Co odhalily SMS mezi Macinkou a Kolářem?

SMS konverzace mezi ministrem zahraničí Petrem Macinkou a externím poradcem prezidenta Petrem Kolářem nebyla jen drobnou epizodou. Ukázala hluboký problém, který se týká fungování prezidentského úřadu. Nezdravost celé situace není v tom, jak se komunikovalo, ale v tom, kdo má jakou moc, kdo ji supluje a proč. Tato výměna zpráv byla prostředkem, který odhalil vnitřní slabiny prezidentského týmu i samotné role hlavy státu v českém politickém systému.

Část společnosti klade na prezidenta Petra Pavla požadavky, které není schopen splnit. Aby tato očekávání přesto naplnil, opřel se o své nevolené poradce, zejména Petra Koláře.

Slabý politik hledá oporu

Prezident Petr Pavel není politik. Nevygenerovala ho politická strana, nemá politické instinkty ani zkušenosti s vyjednáváním a zákulisními tlaky. Jako kandidáta na prezidenta ho vybral Kolář podle kritérií politického marketingu.  Když člověk bez politického zázemí i historie nastoupí do politické funkce, vzniká kolem něj vakuum moci. A vakuum v politice nikdy nezůstane prázdné. Automaticky ho vyplní ti, kdo jsou po ruce – poradci, nevolení aktéři, lidé s vlastními agendami, lidé s profesními vazbami, lidé, kteří hlavě státu „dodají“ politický úsudek. SMS konverzace ukázala, že toto vakuum existuje a že je aktivně využíváno.

Poradci suplují politickou roli prezidenta. Nejen radí, ale filtrují realitu, stanovují priority, vyjednávají a stávají se kontaktními body pro ostatní politické aktéry. Macinka to ví, a proto psal Kolářovi, ne prezidentovi. To je samo o sobě varovné. Poradce má být v pozadí, ne v centru politických střetů. Pokud se ministr obrací na poradce místo na hlavu státu, znamená to, že poradce je vnímán jako skutečný reprezentant moci. A to je nezdravé.

Kolář má Colt proklatě nízko

Problém spočívá v tom, že poradci mají vlastní zájmy, které nejsou totožné se zájmy prezidenta. Poradce není volený, není odpovědný, není kontrolovatelný a není sankcionovatelný. Má vlastní profesní vazby, vlastní hodnoty, vlastní ambice. V případě Koláře existuje jeho dlouhodobé angažmá ve zbrojařském holdingu Colt CZ Group. To je zjevný střet zájmů. Jestliže Kolář působí jako veřejná tvář ideových hodnot hlavy státu a neformální politický hráč, mísí se v jeho osobě role, která je pro instituci prezidentského úřadu toxická.

Součástí problému je i rozpor mezi tím, jak slabá je role prezidenta v českém ústavním systému a jak velká jsou očekávání veřejnosti i parlamentní opozice. Hlava státu nemá exekutivní moc, nemá legislativní iniciativu, nemá stranickou oporu ani aparát jako vláda. Přesto od něj alespoň jistá část společnosti očekává rozhodnost, stabilitu, autoritu a politickou orientaci. Když je pozice slabá, ale očekávání velká, vzniká tlak. A ten vede k tomu, že prezident se opírá o poradce víc, než je zdrávo, reaguje emotivně, působí nejistě a je snadno vtahován do konfliktů. Jeho reakce na Macinku byla přesně tímto projevem – pokud ne přímo manipulací, tak známkou přetížení a absence politického sebevědomí.

Ztráta legitimity ohrožuje demokracii

Poradci suplují politickou roli, kterou prezident neumí nebo nemůže vykonávat. Tím vzniká mocenské vakuum, které nikdo neřídí a nikdo za něj nenese odpovědnost. SMS konverzace Macinka/Kolář byla oknem do tohoto vakuového prostoru. A to, co jsme skrz něj viděli, nebylo ani v nejmenším povzbudivé.

Kolář je považován za důležitého politického hráče, zatímco Pavel je vnímán jako sekundární figura. Moc se přesunula z volené na nevolenou osobu. To je ztráta legitimity, která je základem demokracie, a proto se jedná o ohrožení našeho ústavního pořádku.

Čtěte také:
Je prezident Pavel agent ruské GRU?
Konec bezstarostné jízdy české hlavy státu?
Kdo může v roce 2028 porazit zemanovského Pavla?