Konec lhaní, Rusové jsou v Evropě. Jejich stíhačky provokativně kopírují hranice členů NATO, úlomky rudých dronů i přes masivní snahu ukrajinské protivzdušné obrany dopadají do schengenského prostoru. Dílem na polské, dílem na rumunské území.
Podle poslední demografické analýzy se také zásadně mění strukturální složení obyvatelstva. Polovina západní a prozápadní Evropy již plynně hovoří rusky a jezdí autobusy. Přestože se podařilo zamezit plynofikaci Německa severní cestou, rozpínavá fosilní paliva ze západní Sibiře dál proudí do týlu stagnujícího evropského hospodářství, tentokrát z jihu.
Situace dospěla do bodu, kdy i mainstreamová média známá svým neotřelým ohýbáním pravdy za peníze daňových poplatníků a s přispěním zahraničních korporací přiznávají ne nevýznamný podíl Ukrajiny na likvidaci důležité evropské energetické infrastruktury (Nord Stream, Družba), silně připomínající mezinárodní terorismus. Dle současného bruselského žargonu se však jedná o obyčejné osvobození zemí EU od závislosti na ruských energiích. Jedna závislost nahradila druhou, ideologicky čistou. Cena není důležitá. Tu zaplatí koncoví spotřebitelé. A těch je jako much.
Potřeba zvyšování výdajů na obranu rezonuje celou společností. Filozofie předchozí vlády – nebudovat, ale bránit – měla mezery. Především v rozpočtu, což ji stálo, kromě jiného, většinu v parlamentu.
Dvě procenta HDP na obranu nahradilo pět procent, což představuje částku, se kterou by se dalo ve střednědobém horizontu i útočit. Dychtivost médií a současné opozice po napadení ze strany Ruska alespoň malými raketami středního doletu je tak hustá, že by se dala krájet. Voják hlavou státu a zároveň lídrem progresivistických sil není náhoda. Zatím se musí spokojit s kybernetickými útoky jako součástí hybridní války. Propaganda, lži a manipulace jsou hmatatelné všude. Nedá se věřit ani zprávám o počasí. Česká televize je v ohrožení. Bez peněz nemůže garantovat šíření pravdy.
Naše země byla ve své moderní historii členem celkem tří vojenských uskupení. První ji v roce 1938 zradilo, druhým byla v noci na 21. srpna 1968 rovnou napadena. NATO je v současnosti tak nesourodá organizace, že je těžké odhadnout, co od ní, kromě zvýšeného zájmu o naše HDP, v budoucnu čekat.
Američané jsou našimi spolehlivými spojenci. Souběžně s informací o nákupu zbytečně moderních F-35 za stovky miliard, které naši piloti uvidí za deset let, přišel zničehonic důrazný apel na naši vládu ohledně zvýšení výdajů na zbrojení. Následovala mírová invaze do Venezuely, pokusy o anexi Grónska a výhrůžky Evropě, že se bude muset o sebe postarat sama. S drahým plynem, ropou a nasmlouvanými zbraněmi od amerických firem. Korunu všemu nasadil Trump snahou o zapojení NATO jako obranné aliance do útočné války proti Íránu. Promiňte, zapojení jednotek NATO při řešení krize na Blízkém východě.
Velkým problémem Evropy, kromě nedostatku energetických zdrojů a absence politické diplomacie, je již delší dobu nízká inteligence exponovaných osob bruselské exekutivy. Neškodné trafiky pro neschopné politické sociopaty z jednotlivých členských zemí se během let proměnily v elitní pozice rozhodující o všem. S minimálním mandátem od občanů i povinností se komukoliv zodpovídat. Zůstanou tu po nich pouze víčka na PET láhvích, vyklizené výrobní haly, elektromobily z Číny, zatopené doly, miliony migrantů bez snahy se přizpůsobit, vypálené kostely a strach po desáté večer.
Květnový sraz sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně a české pokusy o smíření jsem si chtěl nechat na konec, ale přešla mě chuť.
