Tak nějak si to Hamlet promumlával, aby mohl vykonat eutanazii na otci a bratrovi své sebevražedné snoubenky, na svém strýci, a nakonec nepřímo na sobě a své matce. (Vsadím se, že tento výklad Hamleta jste ještě nikde nečetli).
Tak nějak podobně se snažila poslance přesvědčit i populární televizní moderátorka Ester Rantzen trpící finálními fázemi rakoviny: „Jakkoli skvělá může být paliativní péče, nedokáže zabránit různým typům utrpení.“
Anglie je avantgardní
Přinese důstojnost terminálně nemocným na sklonku života, odstraní měsíce utrpení a tělesného rozkladu a ulehčí paliativním službám – argumentovali zastánci. Odpůrci se drželi tradičních argumentů posvátnosti lidského života a lékařské teorie, že během doby útrpného umírání se stále ještě může objevit nový lék, který je zastaví.
K nim přibyla další námitka: pacienti by se mohli cítit dotlačováni k předčasné smrti, aby nebyli zátěží pro své příbuzné. Zvlášť když se připomnělo, že daňový zákon obsahuje bizarní klauzuli, že zemřete-li před 75. narozeninami, odpouští se vašim dědicům část dědické daně.
Ale přece jen si netroufli zavést plnou eutanazii a překřtili to v médiích na „asistované umírání“, v právním žargonu „Zákon o ukončení života terminálně chorých dospělých“.
A jde zcela specificky o asistovanou sebevraždu. Smí se vykonat jen za přítomnosti soudce a dvou lékařů (z nichž u jednoho musíte být nejmíň rok registrovaní). Musíte vydat nezpochybnitelné a svědky dosvědčené prohlášení o své vůli zemřít. Lékař nesmí být nucen vykonat víc, než vám jen nabídnout smrtící přípravek, jenž požijete sami, z vlastní vůle a při plném vědomí. A to ještě jen v případech, kdy zbývá míň než šest měsíců života. Nemůže se provést u nevědomých, a nemůže ji provést druhá osoba. Takže je to něco napůl cesty k eutanazii.
Anglo-americká dramatická literatura si s eutanazií pohrává už od 70. let minulého století. V Británii to byla televizní hra Briana Clarka Whose Life Is it Anyway? (Čí je to vlastně život?), jejíž paralyzovaný, ale plně vědomý hrdina se z nemocničního lůžka snaží přesvědčit všechny zúčastněné, aby mu pomohli z tohoto mizerného života ven. Činí tak dialogem vytrvale inteligentně vtipným, často až komickým, který hře pomohl obletět půl světa ve formě divadelní a nakonec i filmové.
Větším drasťákem byl americký detektivní film Soylent Green odehrávající se v 40milionovém New Yorku dystopické budoucnosti (daleký rok 2022) zhroucené civilizace na zničené a přelidněné planetě, s nedostatkem potravy doplňované umělými přípravky firmy Soylent. Její nejnovější přípravek, nazvaný Soylent Green, slibuje větší výživnost, než dosavadní Soylent Yellow a Soylent Red. Do toho dva detektivové řeší různé vraždy, do nichž se zdá být firma Soylent zapletena, mimo jiné spoluprací se státní klinikou, z jejíchž eutanazií – jak na konci napínavého děje zjistíme – se Soylent Green vyrábí.
Staří ukrajují z rozpočtu
I když i lidské maso jistě obsahuje spoustu lahodných proteinů, úplného Soylentu se bohdá nikdy nedožijeme, i když s dnešními brouky a červy už k tomu nemáme daleko. Ale jak lékařská věda čím dál většímu počtu staříků pod Hipokratickou přísahou musí prodlužovat život třebas i jen polovičatý – a jak jejich údržba ukrajuje rostoucí část státního krajíce, volání po eutanazii bude i zde sílit.
Taky se možná začne vyprávět o moudrosti slonů – od nichž se záhadně nenacházívaly mrtvoly a kostry (kromě těch zpytlačených pro kly). Je to proto, že když starý slon přestává stačit stádu – které se však uctivě přizpůsobuje jeho tempu a strádá – najde si bažinu a zapadne do ní.
Troufám si předpovědět, že brzy budou staříci vyzváni, aby se buď ještě nějakou prací uživili, nebo ze státního rozpočtu vyšuměli. Navrhované zrušení takzvaného sociálního pojištění u pracujících důchodců je k tomu rozumná pobídka. Druhou pobídkou bude zesílená kampaň za uzákonění eutanazie – za něž se ostatně už přimlouvá náš prezident a prý 73 procenta občanů.
Pamatuje si někdo za ta léta nějakou mou předpověď, která se nesplnila? A že jich panečku pár bylo.
Čtěte také:
Pokrok znamená návrat
Papežův palestinský Ježíšek, Český občan – fackovací panák,
Chanuka je svátek světla a dezolátů
církev bude žehnat bukvicím s uzavřeným partnerstvím. zak to je už sodoma gomora, vzchol rozkladu církví…. fialový hnus…
Autor článku má pravdu v tom,že v Británii je to takový kočkopes.Asi se i pokrokáři v Británii trochu bojí směru,který zavedli soudruzi v Kanadě,i se všemi mediálně propíranými excesy.(I když soudruh Trudeau zřejmě končí…což je na začátek roku velmi pozitivní zpráva.)
Podívejte se dobře na okruh osob a důvodů,u kterých je možno v Kanadě povolit eutanazii.Jako čertík z krabičky tam ale vykukuje jediný sjednocující faktor.Jedná se o neproduktivní a systém „zatěžující“ osoby.Takže kecy „o svobodě rozhodnout o své smrti“ by si pseudoliberálové měli schovat pro hlupáky.
Eutanázie je příliš nebezpečná myšlenka spíše až pandořina skříňka, abychom si ji mohli dovolit otevřít v současné zdegenerované západní společnosti vyzdvihující kulty smrti (Ekologismus) a jiné pseudomoralistické koncepty. Vypadá to nevině, jako pomoc trpícím, ale skončí to sociálním inženýrstvím za účelem zničení životního komfortu pro „Občany se závadným myšlením“. Děsím se budoucnosti…
Jo a mimochodem, v Kanadě začíná vyplouvat na povrch, že odebírají orgány lidem těsně před usmrcením (protože těm lidem často nic není, mají psychické problémy nebo něco takového, mají jinak zdravé orgány a náhradní díly se vždy hodí že). Kdo si bude stěžovat? Ten mrtvý? tomu už to bude jedno! Je to neetické? Pff, Čína to přeci dělá taky, takže o co jde?
no, jde třeba o to, že dárci jsou za každých jiných okolností docela důkladně ověřováni – minimálně kvůli genetickým predispozicím aj. Tady je to už opravdu fofrovka která se vlastně nemusí dostat ani k tomu člověku co šel na eutanázii, ani k jeho příbuzným, genetikou se tak při samotném odběru nikdo nezajímá. Lidé jsou tu opravdu porcováni jako zvířata – ano, víme že prvotní myšlenka je „někomu jinému to zachrání život“ – no a co když ne? Ty orgány mohou jít i na jiné věci než k lidem které je potřebují, tohle je legalizovaný černý trh s orgány. Může to jít na kdejaký výzkumy podobně jako plody z potratových klinik.
S plošným legalizováním těchto věcí se opravdu otevírá pandořina skříňka a to takovým tempem, že se to vymyká kontrolním orgánům z rukou. Ony ale moc o nějakou kontrolu zájem nemají, viz. jak vakcíny píchaly pomalu hajlzbáby na hlaváku zaškolené během dvaceti minut. Tam někdo kontroloval, jestli to ti lidé bez kolikrát zdravotnického vzdělání umějí? Hlavně že každý musí mít potravinářský průkaz když chce prodávat chlebíčky. A doktorky které jsou až fanaticky nemocné a fascinované smrtí – viz jedna speciálně, která má potratovou kliniku v Kanadě, si jen tak řeknou „no a tak teď to budu dělat i dospělým, to je přeci super“. Skandály kolem toho jakým fofrem zabíjí lidi, aby je nestihla ukecat rodina nebo než se cuknou, jsou docela fascinující. A úřady jsou na ní docela krátké, protože to hlavně téma eutanázie a asistovaná sebevražda je tam legální a plošně tlačená. A ta ženská je úplně říčná, svou práci naprosto miluje.
Jak jsme si dříve dělali srandy z toho když je veterinární klinika vedle čínské restaurace kde jídlo mírně štěká, tak mě nepříjde moc zábavný fakt, že nyní budou lidské kliniky na smrt vedle továren na umělé maso a fastfood pro kanibaly. A upřímně? Jak dalece od toho již jsme? Když to nikdo nekontroluje, nikdo na to nedohlíží a všem je v podstatě jedno, kdo a s jakým přístupem a mentálním zdravím vykonává tyhle šílené služby?