V Česku sílí fašizující nálady a bojůvky

Kdy jsi poprvé zaregistroval Mikaela Oganesjana, který si říká „Mike je pán“?

V minulosti jsem ho registroval pouze okrajově. Videa, kde provokoval policisty, mě nebavila. A na šikanu navíc koukat nemusím. Nicméně na Twitteru, kde mám dost nepřátel, protože se zde vyjadřuji ke spoustě věcí a snažím se říkat svůj názor bez nějakých příkras, tak někdo „Majka Pána“ nasměroval na mou osobu, od té doby na mě začal útočit.

Jakým způsobem?

Úplně první popud byl ten, když jsem na Twitteru napsal pod reakcí na téma petičního stánku, který měl být Oganesjanem odklizen, že tam bude stát dál. A pod tím se objevil Oganesjan s tvrzením, že jen co odstraní stánek, začne se věnovat mně. A začal rovnou zjišťovat mé adresy, rodné číslo, psát mi zprávy a šířit hanopis s cílem mě poškodit. Tak jsem víceméně v obraně napsal článek pro Deník TO, protože těm lidem ze stánku opakovaně ubližoval a oni vůbec nevěděli, o koho jde a jak se mu mají bránit.

Co se tedy vlastně u petičního stánku dělo?

Oganesjan tvrdil, že na rozdíl od vlády a dalších institucí dokáže on jako jediný petiční stánek před Úřadem vlády odstranit. Původně říkal, že za jeden týden, když ovšem zjistil, že to nestihne, začal mluvit o týdnu čistého času – tedy hodin, kdy tam bude se svou partou přímo „zasahovat“. To taky nestihl, nicméně uspěl alespoň v tom, že zde natočil spoustu videí. Jde o kontroverzní materiál plný násilí, šikany a obtěžování lidí, kteří mu nic neudělali. Jednal takovým způsobem, že každá jednotlivost by byla na okamžité předvedení na policii. Jemu se však až doteď v tomto ohledu nestalo v podstatě nic.

Jak si to vysvětluješ?

Já na to vysvětlení nemám. To bych musel vědět, jaké má vlastně policie interní pokyny a proč v tomto ohledu nekoná v souladu se svými zákonnými povinnostmi.

Rozumím. A  nyní tedy zpátky k tobě…

Já jsem napsal ten jeden článek, ale pak už Oganesjan pokračoval ve svých aktivitách víceméně bez mé odezvy. Že se něco děje, mi zavolal počátkem srpna 2024 soused, kterému svítili ve dvě hodiny v noci do oken a chodili řvát před dům výhrůžky. Postupně to noční obtěžování v místě mého bydliště dosáhlo už takové intenzity, že jsem musel volat policii. Skoro každý den přijela v noci auta a z nich někdo křičel megafonem: „Vylez s rukama nad hlavou, ty svině!“ a podobně, svítili do oken baterkami, chodili nám po pozemku nebo zvonili na zvonky.

A policie tedy zasáhla?

Policie podnikla několik výjezdů, ale nikdy se jí nepovedlo někoho chytit při činu. Oganesjan se svým gangem fungoval tak, že pokud zjistili přítomnost hlídkujících policistů, ulicí jenom projeli a neudělali nic. Máme z toho samozřejmě i videa, takže všechno je to důkazně podloženo.

Kdy s tímto obtěžováním v místě tvého bydliště oganesjanovci přestali?

Toto ustalo až později, z důvodu počasí, když začala zima. Ještě na konci září se tam někdo objevil, ale v říjnu už moc ne. Na podzim na mě ale čekali třeba před divadlem, kde zajišťuji budovu, naštěstí se mi povedlo se jim včas vyhnout. Samozřejmě mě vyhledávali i na různých demonstracích, kterých jsem se účastnil. Okamžitě po mně šli a snažili se mě nějakým způsobem konfrontovat nebo atakovat. V březnu mi před Úřadem vlády vylila Oldřiška Blujová, členka Oganesjanova gangu, do batohu kafe. Ačkoliv okolo mě stálo nejméně pět policistů, tak jen koukali a neudělali nic. Až po mých výzvách začali dokumentovat poškození a další věci, ale celá věc pak byla patrně odložena. Stejně nepřekvapivě jako předtím, aniž jsem byl vyslechnut či předvolán.

Z některých záběrů, které Oganesjan zveřejnil na svém youtubovém kanálu a na platformě Herohero, se mi zdá, že se policie nad přestupky páchané jím či jeho skupinou doslova usmívá…

Mně se to, přiznávám, také mnohdy zdálo.

Objevil ses i v Oganesjanově vánočním videu…

Ano. V těchto materiálech zneužil bez mého svolení moji podobu a přímo mě označuje jménem v mnoha příspěvcích. Tím porušuje občanský zákoník hned v několika rovinách. Používá mou podobu, identifikuje mne, a ještě to šíří a vydělává na tom.

Obrátil ses kvůli tomu na orgány činné v trestním řízení?

Obrátil, ale policie to vůbec nebere jako problém. Bylo to součástí trestního oznámení, které bylo pětkrát doplňováno a mělo na více než 150 jednotlivých důkazů. Policie ho po sedmi měsících postoupila na dva přestupky,a sice urážku a schválnost. Správní řízení měl na starost referent Bc. Martin Štadler z přestupkového oddělení MČ Prahy 5, za kterým jsem byl osobně. Na otázku, jak mohl zastavit řízení v rozporu s důkazy a jak je možné, že policie vůbec postoupila neuzavřený spis, kde nedošlo k předání všech důkazů na správní odbor, mi neodpověděl. Po mém naléhání pak celý rudý utekl a odmítl se dále se mnou bavit. Prý nejsem účastníkem řízení. Budu to určitě řešit, protože takové chování mi přijde jako naprosto neadekvátní. Jde o neplnění zákonných povinností. Jsou placeni za to, aby se takto nechovali.

Nyní se dostáváme k  incidentu v Ostravě ze začátku dubna, který tě „proslavil“ – popiš našim čtenářům, co se tam přihodilo.

Byl jsem pozvaný na konferenci mimoparlamentních stran a hnutí jako novinář a měl jsem tam i krátkou přednášku na téma, jak odhalovat anonymy na internetu. Už v sobotu mi ale přišla SMS od organizátorů, že je akce napadána skupinou Mika Oganesjana. Byl jsem tou dobou ještě na jiné akci jinde, ale věděl jsem, že budu muset v neděli přijet v jiný čas, poněvadž se posouval program celé akce – kvůli tomu obtěžování. Udělal jsem chybu, že jsem se nepodíval hned ráno na sociální sítě, kde už Oganesjan avizoval, že o mé účasti na akci ví a že si tam na mě počká. Kdybych to tušil, možná se tam vůbec nevydám.

On tam svolal také i nějaké lidi z jiných koutů republiky, že?

On vždycky avizuje, kde bude, a tam mu pak přijíždějí fanouškové nebo jiné osoby, které se toho chtějí účastnit.

K tomu se ještě později dostaneme. Co se dělo, když jsi dorazil na místo konání konference?

Koukal jsem, co se vlastně děje, protože areál vůbec nevypadal, že by se tam měla konat nějaká konference. U vrátnice stála policejní auta a restaurace, kde se to mělo konat, se zdála úplně opuštěná. V oknech měli nějaké zátarasy a vůbec jsem netušil, jak se dostat dovnitř. Vypadalo to, jako by se tam někdo zabarikádoval. Objížděl jsem budovu, a když jsem míjel levý zadní roh, najednou proti mně vyběhl člověk ve slunečních brýlích. Na to, že bylo nula stupňů a sněžilo, mi to přišlo podivné, ale byly to brýle s nahráváním a na sobě je měl právě Oganesjan. Trvalo vteřinu, než poznal i on mě, ale to už jsem ho minul a na koloběžce jel dál. Následně mě začal prohánět i se svým kolegou s kamerami, ale naštěstí zrovna někdo otevřel dveře a pustil mě do budovy.

Dovnitř ses tedy dostal. Konference proběhla, poté skončila…

Mysleli jsme si, že Oganesjan po vyřešení incidentu s Lubomírem Volným odjel, protože nebyl u objektu nikde vidět. Když jsme nicméně chtěli opustit již vyklizený konferenční sál, objevil se tam znova. Byly tam dvě policejní hlídky, které si zavolaly třetí. Proboha, to nedokážou dvě hlídky vyřešit jednoho arménského recidivistu s trojnásobnou podmínkou?

Zjevně nedokážou. Co se stalo pak?

Účastníci konference prosili policii o pomoc. Nějaké paní, která potřebovala odjet, blokoval Oganesjan dveře a Lubomír Volný odjet ani nemohl, protože mu vypustili kola u auta.

Čtenářům jenom upřesníme, že vypouštění pneumatik je jednou z mnoha oblíbených nekalých praktik Mikaela Oganesjana.

Ano, přelepování či krádeže espézetek, vypouštění kol, krádeže petičních archů, rozřezávání stánků, napadání, polévání exkrementy – všechny tyhle věci oni stále dokola používají.

Ty sám jsi chtěl v Ostravě po skončení akce stihnout vlak, což se úplně nepodařilo…

Požádal jsem přítomné policisty, aby mi zajistili bezpečnou cestu na nádraží. Když mi Oganesjan bránil projít, policista řekl, že se mám otočit a jít opačným směrem.

To jsi udělal, jak jsem viděl na videu, ale Oganesjan tě začal opět pronásledovat.

Ano. Byli na mě nalepení jak vosy na bonbón a neustále na mě doráželi s kamerami a otázkami. Nebo spíš hlavně s nadávkami. Jasně jsem jim řekl, že o žádný rozhovor nestojím. Tam padlo z jejich strany takových sprosťáren. Policisté přitom byli svědky, oni ho mají řešit na místě – zabránit mu v jeho protiprávním jednání. Místo toho mi doporučili, ať to potom oznámím. Přitom na to přímo koukali. Je to naprosto nepochopitelné.

Oganesjan na zmíněném záznamu přitom několikrát avizoval svůj cíl – tedy abys ten vlak nestihl…

Je to tak. Několikrát přímo deklaroval záměr, abych ten vlak nestihl. Policisté mi řekli, ať teda jedu, že tam Oganesjana a jeho skupinu pozdrží, aby mě nemohli pronásledovat. Tak jsem odjel. Nicméně, už po zhruba 500 metrech vidím, že za mnou jede auto a nepředjíždí mě. Což je pro koloběžkáře, který samozřejmě jede pomalejší rychlosti, dost divné. Tak jsem se ohlédl a došlo mi, že jsem pronásledován vozidlem někoho od Oganesjana. Že v něm sedí přímo on, jsem ještě netušil, tak jsem dojel k nejbližší křižovatce, kde jsem přešel na chodník a z auta vylezl právě Oganesjan. S kamerou mě pronásledoval po chodníku, zatímco nás míjely všechny tři hlídky, co byly předtím v areálu Librosu – v místě konání konference. Tak jsem na ně mávnul, aby zastavili, a říkám jim, ať mě zbaví toho obtěžování a zajistí mi bezpečnou cestu k nádraží. Oni řekli, ať jedu dál. Takže jsem pokračoval v jízdě. To vozidlo mě ale opět dohnalo, už bez pozornosti policistů. Oganesjan následně volal na policii, že před ním jede opilý koloběžkář, který kličkuje na silnici.

A ty sis pak musel dýchnout…

Ještě před tím jsem dojel na křižovatku, kde je odbočka k nádraží. Na semaforu svítila červená, ale byl tam přechod pro chodce i s cyklopřejezdem. Tak jsem zastavil a přes ten cyklopřejezd pak pokračoval po cyklostezce. Což Oganesjan nahlásil do telefonu, jako že pokračuji po chodníku. Je tam přitom značka cyklostezky, zřetelně viditelná. Nicméně policie mě pak zadržela, a právě na základě Oganesjanova udání. Dýchal jsem celkem šestkrát, protože jsem ten jejich přístroj nechtěl přefouknout, a až nakonec tam foukl pořádně. Měl jsem 0,0 promile, a tak byl Oganesjan zklamaný. Celou dobu mi vulgárně nadával, dotýkal se mě, posouval mi čepici a bouchal do mě. Na to ti strážníci koukali, s prominutím, jako jelita, a neřekli mu ani slovo.

Pro čtenáře pouze upřesním, že v tu chvíli je na záznamech vidět i jeden člen Oganesjanova týmu, který měl nasazené boxerské rukavice, s nimiž před kamerou pózoval v různých bojových pozicích.

To byla taková tichá výhružka. Opět jsem požadoval, aby mi policie zajistila bezpečný odchod na nádraží, abych ten vlak případně ještě stihl, ačkoliv mi v tu chvíli bylo už jasné, že mi asi ujede. Říkali, že prý mám jet, že je tam opět pozdrží a že je všechno v pohodě. Tak jsem se vydal na nádraží. Tam jsem zjistil, že má můj vlak naštěstí zpoždění, a díky tomu jej pravděpodobně ještě stihnu. Nicméně, už dole, pod eskalátory, vidím, že okolo mě kráčí ten s těmi boxerkami a za ním Oganesjan.

A také tam byl člověk, který do Ostravy přijel na Oganesjanův popud a který tě chtěl konfrontovat kvůli jeho nemocné dceři…

Ano, to byl Tomáš Waluš. Ten mě konfrontoval s tím, že jsem prý vyhrožoval jeho dceři.

Údajně šlo o to, že ty jsi někde na sociálních sítích kritizoval české zdravotnictví. On ti měl napsat, že je přesvědčený o tom, že kdyby se jeho nemocná dcera léčila v Rusku, už by byla mrtvá. Oganesjan tvrdí, že na to jsi mu napsal, aby se nedivil, že mrtvá bude i v Česku.

Takto jsem to určitě nepsal, to by bylo docela neuctivé. Spíše jsem psal, že to je spekulace a že nemůže vědět, co by bylo v Rusku s tím, že nemůže vědět ani to, jak to dopadne v Česku, nebo něco podobného. A to si účelově překroutili pro „ospravedlnění“ plánovaného napadení. Přiznám se, že jsem ten příspěvek ani zpětně nedokázal dohledat. A to po sobě na Twitteru nikdy nic nemažu.

Na to ti měl dotyčný odpovědět, že si máš dát pozor, protože tě tato reakce může v budoucnu bolet. Co se na tom vlakovém nádraží dělo dál?

Pan Waluš mi odkýval, že každý může mít na zdravotnictví svůj názor. Pak ale přišel s tím, že jsem vlastně zranil jeho city. Na to konto jsem mu řekl, že za jeho city nejsem odpovědný. To už jsme jeli dolů po eskalátorech, kdy jsem se jim snažil utéct, protože se pan Valuš napřahoval a říkal, že mi dá bombu, nebo něco podobného. Rozhodl jsem se tedy, že místo na perón půjdu na policii. Ještě na těch schodech mě pak Waluš udeřil do hlavy, až mi odletěla čepice. Ze záznamu je to ale záměrně vystřiženo, chybí tam zvuk i obraz, stejně jako chybí zvuk během toho vyhrožování, že mi jednu natáhne.

Takže jsi z vlakového nádraží odešel na policejní služebnu?

Ano. A Oganesjan se svými pohůnky šli samozřejmě se mnou, až ke dveřím služebny. Po cestě mi dále nadávali a ještě mi přibouchli dveře, takže jsem zvonil dvakrát. Na policejní služebně jsem pak strávil následujících zhruba sedm hodin.

Oganesjanovci na tebe celou tu dobu čekali?

Dovnitř na policii nešli. Ale když jsme pak odjížděli s Ivanem Smetanou, který pro mne přijel, abych měl vůbec kde přespat, tak jsme si všimli, že tam kdosi čeká, a pak za námi vyjelo další auto. Naštěstí se nám povedlo je setřást.

Oganesjan začal tento svůj byznys vlastně tím, že šikanoval policisty. A dneska mu jdou takhle na ruku. Co si o tom myslíš?

No, že tam asi bude nějaký pokyn. Protože já být policistou, tak zasahuji preventivně, jen když Oganesjana s tou jeho suitou vidím.

Co říkáš na ten obchodní model, v jehož rámci si Oganesjan na platformě Herohero vydělá skrz platící odběratele statisíce (a možná i miliony) korun měsíčně – často od rodičů pubertálních výrostků, kteří nemají ani potuchy o tom, co vlastně financují?

Vydělávat na takovéto hnusné činnosti, což je vlastně šikana, která je zbabělá, protože Oganesjan ví, že policie ho za to nebude stíhat, se mi více než příčí. Obrátili jsme se proto přímo na provozovatele platformy Herohero, aby nezveřejňovali materiály s osobami, které si to nepřejí a které podepsaly plnou moc a nesouhlas se zveřejněním. Herohero se prostřednictvím svého právníka obrátilo zpátky na nás, že tuto věc bude řešit, ale po týdnu změnil pan právní zástupce názor a napsal nám, že to je na odpovědnosti tvůrce. A ať se obrátíme na něj. Jenže Oganesjan se záměrně snaží, aby byl tvůrce nekontaktní. Původně to měla firma PECKY MARKETING, na podzim pak nově založená PECKY HERO. V obou subjektech byla registrována jako jednatelka Oganesjanova partnerka Simona Oganesjan, rozená Buflová, z Ostravy. A na prosincovém Herohero bylo vidět, že tam je další provozovatel, a sice britská firma THE DATA AGE, LTD. Nyní si udělal ještě další firmu, ta tam je od konce dubna. Je registrovaná v americkém Wyomingu jako LLC, což je americké eseróčko, prakticky nedohledatelné a nevymahatelné.

Takže co s tím?

Osvěta. A psát o tom. Proto velice vítám i tento rozhovor.

Toto je zkrácená verze rozhovoru, celý text naleznete v květnovém vydání měsíčníku TO.