Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Celoplanetární blázinec aneb Čas neexistuje

Čas neexistuje - ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock
Pavel Foltán
Pavel Foltán Spolupracovník redakce

Sem tam to chce relax. Už někdy v půlce 70. let jsem u piva položil tenhle dotaz: „Taky máš ten dojem, že se všichni blázni planety domluvili, že všechny normální, duševně a duchovně zdravé lidi zničí a zavřou do celoplanetárního blázince? Navíc ušetří za ostnáč, elektriku do plotů, i za ty další drahoty a složitosti… A že dozorci jsou politici?“ Odpověď byla stručně jasná: „Jo. A už to jede.“

Na ten můj pivní dotaz odpovídal jeden psychiatr, který seděl na půl židle v jednom renomé singsingu a na půl židle na dětské psychiatrii v jednom tuzex lázeňském městě. Byl to taky našinec v tehdejší „androš kultuře“ (tedy v tom skutečném undergroundu) a už tehdy měl výsledky např. v muzikoterapii a „týjátrterapii“ – jak jsme tomu tehdy říkali.

S odstupem půlstoletí lze konstatovat, že je to „furt nemlich to samý“, jak říkávaly naše babičky, a ta jejich účinná metoda „imrvére fachčí“ – akorát je trochu sofistikovanější. Systémově pochopitelně zcela jasně, jak už tehdy řekl pan Werich: „Čas neexistuje. Čas si vymysleli lidi, a to jenom proto, aby věděli, od kdy do kdy a kolik za to. Anebo opět s Janem Werichem: „Všechno je jinak.“

Čili systémově k tomu zákonu paradoxu – jak už za onoho času řekl jeden mocipán, že „nejlepší teorie je dobrá praxe“ – takže z mojí praxe: Před nějakou dobou mi někdo řekl zajímavou poznámku k mému songu Průvodce z jara 1989, že u žádné jiné písně tehdy ani doteď nezažil tolik potlesků jak během její interpretace, tak v závěru songu (včetně „standing ovation“). A zároveň dodal zcela věcně: „Představ si, co by se asi stalo začátkem července při finále celostátní Porty v Plzni na Lochotíně, když by tě tam připustili zahrát Průvodce těm třiceti tisícům lidí v publiku. To víš, někdo byl zakázanej, někdo byl ještě zakázanější, a někdo je doteďka. Proč asi? Protože čas neexistuje.“

Pavel Foltán: Průvodce (Sokolov, 1989)

Čtěte také:
Kterak strategický komunikátor plukovník Foltýn předběhl svou dobu
Není důležité vyhrát, ale být vidět
Nejgeniálnější slabomyslnosti uplynulého roku

Ukázat komentáře (6)
  1. Kamenování v Súdánu.
    Jedna žena je matkou devíti dětí. Její manžel říká, že jedno z nich není jeho. Manžel druhé ženy ji opustil poté, co porodila jejich první dítě – před 7 lety. Teď se vrátil a obviňuje ji z cizoložství. Za tyto „zločiny“ je soudy odsoudily ke kruté a bolestivé smrti ukamenováním – po fingovaném procesu, kde ženy neměly ani právníky. akbaru akbar…

  2. čas bez prostoru neexistuje. čas je vzdálenost mezi jednotlivými vlnami myšlenek. přesněji, mimo čas a prostor, čili stav turyia. kapišto ?

  3. Nadčasový čas
    Jednotlivě i kolektivně trávíme tolik času přemýšlením o budoucnosti a jejím „plánováním“, přesto se zdá, že alespoň kolektivně se nám v přípravě na ni daří čím dál hůř. Zejména pokud jde o přípravu na tu lepší…

    Ve skutečnosti se zdá, že žijeme v době, kdy existuje téměř stejná míra tíhy k rekonstrukci technologicky zmodernizované verze naší historické minulosti jako k přechodu k novým horizontům lidského rozvoje. To lze interpretovat jako zásadní paradox a nezdá se, že by z něj vedla jasná cesta pryč. Buď jsme fascinováni minulostí, nebo budoucností, i když se snažíme udržet si rozumnou rovnováhu mezi vnímáním dobrých i špatných stránek minulosti a také dvojího potenciálu pro úžasné věci nebo rozsáhlé katastrofy v budoucnosti. Tato jednosměrnost našeho sklonu vytváří značné napětí, psychologické na individuální úrovni, vztahové a intelektuální na úrovni rodiny a malých skupin, a velké společenské rozdělení a konflikty v největším měřítku.
    A kde je v tom všem přítomnost? Příliš často nás jen míjí, zdá se, že se s ní nikdy nedokážeme plně synchronizovat, ovládat ji nebo si ji užívat. Když se nám to podaří, stopa, kterou zanechá, je téměř vždy taková, kterou si navždy pamatujeme jako vrchol našeho života. Spolehlivé žití v přítomnosti je cesta, kterou všichni velcí lidé předepsali, aby se co nejlépe vypořádali s naší minulostí a zároveň si vybudovali nejlepší cestu pro budoucnost. To lze snadno pochopit z hlediska našeho jemného systému a jeho organizace. Aby naše vědomí bylo soustředěno v přítomnosti, musíme existovat prostřednictvím centrálního kanálu. Když to neuděláme, naše pozornost uvízne na jedné straně. Když je zachycena v minulosti, buď vzpomínáme na dobré věci, které se staly – často v kontrastu s vnímáním přítomnosti nebo našimi dohady o budoucnosti – nebo kritizujeme či znovu prožíváme události, které stále negativně ovlivňují naše emoce. Ani jeden z těchto úhlů pohledu nám nemůže posloužit k tomu, abychom si konstruovali a užívali si naši přítomnost a natož naši budoucnost…

  4. Foltán blázinec splést. Magor celá planeta ne. TO deník redakce ano. Proto Foltán pocit špatný blázenice Země planeta. Pochopit Ty číst rozhovor Imbecimbál Michalička blázen TO deník kokoti proč.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám článek?

Spolupracovník redakce

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >