Pokud někomu přijde zkratka v titulku poněkud povědomá, nemýlí se. V 80. letech minulého století se v tehdejším Československu razil tzv. Morální kodex budovatele komunismu, školáky všech stupňů zkracovaný na Mo-ko-bu-ko. Tento ideový výkřik nahradil archaičtější Klapoklidez, neboli Kladný poměr k lidově demokratickému zřízení, v jehož duchu se nesly předchozí poúnorové dekády. Proto mě trochu překvapilo, když členové ODS vyprodukovali na své víkendové ideové konferenci materiál nazvaný Modrý kodex ODS. Když se však trochu zamyslíme, pochopíme skrytý, byť asi nezamýšlený smysl toho hesla.
Historie ideových konferencí ODS se táhne do 90. let, kdy stál v čele strany Václav Klaus. Podle něho bylo důležité, aby se vedoucí transformační partaj opírala nejen o politickou vůli, energii a zářivé cíle, ale taky o metodologii, která dává tomu ostatnímu jasné myšlenkové ukotvení. Leckdo se tehdy smál, že tu Klaus popustil uzdu svému profesorství, že přece hlavní revoluční síle stačí ostré lokty a hlasitá výřečnost. Máloco bylo Klausovým představám vzdálenější.
Pamatuji mnoho ideových konferencí konaných za Klause. Na ty další jsem nechodil. Nemusel jsem, nebyl jsem nikdy v ODS ani v jiné straně. Ale hlavně jsem nechtěl: nic nového bych se tam nedověděl. Za Klause se na ideových konferencích konaly skutečné intelektuální půtky, ne jen vystrkování ramen směrem k politické konkurenci. Vystupovali tam vesměs lidé odborně připravení pro debatu o ideových rámcích pravicové politiky a jejich průmětech v praktických, či dokonce rezortních kontextech. Tehdy se z těch konferencí vydávaly sborníky, kde to všechno lze dohledat. Jestli se takové vydávaly později, nevím, a vlastně mě to ani nezajímá. Od okamžiku, kdy Mirek Topolánek použil stranu jako aznarovskou „catch-all-party“, tedy vábničku pro nalákání voličů, kteří ani neznají význam slova konzervatismus, přestávaly mít podobné akce smysl.
Zaznamenal jsem, co všechno tedy vedlo k dnešnímu Modrému kodexu a co je jeho obsahem. Deklaruje „10 ideových hodnot“, na nichž chce ODS stát. Prý to má také tvořit základ budoucího volebního programu. Tak co tam najdeme? Podle Petra Sokola, někdejšího langerovského partajního juniora, prý kodex navazuje na tzv. poděbradské artikuly z jara 1998, které vzešly z konference konané po tzv. sarajevském atentátu. ODS byla vyhnána z vlády a měla tedy hlavní cíl: pojmenovat svou politiku, aby zaujala hlavně svého voliče a dala mu jistotu, že je tu právě pro něj. Nu a pár měsíců poté to vyšlo. ODS se ve volbách z nějakých smutných cca 8% odhadů vyšvihla na 28 % volebního výsledku a se Zemanovými socialisty složila smysluplný koncept, jak zemi vládnout a co nejméně jí uškodit.
První premiér, který očividně pohrdal občany
Ty artikuly byly čtyři: nedotknutelné soukromí, levný stát, nezadlužená budoucnost a solidarita zodpovědných. Ptejme se, kolik z těchto ideových pravidel udržely při životě vlády Mirka Topolánka, Petra Nečase, ale hlavně a zejména (abychom byli spravedliví) vláda Petra Fialy. To za něj se dramaticky navyšoval státní dluh, úředníci všeho druhu se množili jak králíci, slovo soukromí dnes patří do kategorie sprostých, bylo nahrazeno všeobecným špiclováním názorů občanů ze strany ideopolicie, neziskovek, Elfů a podobných darmojedů. Fiala byl, co pamatuji, první premiér, který očividně pohrdal občany, dával jim denunciační přízviska a nabádal k jejich výhostu z veřejného prostoru. A solidarita zodpovědných? Přečtěte si slavné důchodové koncepty Fialovy vlády a zapláčete.
Dnes tedy Fialův následník Martin Kupka skrze kodex tvrdí, že původní teze ODS vlastně nikdy neopustila. Jen je prý třeba doplnit je o další artikul: „Patříme na Západ!“ Klausova ODS nikdy neměla zapotřebí se deklarativně lepit k bruselskému pozadí, a to ani v době, kdy už v ní sám Klaus nebyl, ale zanechal tam mnoho názorových souvěrců. Tato ODS je minulostí. Kupkův kodex dále nezapomíná zmínit „podporu občanské společnosti a spolků“. Jako kdyby to partajní myslitelé opsali od Václava Havla. Formálně se tak přihlásili k tomu, že neziskovky považují za lepší vynález než prostou funkčnost příslušných institucí v režii a pod kontrolou státu. Pravda, z neziskovek koukají nejen slovutné vratky, které přece neexistují, když je nikdo neviděl, ale hlavně podpora různých chvilkařů či člověků v tísni, kteří vždy v pravý čas přiskočí na podporu těch, kdo je platí, ovšemže z veřejných zdrojů.
Kodex dále obsahuje pochvalné zmínky o AI, digitalizaci, start-upy, ale také péči o přírodu a ochranu zvířat. Pláču dojetím nad tím dobráctvím. Už tam jen chybí zmínka o ČT.
Jestli před téměř pětatřiceti lety byla ODS vnímána jako síla, která provádí transformaci, a třeba i s chybami, ale vytváří prostor pro lepší příští, dnešní ODS se vrací rychlostí Mach 3 zpátky do byrokratického socialismu. Tento pohled nepřeju nejen Václavu Klausovi, který musí mít pocit otce, jehož dítě se zbláznilo, ale hlavně nám všem, kteří jsou tomu vystaveni.
Čtěte také:
Jednou hot, podruhé čehý… Aneb pomatená ODS současnosti
Ideová smrt ODS
ODS je těžko, je tu Naše Česko
