Bankrot reprezentativní demokracie

Při posledních volbách zůstal milion voličů bez zastoupení v parlamentu a ještě více lidí vůbec nešlo volit. Naše společnost je s vládou vysoce nespokojená, ale mimoparlamentní opozice přesto není mocensko-politicky úspěšná. Proč tomu tak je a jak tento stav změnit?

České mimoparlamentní strany nejsou na trhu politických nabídek konkurenceschopné, a to z několika důvodů. První souvisí se zánikem reprezentativní demokracie. Tento vývoj předpovídali již v minulém století političtí filozofové Osvald Spengler a Karl Jaspers. Oba myslitelé došli k závěru, že demokracie se bude stále více podobat diktatuře. Pravdivost jejich prognózy dokazuje úpadek instituce koaliční vlády, která má umožňovat průnik nových idejí do správy státu.

Ale dnes jsou koalice zneužívány ke znemožnění vlády skutečně opozičních stran. Česká koalice SPOLU je toho příkladem, ale ještě mnohem lépe je to vidět u sousedů v Rakousku, kde chtěly tři strany, které prohrály volby, vyšachovat suverénně vítěznou FPÖ. Totéž se odehrává ve třech spolkových zemích Německa. Vznikly v nich ideologicky nesourodé koalice, jejichž jediným cílem je znemožnit vládu AfD, tedy strany, která na podzim s přehledem zvítězila ve dvou z nich a ve třetí skončila těsně druhá.

A jestli vám tyto příklady nestačí k tomu, pochopit, že se dnes skutečná opozice nemůže dostat k moci parlamentní cestou, doporučuji vzpomenout si na to, co se nedávno stalo při volbě rumunského prezidenta. Tamější Ústavní soud volbu prostě zrušil, protože měla nežádoucí výsledek. Ve všech západních společnostech sice dosud existují demokratické instituce, ale reprezentativní demokracie je již jenom dutě znějící pojem popisující vládu elit, které se starají jen o své zájmy a nejsou ochotny, ale ani schopny prospívat těm, z jejichž daní jsou placeny.

Tuto větu si nechte rozplynout na jazyku. Jako všude v Evropě je dnes i český politický trh ovládán několika názorově neodlišitelnými stranami, podporovanými státními médií a ovlivňovanými silnými ekonomickými hráči – „malým českým deep statem“. Za těchto okolností se skutečné opoziční strany k moci nemohou dostat.

Chybná strategie skutečné opozice

Druhý důvod toho, že české mimoparlamentní strany nejsou na trhu politických nabídek úspěšné, je, že česká opozice zánik reprezentativní demokracie nebere na vědomí a tvrdošíjně zkouší porazit etablované strany právě na tom poli, kde je slabší, a těmi mocenskými prostředky, které nemá. Jinak řečeno: Opozice plýtvá omezenými personálními a finančními zdroji a frustruje svoje přívržence formulováním neuskutečnitelných stranických programů, beznadějnými rozběhy ve volebních kampaních a spory svých představitelů o to, kdo je pravý vůdce opozice.

Co z toho plyne? Dokud naše mimoparlamentní opozice bude hrát podle pravidel dysfunkčního systému tzv. reprezentativní demokracie, k moci se nedostane. Třetím důvodem naprogramované slabosti české mimoparlamentní opozice je, že se její vůdci chovají, jako by měli neomezený čas pomalu posilovat svoje strany a zpracovávat jednu volební porážku za druhou.

Ale co když další volby budou elektronizované, tj. manipulovatelné, anebo co když nebudou vůbec? Proč vůdci naší opozice neberou na vědomí rychlost, se kterou se prosazuje digitalizace vládnutí, a tím i demontáž jejich operativních možností? Copak si neuvědomují, že připravované odstranění hotovosti a elektronizovaná kontrola pohybu a myšlení lidí definitivně znemožní vzestup jejich stran k moci?

Celý text najdete v měsíčníku TO číslo 3