Menu
Přihlásit se

Komentář.

Bruselští úředníci mistrují Česko a vláda tomu nadšeně tleská

Jsme ještě vůbec samostatným suverénním státem? Někdy o tom pochybuji. A nejen já. Třeba když si přečteme Zprávu o právním státu v EU za rok 2024 (zde), kterou jsme nedávno (dosti povrchně) projednávali v Senátu.

Daniela Kovářová Daniela Kovářová
Publikováno 27/11/2024
Doba čtení 2 min.
Petr a Uršula si rozumějí. Chtělo by se říct bohužel. Zdroj: Profimedia

U nás se o právní stát starají tisíce soudců, státních zástupců, advokátů, policistů, zákonodárců, ombudsmanů, Nejvyšších kontrolních úřadů a dalších osob a institucí. Ale Bruselu tohle zjevně nestačí. A tak každoročně přichází zpráva od nikým nevolených úředníků, kteří mnozí ani žádnými odborníky nejsou, v justiční praxi se nepohybovali a ničemu kolem práva a spravedlnosti se nevěnovali. A tito lidé začnou Českou republiku mistrovat a kritizovat ji, co dělá špatně a jak by co měla zlepšit, ačkoliv jim k tomu příslušné smlouvy neposkytují žádné zmocnění. Tak do téhle Evropské unie jsme v roce 2004 určitě nevstupovali.

Brusel chce vládnout

Nepřestává mě udivovat sebevědomí bruselských úředníků, kteří tu nad něčím pociťují „obavy“, tu nacházejí „nedostatky“, tu vidí „přetrvávající problémy“, nebo jinde naopak „zlepšení“ nebo „pokrok“. Vrcholem drzosti je ale pasáž v závěru hlavní části zprávy, kde se píše, že „Členské státy mají i nadále možnost navrhovat řešení v souladu se svým specifickým vnitrostátním kontextem, ale tato řešení by měla vycházet z konsolidujícího souboru norem a požadavků právního státu.“ Jinak řečeno: řešení by měla být v souladu s rostoucími bruselskými požadavky. Unijní agenda tzv. ochrany právního státu je tak prvotřídní ukázkou, že si členské státy nechaly unijní instituce přerůst přes hlavu a ty se nyní chovají jako svrchovaní páni.

O to víc zamrzí přístup naší vlády. Ta se neumí nebo nechce proti nepřijatelnému zacházení s námi a ostatními členskými státy jasně ohradit, namísto toho projevuje devótnost, pasivitu a submisivitu. Nejenže jednání Komise nerozporuje, ale spolupracuje s ní a podřizuje se, ba dokonce ji výslovně chválí. Čteme zde, že Česko postup „obecně vítá“, že „předchází vzniku třecích ploch a usnadňuje tak debatu mezi členskými státy, které se vždy rádi zúčastníme“, oceňuje se zejména „objektivita, předvídatelnost metodiky a nestrannost vůči členským státům“. Tento ustrašený postup nesmírně poškozuje naši reputaci. Událostí poslední doby – mimo jiné portfolio nového eurokomisaře – ukazují, že poklonkováním v Bruselu ničeho nedosáhneme.

Rebelující Visegrád a česká devótnost

Naše země v tom není sama. Po papuli ve zprávě dostává Maďarsko, Slovensko, Polsko a řada dalších zemí. Jenomže zejména ty vyjmenované bývají sebevědomější a velmi často se proti mistrování ozvou. A díky tomu pak vyjednají mnohé ústupky. Také jsme to měli udělat a mě moc mrzí, že naše vláda v tom není víc sebevědomá. Sama za sebe jsem v Senátu navrhovala přijmout ke zprávě kritické usnesení, jenomže Senát se materiálem vůbec nezabýval a Výbor pro záležitosti Evropské unie ho vzal na pouze vědomí. Na schůzi Senátu dne 20. října 2024 se mi nepodařilo prosadit dodatečné zařazení tohoto bodu do programu. Řeší se každá prkotina, ale pohlavkování suverénního státu jakýmisi eurobyrokraty někomu za debatu nestojí. Jaká škoda. Poslušná reakce, kterou posíláme do Bruselu, euroúředníky jen podpoří v tom, aby se příští rok do české justice zase, a ještě více opřeli.

To jsou ty paradoxy nevídané. Když jsme do EU v roce 2004 vstupovali, jednou z podmínek pro vstup bylo i fungování právního státu. Tehdy česká situace obstála bez připomínek. Zato nyní nám vševědoucí Komise adresuje důrazná doporučení (zde). Hlavně abychom zřídili novou lidskoprávní instituci, zvýšili „nezávislost“ médií, zkrátili délku řízení a odstranili kybernetické obtěžování novinářů. To se hned stav českého právního státu v očích Komise zlepší. Jinak asi dostaneme rákoskou.

Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů.

Čtěte také:
Digitální demence mladé generace
Demokracii chtějí někteří jen tehdy, když se jim to hodí, říká Daniela Kovářová
Lockdowny a restrikce skončily – zapomeňte

Komentáře (10)

  1. Jsme malá zemička, která bohužel potřebuje obchodování se sousedy, jinak bude ekonomicky dřít držkou v zemi. Dříve jsme na tom tak nebyli, byl vývoz, byly vynálezy, byla soběstačnost, bylo všechno. Pak se větší sousedi začali rvát o to, kdo má větší ego, koule, pér*, to je fuk, zkrátka o to, kdo tady bude ten boss na kontinentu. Hned jsme mentalitou padli na úroveň že na to nemáme, a to jsme si jen chtěli v poklidu žít. Okamžité ústupky tyranii nebyla dobrá strategie, od té doby ale jen ustupujeme. Ať už je u kormidla nějaké vládnoucí velmoci kdokoliv, stejně vždy mu lezeme do prdele a necháme se od něj bezdůvodně vodírat. Proto si ik nám dovolujou, co si ani v jiných zemích nedovolí. Teď už je to vlastně ze zvyku, protože tu nežije už nikdo, kdo by pamatoval tu hrdou pravlast, která na sobě nenechala štípat dříví.

    Přesně, Maďarsko, Slovensko, Polsko atd. se minimálně snaží tohle postavení nemít, protože ještě stále mají svou národní hrdost. Naše politická klika je natolik zabedněná, že raději bude naslepo ještě tunelovat rektální alpinismus do nových úrovní, než aby se chopila příležitosti pod heslem „v jednotě je síla“. My budeme potřebovat spolupráci s jinými národy, abychom se zase vyškrábali ze dna. Ale má to být úpadková EU? Amerika? Pácháme vyloženě ekonomickou sebevraždu, když odmítáme uznat, že jsou na vzestupu lepší instituce a za chvíli budou nové světové měny. Nic nám nepomůže, když si budeme myslet že za poklonkování zrezivělému skomírajícímu kolosu budeme nějak odměněni. Je jen pár jednotlivců, kteří si chtějí na osobní úrovni namastit kapsičky a ego, ale politicky jim to nemyslí. Kdyby jim to politicky myslelo, tak by jim došlo, že námi pohrdají už i v Africe. A možná že to nebude dlouho trvat, ale Maďarsko, Slovensko a Polsko se mohou dohodnout, že už mají EU plný zuby a mohou udělat společnou dohodu o vystoupení a my tuhle možnost proserem a zůstaneme na tomto Titanicu bez záchranného člunu až do hořkého konce. Protože na vlastní vystoupení z EU pak už nebudeme mít ani odvahu a možná ani páku.

    1. Ještě chybí přijmout euro a ručíme za dluhy Řecka a dalších.
      Vzdát se práva veta a rozhodují o všem Němci.

      Znovu projednat a hlavně schválit Istanbul.
      Jak prosazuje námi placený úředník progresivista Laurenčíková.
      Pokud se Laurenčíkové hlasování Senátu nelíbí, protlačuje nové hlasování! Fuj!
      EU tzv. demokraté. EU ústava také napodruhé prošla (Irsko?)

      Senátorka Kovářová správně říká: Ne znamená Ne!
      Laurenčíková chce znásilnit Senát. I když řekl Ne!
      Za každou cenu. Jako EU demokrat v právním státu.

      Samozřejmě, pokud by Istanbul Senátem prošel, nové hlasování netřeba, milé děti.

      Chtělo by to inventuru, co všechno fialová hrůzovláda schválila a nás zavázala.
      Bilion nových dluhů, Migrační pakt, korespondenční podvod, ESG, emisní povolenky na bydlení, nesplatitelné záruky Ukrajině, mimorozpočtové fondy, F-35 na dluh, stovky miliard na el. sítě, vypnutí uhlí, zákaz aut, zákaz kotlů, nevýhodné podmínky EK pro naše Dukovany II.

      1. Tuhle inventuru bychom měli nechat udělat nejen za vlády jednoho blbce ale za celou dobu. Ševčík dělá takovéhle ekonomické rozbory prakticky na počkání pro každou přednášku, kde ho nechají mluvit (a proto je nepohodlné když to učí studenty). Jsou prostě lidé, kteří by dokázali u nás ty chyby vyhledat a ještě ukázat, kolik nás to stálo. Nakonec by se prokázalo, že zpočátku nám ty EU dotace pomáhaly něco budovat, ale bylo to spíše tím, že bylo striktně daný kde se mají jaké investice dělat, jinak jsme do EU a srand z válkou nastrkali už tolik, že ty drobný co mocnostem spadnou ze stolu, jsou směšné. Nyní už tyhle dotace žerou jen korporace které stejně nejsou místní a mají odkud brát, a jediný do čeho nám EU dovolí investovat z jejich dotací jsou buď duhové blbosti nebo věci, které jsou užitečné jen rádoby na oko jako důkaz pokroku. Obce a samosprávy stále živoří a ještě jim berou poslední zbytky prostředků. Nejsme už schopni postavit za rok ani kilometr dálnic ani pár bytů. Stát je dá se říci úředně v rozkladu a jen v televizi dělá, že něco dělá. Když už je nějaká reportáž, fascinuje mě, že se tam tvrdí, jak spolu úřady dobře komunikují, ale víme, že půl roku se dá dobře komunikovat a nic nevykomunikovat.

        Na euro snad už nedojde, i když těžko říci, zničení naší měny pokračuje zrádným tempem a až dojde k úplnému znehodnocení, bude jednoduché ze dne na den prohlásit, že měníme a čau. Všichni budou akorát v panice běhat a hledat jak okamžitě překalibrovat systémy pokladen, než aby jim došlo že máme vůbec protestovat proti tomuhle kroku. Z historie víme, že to jde takhle náhle i bez nějakého schválení obyvatel.

  2. Lidi, vezměme rozum do hrsti a utečme z EU co nejdřív!!!
    Jasně, bude to trochu bolet a bude to bolet o dost míň, než když utečeme v budoucnu a pokud setrváme, umřeme s EU…

  3. To jsou napady… Muzeme 100x zvysit nezavislost medii, ale pak se vlada rozhodne je vypnout a je po nezavislosti.

Napsat komentář