Cancel culture už je v Česku. Totalitě uvedomělých občanů se musíme postavit

Proti novodobé totalitní manýře cancel culture se obtížně brání, protože je decentralizovaná. Uplatňují ji „uvědomělí“ občané povětšinou z vlastní iniciativy a na oficiální místa se pak obracejí s žádostí o zřízení nápravy. V opačném případě zatím vyhrožují většinou „jen“ humbukem a následnými oplétačkami. Výjimkou už ale není ani profesní zničení a sociální diskreditace.

Na vlastní kůži teď nejnovější import západních hodnot zakusil v úvodu zmíněný profesor Drulák. Biskupské Gymnázium v Českých Budějovicích ho nejprve pozvalo s tím, aby studentům přednesl jiný úhel pohledu na mezinárodní politiku, zaleklo se ale povyku, který iniciovala jedna ze studentek a dále zesílil jeden z učitelů.

„Byl jsem domluvený se zástupkyní ředitele gymnázia, která chtěla studentům ukázat, že jsou i jiné názory. Gymnázium s žádostí o tu přednášku oslovilo mě, já se sám nikam necpu. Mají takové pěkné heslo jejich vzdělávacího programu, které zní ‚Vzdělání je schopnost porozumět názorům ostatních‘. Z tohoto titulu mě nejspíš pozvali. Jenže měla přijít nějaká studentka s otázkou, jak je možné, že si dovolili pozvat někoho, jako jsem já, a chytil se toho jeden tamní vyučující, který je shodou okolností členem KDU-ČSL,“ líčil Deníku TO profesor Drulák.

Ředitel školy se poradil „výš“ a akci raději zrušil. V dopise pedagogům školy, z něhož citují Parlamentní listy, sice přiznal, že se do role cenzora pasuje nerad, ale nechce mít potíže s dalšími dětmi, rodiči a nedej bože médii. „V průběhu minulého týdne jsem zaznamenal znepokojivé reakce od části pedagogického sboru, studentů, rodičů, ale i od absolventů. Závažnost situace jsem si uvědomil po rozhovoru s (poradcem prezidenta) Jiřím Šestákem, který mne upozornil, že během přednášky by mohlo dojít k nesouhlasným reakcím na vystoupení pana profesora. Nikdy jsem nechtěl být cenzorem, tj. rozhodovat o tom, kdo smí a kdo nesmí na půdě školy vystupovat. V současné situaci, kdy ale vidím, že se do pedagogického sboru vkrádá nepohoda, jsem se rozhodl takovým cenzorem býti,“ napsal ředitel gymnázia Martin Maršík.

Drulák přitom nešíří nic jiného než vlastní pohled na geopolitiku, ve kterém je sice cítit kritika české zahraniční politiky, skepse vůči politice Evropské unie a částečně také Spojeným státům, neříká ovšem nic, co by bylo v rozporu se zákonem nebo mohlo nějak ohrozit mravní výchovu mládeže.

Kauza Ševčík

Dalším případem cancel culture, která zašla ještě dál, je odvolání děkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze Miroslava Ševčíka. Rektor VŠE Petr Dvořák ho tento týden odvolal kvůli podle něj nevhodným výrokům na adresu vrcholných politiků s tím, že poškozuje dobré jméno školy. Veřejným tajemstvím je nicméně to, že na obtíž byly opět nekonformní společensko-politické názory pana děkana.

Nad tím, co se stane, pokud se česká společnost tomuhle jednání nepostaví, není třeba složitě přemýšlet. Stačí se podívat do západní Evropy nebo Spojených států. Pokud jde o problém migrace, odstrašující případ patrně zabral a zdá se, že u nás už panuje víceméně shoda na tom, že je nutné ji přísně regulovat. Možná by nebylo na škodu nalézt shodu také na tom, že si v Česku chceme zachovat svobodnou diskuzi.

Čtěte také:

Ševčíka odvolal rektor VŠE

Ševčík: Mé odvolání je pokračováním politického bossingu