumná pobídka. Druhou pobídkou bude zesílená kampaň za uzákonění eutanazie – za něž se ostatně už přimlouvá náš prezident a prý 73 procenta občanů.
Pamatuje si někdo za ta léta nějakou mou předpověď, která se nesplnila? A že jich panečku pár bylo.
Čtěte také:
Pokrok znamená návrat
Papežův palestinský Ježíšek, Český občan – fackovací panák,
Chanuka je svátek světla a dezolátů
Francie nemá peníze na péči o památky. navrch huj, dole hnuj. odluka církve od státu musí být. odluka církví od státu by toto měla vyřešit. jenže to je jen markýrovka na papíře. formou příspěvků, dotací a grantů bude vše zase jinak. bude to mega podvod, jako vždycky…
Španělská vláda šílí, „chceme další stovky tisíc imigrantů“!
Německá tajná služba vymýšlela s novináři komplot proti opoziční AfD. Vede jí bývalý tajemník židovské rady Německa a hned se ozval nářek nad antisemitismem. „Assad padl, ale syrští uprchlíci v Německu zůstanou natrvalo,“ raduje se německá vláda. Prý jsou to vysoce kvalifikované pracovní síly… Co znamená „dočasná“ ochrana v liberální lžidokracii? Afgánský uprchlík znesvětil v kostele Madonu. „Nám to nevadí“, tvrdí klášter… Bizár na plzeňské univerzitě. Hysterky slyšely „alahu akbar“ a „napodobení střelby“, tak nahlásily teroristický útok. Co to vypovídá o budoucí české „vzdělané elitě“? Rumunsko:“ nevyhrál náš kandidát, tak zrušíme volby“. Ústavní soudy jako nástroj národního rozvratu. Liberální lžidokracie brzy volby zcela odstraní. Zkušenosti z Ukrajiny už má…
Tohle je velmi těžké rozhodnutí, pane Kurasi. Manželka, která v říjnu loňského roku na rakovinu zemřela, byla zastánkyní eutanázie. Současně se ale snažila držet do posledního dne.
Pominu nějaké ty brouky ve Vašem článku a zmínky typu „dědeček a babička ukrajují chlebíčka“.
Hospic mne naučil podávat injekce, které nebyly už k ničemu. Vlastně jen proti bolesti. Byl jsem s ní až do samotného konce v sedm ráno.
Tak dobře. Budu drsný. Každý člověk, který pro další lidi něco znamená nebo udělal, si zaslouží péči až do toho hrozného konce. Nelze jej z pohodlnosti někam odložit nebo nechat zabít jen kvůli přijatému zákonu. Pro mě eutanázie nepřichází v úvahu. A ta poslední věta se Vás netýká, Vaše články čtu už delší dobu.
Morálka, vole!
On je opravdu rozdíl zkrátit trápení někomu nemocnému, komu už není jinak pomoci, a nabízení eutanázii někomu, jenom protože má život delší než se píše v několika papírech a jenž sesmolil někdo v sáčku a kravatkou pod třicet.
Mimochodem, Bidenovi je 82 let, on a anglická královna by si neměli ani škrtnout podle té hranice která stanovuje kdy začíná být člověk přítěž pro stát, jsou už zralí do futrálu pro neužitečnost (a Bidet opravdu je, takže na co čekáme, neměl jít on příkladem?).
Hillary Clintonová – 77 let
Barack Obama – 63 let
Trumpovi je 78 a podle všeho by nám z nabídky „vhodných“ zůstala jen Kamala Harrisová, které je pouhých 60. To by světová politika nyní dopadla asi úplně jinak že?
Ale co si budem nalhávat, skupiny „pijem víno a kážem vodu“ se tohleto týkat samozřejmě nebude. To jsou všichni mladíci mající ještě dlooouhý život před sebou, od Billa Gatese (69 let) až po Klause Šwába (86 let).
Až budou předvádět zase někde tu hi-tech rakev pro asistovanou sebevraždu, mohl by pan Šwáb udělat lidstvu tu laskavost a předvést názornou ukázku.
A náš PePík ať laskavě mlčí, kdyby byl podmínkou kandidatury na prezidenta IQ test tak by si ani neškrtl. On podobně jako Bidet bude mít svou užitečnost jen do chvíle dokud udrží pero v ruce, a pak bude tenhle jůra taky zralej do mlejnku na maso.
No mně by jenom zajímalo, který pánbůh bude rozhodovat o tom kolik měsíců života nemocným ještě zbývá než ho bude možné legálně odkrádlovat? Těch případů, kdy doktoři pacientovi tvrdili, že má jen pár
měsíců života a on se pak zcela uzdravil je dost a dost! Moderní medicína neumí většinu nemocí vyléčit a nemůže tedy ani vědět kolik člověku ještě zbývá!