Docela by mě zajímalo, v jakém duchu bude v budoucnu vzpomínán aktuální šéf české diplomacie, Jan Lipavský. Nevylučuji například časté používání termínu figurka. A to nejen proto, že alespoň formální vládce Černínského paláce projevil vztah ke královské hře ještě před nástupem do funkce, kdy byl připraven táhnout černou figurkou v okamžiku, kdy byl bílý král v šachu…
Šachovým pravidlům bezpochyby nerozumí, ale nelze vyloučit, že se z vykroužkovaného Piráta, leč přesto ministra, stává pěšák na zahraničně-politické šachovnici.
Absence pragmatismu
V oblasti zahraniční politiky si kabinet Petra Fialy dal za cíl pokračování diplomatické linie Václava Havla, která se vyznačovala absencí pragmatismu a koncepce. V rámci jejího naplnění například ministryně obrany Jana Černochová chtěla nejdříve vystoupit v reakci na demokratické hlasování vystoupit z OSN, neboť „se jedná o organizaci, která fandí teroristům a nerespektuje základní právo na sebeobranu.“
Kupodivu nenavrhla vystoupení z EU, byť drtivá většina unijních zemí se v případě hlasování ohledně rezoluce vyzývající k humanitárnímu příměří mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás, hlasování zdržela. Nebo jako například Francie nebo Španělsko dokonce hlasovaly pro. A tak se ministryně na demonstraci alespoň zahalila do izraelské vlajky.
„Pochopitelně, že stojím na straně Izraele, ale reakce části světa byla taková, že ministrovi průmyslu a obchodu Síkelovi zrušili cestu do Saúdské Arábie, premiérovi Fialovi do Nigérie. A pak musí letět bezpečnostní poradce premiéra Tomáš Pojar vysvětlovat do Číny, že chceme mít partnery po celém světě a nejen v zemích, které se nám líbí,“ reaguje poslanec Jaroslav Bžoch (ANO), člen zahraničního výboru Poslanecké sněmovny.
Mlčící trio
Poslední větou poukazuje vlivný poslanec na poněkud utajenou návštěvu premiérova poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara na začátku listopadu v Pekingu. Těsně předtím jednal ve Washingtonu s Jackem Sullivanem, který zastává stejný post v administrativě Joe Bidena. O návštěvě nebyl podle Jaroslava Bžocha informován zahraniční výbor Poslanecké sněmovny, což je ovšem v éře ministra Lipavského běžné.
A je otázka, do jaké míry a zdali vůbec byla pro Českou republiku nejspíše pozitivní mise konzultována s Černínským palácem. Těžko říct, každopádně zkušený diplomat Tomáš Pojar, který v minulosti působil jako velvyslanec v Izraeli, asi nebyl v Pekingu při jednáváních s ministrem zahraničí Wangem I poctěn červeným kobercem.
Na konci dubna totiž český ministr zahraničí Lipavský řekl, že „EU by měla přitvrdit postoj k Číně, což je v českém zájmu.“ Stejně tak je veřejně známo, že předseda Senátu Miloš Vystrčil, rodák z Dačic, je Tchajwanec. A předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová vyrazila přes protesty čínské strany v dubnu na Tchaj–wan. „Máme sebevědomou zahraniční politiku a moje cesta je její součástí. Děláme, co chceme a považujeme za správné, ne to, co by si přál někdo jiný,“ píše se na stránkách TOP 09.
Přes veškeré úsilí se mi nepodařilo objevit žádnou odezvu tria Vystrčil – Pekarová Adamová – Lipavský na návštěvu Fialova emisara v Pekingu. O něčem, nebo možná o mnohém, vypovídá nedávný titulek textu na Seznam.cz: „Česko mění diplomatický přístup k Číně. Ústřední postavou bude Fialův muž.“ Pánům se prostoru k vyjádření nedostalo, dáma pravila cosi o tom, že její cesta na Tchaj–wan byla jedním z milníků vztahů s naším demokratickým spojencem.
S Čínou se musí mluvit
Specialista na zahraniční politiku hnutí ANO Jaroslav Bžoch návštěvu premiérova bezpečnostního poradce Tomáše Pojara v Pekingu vítá a je rád, že se o ní vzhledem k reakci čínské strany dozvěděl.
„Nemám s návštěvou problém, když se podíváme na světovou geopolitiku, je samozřejmě dobře, že s Čínou mluvíme. Ano, existují jistá bezpečnostní rizika jako je špionáž, fungování v kyberprostoru, o kterých stejně víme. Ale to neznamená, že s Čínou nebudeme komunikovat. Je to světová mocnost, musíme udělat všechno proto, abychom ji měli za jednacím stolem jako partnera. Pan Pojar ukázal, že v Česku je někdo, kdo je schopný pragmatického vnímání politiky, nikoli pouze aktivismu,“ reaguje poslanec.
Zároveň je ovšem opatrný k slovům české strany, podle kterých má Česko snahu omezit spojení Číny s Ruskem. „Většina našich politiků si dělá prostřednictvím zahraniční politiky vlastní public relations, kterým oslovuje víceméně omezenou skupinu svých příznivců. Nemyslím si, že by Čína žila v představě, že z normálních vztahů s Českou republikou bude výrazně profitovat. Ale jsem rád, že tam pan Pojar letěl. O to, aby se Čína nesbližovala s Ruskem, se snažíme v EU – někdy lépe, někdy hůře…“
Komentáře (0)