Bojovník Oganesjan? To už tu jednou bylo…

To už tu bylo vlastně vícekrát. Ale málokterý hochštapler dosáhl takové úrovně jako jistý Clodius, který v prvním století před Kristem sužoval se svými bojůvkami ulice Říma a zdatně ztrpčoval život svým politickým odpůrcům. Múza pouličního násilí jej poprvé políbila v roce 61 př. n. l., kdy byl obžalován ze znesvěcení mystérií bohyně jménem Bona Dea, na které měly přístup pouze ženy.

Clodius se tam propašoval také, samozřejmě v ženském převleku. Jenže staří Římané nebyli na transky zvědaví, a tak jej postavili před soud. Ale ani Clodius nezahálel. Když se jedno hlasování ohledně ustavení poroty nevyvíjelo v jeho prospěch, navštívili soudní jednání jeho lidé. Násilím se zmocnili volebních uren a vydali jen zamítavé hlasy. „Není důležité, jak kdo hlasuje, ale kdo hlasy počítá!“ říkával svého času J. V. Stalin a možná, že jej inspiroval právě Clodius. Nakonec byl díky kombinaci hrozeb a zřejmě i úplatků osvobozen.

V jiném soudním případě, vedeném proti jednomu z Caesarových spojenců, svolal římskou chátru a napadl účastníky soudu. Jeho lidé převraceli lavice, rozbili hlasovací urny a jednání soudu zcela zmařili. Svého letitého nepřítele Marka Tullia Cicerona, jednoho z nejlepších řečníků tehdejší doby, napadal na ulici, vypálil jeho dům na Palatinu a zapálil i dům jeho bratra. Pokud se někdo bránil, Clodius jej následně obvinil z veřejného násilí. Troufl si i na samotného Pompeia Velikého, kterého Clodiovy hordy obklíčily v jeho vile a několik měsíců ohrožovaly.

Proč to dělal?

O smyslu jeho počínání se historici dodnes přou. Měl nějakou vizi, nebo to byl primitivní hulvát, který se v pouličním násilí jen vyžíval? Jisté je, že ačkoliv byl příslušníkem váženého patricijského rodu Claudiů, na co sáhl, to podělal. Jako účastník třetí mithridatské války prý podnítil vzpouru, protože se s ním nezacházelo s náležitým respektem. Pak dostal velení nad námořní flotilou, aby byl vzápětí poražen a zajat piráty. Když byl vykoupen, z nově nabyté svobody se příliš dlouho neradoval. Podnítil další vzpouru, během níž málem přišel o život. Když se od svého dobrodince Caesara nedočkal úřadů, které očekával, stal se jeho nepřítelem. Proč je nedostal? Nejspíš pro neschopnost i riziko, které jeho osoba znamenala.

„Převlékat se na hrázi rybníka do nějaké ruské uniformy… to může udělat jenom blbec.“ To jsou stará známá slova ze Švejka. Obléct si ženské šaty a jít na náboženský obřad přístupný jen ženám, to může také udělat jedině blbec. Tato událost značně poškodila Clodiovy politické naděje, jestli vůbec kdy nějaké měl. Když mu došlo, že mu v běžné politice a za použití běžných prostředků pšenka nepokvete, rozhodl se na to jít od lesa.

Nechtěl hrát roli starověkého Biľaka, který byl vyučeným krejčím a kterého doprovázela pověst „ozajistný lempl, k sakám nedávať“. Clodius se tedy rozhodl, že se dá na dráhu politického demagoga a „přítele lidu“ a že bude raději dělat bordel jako tribun plebejců se všemi jeho výsadami, a především s imunitou, kterou tento úřad zaručoval. Jenže ouha, tribunem lidu se mohl stát opět jedině plebejec a Clodius byl bohužel patricij.

O generaci starší syn…

Rozhodl se tedy pro úřední změnu svého stavu, ale jak se vzápětí ukázalo, ani to nebylo jednoduché. Tento stav se totiž dědil a jeho rodiče byli patriciové. Ale všechno jde, když se chce, a milý Clodius si našel plebejce, kterého přemluvil, aby jej adoptoval jako syna. Ani jemu, ani nikomu z ostatních politických šíbrů nevadilo, že čerstvý „otec“ byl jen dvacetiletý holobrádek a že jeho nový „syn“ byl o celou generaci starší.

Následující volby tribunů byly jen formalitou, protože Clodius hlásal pravdu, kterou chtěl dav slyšet a za kterou ho dav miloval. Takto mu sepětí pravdy a lásky vyneslo úřad tribuna lidu a s imunitou, kterou získal, si mohl dál v římských ulicích dělat, co se mu zlíbilo. Jenže jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Na scéně se objevil jiný tribun lidu jménem Titus Annius Milo, který se také obklopil gladiátory, ozbrojenými otroky a lupiči, a začal Clodiovi zatápět.

Byl to právě Milo, který se významně zasloužil o Ciceronův návrat z exilu, kam jej dostali jeho političtí odpůrci. Nikoliv však vytříbenými právními argumenty či plamennou řečí, která by se zapsala do historie, nýbrž silou. Milovi násilníci dokázali neutralizovat Clodiovy násilníky, takže soudní úředníci měli konečně „klid na práci“. Tím se uvolnila cesta spravedlnosti a Cicero se mohl opět vrátit do Říma.

Jinak byl jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Šarvátky mezi nimi pokračovaly až do Clodiovy smrti 17. ledna roku 52 př. n. l. Tehdy se tito dva spolu se svými ozbrojenými doprovody setkali nedaleko Říma na Via Appia. Došlo k potyčce, ve které byl Clodius nejprve raněn oštěpem do ramene, a poté na Milonův příkaz ubodán k smrti.

Ti, kteří neznají historii, jsou odsouzeni si ji zopakovat

To říká staré rčení a je fakt, že jsme o něco podobného ve škole ani nezavadili. Komunistickému vzdělávacímu systému se nehodil obraz dvou „proletářů“, dvou tribunů lidu, kteří se obklopili vrahy a gaunery a kteří místo toho, aby hájili zájmy chudých, terorizovali svoje okolí. Takže i nám hrozí, že si to znovu zopakujeme.

Nedivme se, že se i teď najde nějaký novodobý Clodius s mentalitou a jazykem řeporyjského exstarosty, který opět vystrkuje růžky, chráněn jakousi nejasnou imunitou od někoho, kdo není vidět. I tihle jsou jen neschopní lemplové, kteří nic nedokázali, a zřejmě ani nic nedokážou. Zatím to není tak zlé. Novodobí „gladiátoři“ si zatím troufnou jen na rozřezávání stánků, na důchodkyně, které častují hrubými urážkami, na sprejování do obličejů svých oponentů či na jejich stalking.

Ale je třeba mít na paměti, že Clodiovo řádění v ulicích Říma bylo předzvěstí něčeho mnohem horšího. Tři roky po jeho smrti táhl Caesar na Řím, a když překročil řeku Rubikon, následovaly ničivé občanské války, vůči kterým byly pouliční nepokoje v hlavním městě pouhou selankou. Když nastal konečně mír, který Clodius tak rád nabourával, přišel účet. Bohové nadělili Římanům, kteří tak nenáviděli krále, rovnou císaře. Čeká nás podobný osud?

Čtěte také:
V Česku sílí fašizující nálady a bojůvky
Recidivista Oganesjan znovu před soudem
Známý youtuber MikeJePán ve jménu vlády šikanuje důchodce