Debata o údajném střetu zájmů premiéra Andreje Babiše se v českém mediálním prostoru stala jedním z nejvýraznějších příkladů toho, jak média veřejné služby zkreslují realitu.
Iniciativa Jana Farského
Případ dopisu Huga Sobrala z Generálního ředitelství pro regionální a městskou politiku Evropské komise (DG REGIO – Directorate-General for Regional and Urban Policy) z května 2026 ukazuje, jak se z technické, neformální administrativní korespondence může stát politicky výbušný dokument, pokud je prezentován bez kontextu a s důrazem na účelovou fabulaci namísto faktů.
Celý proces začal 9. dubna 2026, kdy europoslanec Jan Farský (STAN) zaslal zástupci generálního ředitele DG REGIO soubor dotazů týkajících se možného střetu zájmů Andreje Babiše a právní účinnosti nového svěřenského fondu RSVP Trust. Šlo o politický podnět opozičního europoslance, nikoliv o spontánní iniciativu Evropské komise. O více než měsíc později, 20. května 2026, Hugo Sobral odpověděl, nikoliv ale Farskému, nýbrž českému ministerstvu pro místní rozvoj. Jeho dopis měl předauditní, neformální charakter, neobsahoval žádné právní závazky a Sobral ani neměl pravomoc zastavit jakékoliv evropské platby. Dokument pouze upozorňoval, že některé otázky zůstávají nevyjasněné, a doporučoval dočasně nevykazovat výdaje spojené s holdingem Agrofert, dokud nebude situace plně objasněna.
Dezinterpretace ČT i ČRo
Ve veřejnoprávních médiích však tato fakta téměř nezazněla. Česká televize i Český rozhlas prezentovaly Sobralův dopis jako „stanovisko Evropské komise“, či dokonce jako „rozhodnutí EK“. Tím byl dokument povýšen na úroveň, kterou ve skutečnosti neměl. Z neformální pracovní korespondence se stal zdánlivě závazný verdikt nejvyšší unijní autority. Zároveň zcela zmizela informace, že celá komunikace vznikla na základě politického podnětu Farského. Vymazání tohoto kontextu umožnilo médiím vytvořit obraz, podle něhož Evropská komise sama od sebe zahájila šetření a sama od sebe dospěla k závěrům o možném střetu zájmů českého premiéra.
Tento způsob prezentace měl jasný účinek. Posílil autoritu sdělení, vytvořil zdání, že o Babišově střetu zájmů je na unijní úrovni již rozhodnuto, a umožnil vykreslit českého premiéra jako mezinárodně neakceptovatelného lídra. Veřejnoprávní média tak posílila narativ, podle něhož je Evropská komise neomylným arbitrem právního státu, jehož slovo má váhu rozsudku. Přiznat, že dopis je pouze názor jednoho úředníka v předauditní fázi, by tento obraz narušilo.
Reforma médií veřejné služby je nezbytná
Způsob informování médií veřejné služby o dopisu Sobrala zrušil hranici mezi fakty a interpretací. Část veřejnosti přijala prezentovaný narativ jako definitivní verdikt, což prohloubilo polarizaci a zvýšilo politické napětí. Pozdější korekce či upřesnění působily jako účelové. Tento případ je důkazem, že média veřejné služby vytvářejí vlastní narativy, které nejsou zpravodajstvím, ale dezinformováním, a proto je bezpodmínečně nutná jejich zásadní reforma.
Čtěte také:
Že prý jsou veřejnoprávní média objektivní? Zapomeňte!
Česká veřejnoprávní média jako relikt polistopadové humanizace marxismu
Konec iluze nezávislosti. Jak si úzká skupina privatizovala veřejná média
