Bruselští úředníci mistrují Česko a vláda tomu nadšeně tleská

U nás se o právní stát starají tisíce soudců, státních zástupců, advokátů, policistů, zákonodárců, ombudsmanů, Nejvyšších kontrolních úřadů a dalších osob a institucí. Ale Bruselu tohle zjevně nestačí. A tak každoročně přichází zpráva od nikým nevolených úředníků, kteří mnozí ani žádnými odborníky nejsou, v justiční praxi se nepohybovali a ničemu kolem práva a spravedlnosti se nevěnovali. A tito lidé začnou Českou republiku mistrovat a kritizovat ji, co dělá špatně a jak by co měla zlepšit, ačkoliv jim k tomu příslušné smlouvy neposkytují žádné zmocnění. Tak do téhle Evropské unie jsme v roce 2004 určitě nevstupovali.

Brusel chce vládnout

Nepřestává mě udivovat sebevědomí bruselských úředníků, kteří tu nad něčím pociťují „obavy“, tu nacházejí „nedostatky“, tu vidí „přetrvávající problémy“, nebo jinde naopak „zlepšení“ nebo „pokrok“. Vrcholem drzosti je ale pasáž v závěru hlavní části zprávy, kde se píše, že „Členské státy mají i nadále možnost navrhovat řešení v souladu se svým specifickým vnitrostátním kontextem, ale tato řešení by měla vycházet z konsolidujícího souboru norem a požadavků právního státu.“ Jinak řečeno: řešení by měla být v souladu s rostoucími bruselskými požadavky. Unijní agenda tzv. ochrany právního státu je tak prvotřídní ukázkou, že si členské státy nechaly unijní instituce přerůst přes hlavu a ty se nyní chovají jako svrchovaní páni.

O to víc zamrzí přístup naší vlády. Ta se neumí nebo nechce proti nepřijatelnému zacházení s námi a ostatními členskými státy jasně ohradit, namísto toho projevuje devótnost, pasivitu a submisivitu. Nejenže jednání Komise nerozporuje, ale spolupracuje s ní a podřizuje se, ba dokonce ji výslovně chválí. Čteme zde, že Česko postup „obecně vítá“, že „předchází vzniku třecích ploch a usnadňuje tak debatu mezi členskými státy, které se vždy rádi zúčastníme“, oceňuje se zejména „objektivita, předvídatelnost metodiky a nestrannost vůči členským státům“. Tento ustrašený postup nesmírně poškozuje naši reputaci. Událostí poslední doby – mimo jiné portfolio nového eurokomisaře – ukazují, že poklonkováním v Bruselu ničeho nedosáhneme.

Rebelující Visegrád a česká devótnost

Naše země v tom není sama. Po papuli ve zprávě dostává Maďarsko, Slovensko, Polsko a řada dalších zemí. Jenomže zejména ty vyjmenované bývají sebevědomější a velmi často se proti mistrování ozvou. A díky tomu pak vyjednají mnohé ústupky. Také jsme to měli udělat a mě moc mrzí, že naše vláda v tom není víc sebevědomá. Sama za sebe jsem v Senátu navrhovala přijmout ke zprávě kritické usnesení, jenomže Senát se materiálem vůbec nezabýval a Výbor pro záležitosti Evropské unie ho vzal na pouze vědomí. Na schůzi Senátu dne 20. října 2024 se mi nepodařilo prosadit dodatečné zařazení tohoto bodu do programu. Řeší se každá prkotina, ale pohlavkování suverénního státu jakýmisi eurobyrokraty někomu za debatu nestojí. Jaká škoda. Poslušná reakce, kterou posíláme do Bruselu, euroúředníky jen podpoří v tom, aby se příští rok do české justice zase, a ještě více opřeli.

To jsou ty paradoxy nevídané. Když jsme do EU v roce 2004 vstupovali, jednou z podmínek pro vstup bylo i fungování právního státu. Tehdy česká situace obstála bez připomínek. Zato nyní nám vševědoucí Komise adresuje důrazná doporučení (zde). Hlavně abychom zřídili novou lidskoprávní instituci, zvýšili „nezávislost“ médií, zkrátili délku řízení a odstranili kybernetické obtěžování novinářů. To se hned stav českého právního státu v očích Komise zlepší. Jinak asi dostaneme rákoskou.

Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů.

Čtěte také:
Digitální demence mladé generace
Demokracii chtějí někteří jen tehdy, když se jim to hodí, říká Daniela Kovářová
Lockdowny a restrikce skončily – zapomeňte