V pozadí špatného stavu ekonomiky vidím několik faktorů. Domácnostem se už sedmým kvartálem v řadě propadají reálné příjmy. Jsou tak nyní na úrovni z roku 2017, ale mezitím dramaticky vzrostly ceny. Není tedy z čeho utrácet.
V Německu nebo Polsku je navíc mnoho věcí levnějších, což Čechy vybízí, aby nakupovali v cizině. To, že se vláda snaží přemlouvat ceny potravin, aby klesly, evidentně nestačí. Řešením je přitom jen větší konkurence. Stále nechápu, proč musí mít zboží české popisky. Pokud by stačily polské popisky, vtrhlo by sem tolik polských potravin, že by ceny klesly. Ale evidentně by to někomu vadilo.
S tím souvisí i špatná nálada v ekonomice. Pesimismus domácností nevede a ani nepovede k vyšším výdajům. Na špatném sentimentu se podle mě projevil špatný způsob komunikace vládního balíčku, jehož dopady pocítí většina populace. Muži například určitě zaznamenají zvýšení daně u piva v hospodě. Jinými slovy, v příštím roce pocítíme silné desinflační tlaky, ale vládní zásahy je budou brzdit.
Uzdravení brání pesimismus
Dalším faktorem pomalého růstu jsou nízké investice. I tady je problémem pesimismus. Mnoho firem má problémy přežít se stávajícími cenami energií. Nemají prostor na investice. Navíc úrokové sazby jsou nehorázně vysoko. Je logické, že všichni vyčkávají. Vidíme to ve stavebnictví. Stavební úřady v září vydaly meziročně o 8,4 % stavebních povolení méně než před rokem. Meziročně se také začalo stavět o 23,1 % nových bytů méně. Děsivá statistika. I tady by se přitom dalo ekonomice snadno pomoci. Stačilo by změnit stavební zákon, aby nebyl tolik byrokratický a protitržní.
Je jasné, že za celý roku 2023 česká ekonomika neporoste. Můžeme mluvit o mírné recesi. To je horší výsledek, než většina ekonomů počátkem roku čekala. I pro příští rok se zhoršil výhled. Jestliže hospodářství celé Evropské unie ve třetím čtvrtletí vzrostlo ve srovnání s předchozími třemi měsíci i meziročně jen o 0,1 procenta, nemůžeme čekat růst. Navíc Německo není stále v takové kondici, jak se čekalo. Německo je přitom náš největší partner. Myslím, že budeme rádi, když v příštím roce porosteme o více než procento.
Veřejné finance neskončí tak tragicky, jak se očekávalo
Po špatných číslech o hospodářském růstu jsme se tento týden naopak dočkali pozitivních zpráv o stavu z veřejných financí. Hospodaření státního rozpočtu skončilo na konci října deficitem ve výši 210,7 mld. Kč. To je mnohem lepší výsledek, než většina ekonomů ještě počátkem léta očekávala.
Příjmy rostou o 9 procentních bodů rychleji než výdaje. To je velmi dobrý výsledek. Nicméně to je dlouhodobě neudržitelné. Za zlepšením stojí podle Ministerstva financí ČR příjmy z Evropské unie, především z Národního plánu obnovy, zapojení výnosů z majetkové účasti státu v akciové společnosti ČEZ a vysoké inkaso daně z příjmů právnických osob posílené výnosy mimořádného a dočasného zdanění zejména energetických firem. To není nic, nad čím bych jásal. Dotace a speciální daně jsou dlouhodobě neudržitelné zdroje příjmů.
Platí, že dokud se mluví o deficitech v rámci stovek miliard, je to špatně. Stále to vede k tomu, že během čtyř let zadluží vláda zemi o 1 bilion korun. Je navíc otázkou, jestli je zmiňovaný bilion férový. Vládě se totiž podařilo zlepšit výsledek tím, že vyvedla peníze do mimorozpočtových fondů. Veřejné finance jsou tak nepřehledné. Ve skutečnosti bychom měli k letošnímu deficitu přičíst několik desítek miliard.
Navíc je tu tikající bomba, o které se z nepochopitelného důvodu zatím nemluví. Bude potřeba rozšířit českou jadernou energetiku. To budou ohromné peníze. Zatím se s nimi nikde nepočítá. To samé platí o případném znárodnění ČEZ. Další stovky miliard. Nikde nevidím plán, kde tyhle peníze vzít. Takže jedinou cestou bude další zadlužení. I kdyby příští vláda hodně šetřila a ozdravila veřejné rozpočty, na přebytky stále nedosáhne.
Autor je Hlavní ekonom investiční skupiny CFG.
Čtete také:
Vládní rozpočet: Peklo koaliční politiky a šíleného výhledu pro příští roky
Dobrovolně si zničíme automobilky, přesedneme na jízdní kola a vrátíme se do jeskyně
Komentáře (0)