Menu
Přihlásit se

Analýza.

Co změnil milion propadlých hlasů v parlamentních volbách v roce 2021 a co se dá očekávat od těch následujících?

Parlamentní volby v roce 2021 se staly jedním z nejvyhrocenějších okamžiků politické scény České republiky. Kromě pandemie Covid-19 a s ní spojených ekonomických problémů hrála klíčovou roli i otázka propadlých hlasů.

Adam Čaloud
Publikováno 10/11/2024
Doba čtení 4 min.
Předseda KDU-ČSL Marian Jurečka (druhý zleva), předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová (čtvrtá zleva) a předseda ODS Petr Fiala (druhý zprava) vystoupili na tiskové konferenci k představení kandidátů koalice SPOLU do senátních voleb a podpisu memoranda o spolupráci, 14. června 2022, Praha., Zdroj: ČTK / Deml Ondřej

Více než milion voličů podpořilo strany, které nepřekonaly 5% práh nutný pro vstup do Poslanecké sněmovny, což zásadně ovlivnilo konečné rozdělení mandátů a formování vládní koalice. Tento jev měl vážné důsledky nejen pro menší strany, ale také pro celkové složení Sněmovny a v neposlední řadě i celkově na důvěru v současnou vládu. Jak se tato situace odrazila na politické mapě naší země a co můžeme očekávat od nadcházejících voleb?

Andrej Babiš a jeho hnutí ANO sehráli ve volbách 2021 klíčovou roli. Pro Babiše to byly volby nejen o udržení moci, ale také o zachování vlivu v politice a obraně proti rostoucí opozici, která se sjednotila na základě jednoho tématu – proti němu. Kampaň „antiBabiš“, jak byl tento jev nazýván, se stala centrálním prvkem kampaně koalic SPOLU a Piráti/STAN. Tyto koalice se prezentovaly jako alternativa vůči Babišovu stylu vládnutí, který často čelil kritice pro střet zájmů, populismus a kontroverzní řízení během pandemie Covid-19.

Antibabišovský postoj mobilizoval velkou část voličů, která vnímala Babiše jako ohrožení pro demokracii a transparentnost. Volební kampaň tak byla v mnohém referendem o Babišovi, kdy mnoho voličů, kteří by jinak volili menší či jiné strany, nakonec podpořili větší (antibabišovské) koalice, aby zabránili jeho setrvání v čele vlády.

Strany, které neuspěly, ale získaly významný počet hlasů:

Přísaha – 251 562 hlasů (4,68 %). Strana přitáhla pozornost části voličů svým důrazem na boj proti korupci a snahou o transparentnost ve státní správě. Přísaha však skončila těsně pod pětiprocentní hranicí a nedokázala se dostat do Poslanecké sněmovny.

Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) – 250 397 hlasů (4,65 %). Kdysi jedna z nejsilnějších stran v Česku zaznamenala historický neúspěch, když poprvé v historii neprošla do Sněmovny. Ztráta tradičních voličů, kteří se přiklonili k hnutí ANO, vedla k tomu, že ČSSD nedokázala získat ani 5 procent hlasů.

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) – 193 817 hlasů (3,60 %). Stejně jako ČSSD, i KSČM poprvé od revoluce v roce 1989 nezískala žádný mandát ve Sněmovně. Komunisté dlouho těžili z podpory starších voličů a lidí, kteří toužili po návratu k sociálním jistotám předlistopadového režimu. Postupně však ztratili podporu, částečně kvůli vzestupu ANO, které přebralo jejich voličskou základnu, a částečně kvůli neschopnosti nabídnout moderní alternativu k současnému politickému systému.

Trikolóra Svobodní Soukromníci – 148 463 hlasů (2,76 %). Pravicové hnutí Trikolora založené Václavem Klausem ml. v koalici se Svobodnými a Soukromníky nezaznamenalo úspěch, přestože jejich program stavěl na zdravé dávce nacionalismu, euroskepticismu a silné podpoře podnikatelů.

Volný blok – 71 587 hlasů (1,33 %). Uskupení, vedené Lubomírem Volným, zaujalo především radikálními postoji, zejména v oblasti odporu proti covidovým opatřením a kritice Evropské unie. Volný blok však nepřekročil hranici 1,5 %, což ukazuje, že jeho postoje nezískaly širší podporu ve společnosti. Tento výsledek naznačuje, že většina protestních voličů dala přednost zavedenějším stranám, jako je SPD.

Strana zelených – 53 343 hlasů (0,99 %). Zelení tradičně oslovují environmentálně smýšlející voliče, avšak v roce 2021 nedokázali překonat ani jedno procento hlasů. Strana se potýká s neschopností oslovit širší veřejnost. Zůstávají stranou s nízkou podporou, přestože environmentální otázky jsou mainstreamovým tématem. Chybí jim ale koherentní program, který by přilákal nové voliče.

Politické důsledky propadlých hlasů

Posílení větších stran – propad milionu hlasů přinesl klíčovou výhodu stranám, které uspěly. Mandáty, které by jinak mohly získat ČSSD, Přísaha nebo KSČM, byly přerozděleny mezi strany, které překročily práh pro vstup do parlamentu. To umožnilo koalici SPOLU a hnutí ANO získat více křesel, než by měly, pokud by zejména konzervativně-levicové strany uspěly. Například SPOLU nakonec získalo 71 mandátů, ačkoliv procentuální rozdíl mezi ním a hnutím ANO byl minimální.

Snížení rozmanitosti politické reprezentace – neúspěch levicových stran měl za následek snížení rozmanitosti ve Sněmovně. Tradiční levicoví voliči ztratili své zástupce, což vedlo k tomu, že jejich hlas nebyl reflektován ve vládní politice ani v opozici. Tento jev narušil politickou rovnováhu, kdy velká část populace byla prakticky bez politického zastoupení.

Vznik nové vládní koalice – propad levicových hlasů zároveň uvolnil prostor pro vznik nové vládní koalice. SPOLU a Piráti/STAN mohli vytvořit většinovou vládu, která by za jiných okolností neměla tak silnou pozici. Vznikla tedy vláda pravého středu, která se zaměřuje na ekonomické reformy, posilování evropské integrace a modernizaci státní správy.

Alternativní historie

Pokud by volby v roce 2021 dopadly trochu jinak a Přísaha i ČSSD by získaly potřebných 5 %, mohlo to výrazně oslabit vládní koalici SPOLU a Pirátů se Starosty a vytvořit více možností pro sestavení vlády Andrejem Babišem. ANO by sice přišlo o několik mandátů, ale stále by se s 60 mandáty mohlo stát hlavním hráčem při jednání o nové vládě, pokud by Babiš dokázal získat podporu Přísahy, ČSSD a SPD, čímž by měl šanci vytvořit většinovou vládu. Oproti tomu SPOLU a Piráti se svou tvrdou politikou odmítání jakýchkoli jednání s ANO opřenou pouze o „antibabišovskou“ rétoriku, by mohli být vystaveni zodpovědnosti za ztrátu středopravicové politické rozmanitosti s rizikem další polarizace společnosti.

Možnost, že by Babiš přizval do vlády i Přísahu, která se prezentovala jako protikorupční strana, a ČSSD, která stále oslovuje levicové voliče, by navíc ukázala schopnost hnutí ANO překlenout politické rozdíly a vytvořit funkční vládu. Tato alternativní historie tak ilustruje, že pokud by milion propadlých hlasů neskončil mimo Parlament, politická situace mohla být výrazně jiná a současná vláda by dnes nemusela mít tak neotřesitelnou pozici, kterou jí zajistila taktika sjednocené opozice proti jednomu nepříteli.

Co se dá očekávat od následujících voleb?

Posílení volební strategie na základě zkušeností z roku 2021 – zkušenost s propadlými hlasy může vést k tomu, že voliči menších stran budou v následujících volbách více taktizovat a budou volit větší strany či koalice, aby jejich hlasy nepropadly. Strany jako ČSSD, Přísaha nebo KSČM budou pravděpodobně muset změnit svou strategii (což se již dnes postupně děje), aby se jim podařilo dostat do Parlamentu.

Vyostření volebního boje – lze očekávat, že velké strany budou více zaměřovat své kampaně na voliče malých stran. ANO a koalice SPOLU si uvědomují, že mnoho voličů se může cítit nerozhodně mezi volbou malé strany, u které hrozí propad hlasů a většími koalicemi. Může dojít k většímu tlaku na nerozhodnuté voliče a voliče stran mimo Parlament.

Předvolební aliance a koalice – jedním z hlavních poučení z voleb 2021 je úspěch předvolebních koalic. Lze očekávat, že v nadcházejících volbách se budou menší strany snažit o vytváření podobných uskupení, aby minimalizovaly riziko propadu hlasů. Je možné, že se objeví nové koalice podobné SPOLU či Pirátům a STAN, případně další spojenectví na pravici i levici.

Pokračující role Andreje Babiše – on a hnutí ANO zůstávají významnými hráči na české politické scéně. Přestože hnutí ANO přišlo o premiérskou pozici, Babišova popularita mezi jeho voliči neklesá. Nadcházející volby budou pravděpodobně opět o tom, zda se mu podaří vrátit se do čela vlády, nebo zda se proti němu současné koalice opět sjednotí.

Čtěte také:
Je cosi shnilého na vzývané liberální demokracii
Může pravda dezinformovat?
Feminismus už karikuje sám sebe

Komentáře (10)

  1. ANO, SPOLU, STAN – všechno je to o bobtnání státu, o posilování byrokracie, utužování buzerace vůči všem, kdo se snaží něco užitečného dělat, o pokračujícím krmení všemožných parazitů. Tohle prostě volit NEBUDU a je mi vcelku u rekta, zda můj hlas „propadne“. Jestliže si většina národa přeje socialismus, o čemž svědčí výsledky voleb nejméně v posledních 20 letech, tak ať ho má…

  2. Cituji: „Vznikla tedy vláda pravého středu, která se zaměřuje na ekonomické reformy, posilování evropské integrace a modernizaci státní správy.“

    A protože kromě eurofederalizace nic z toho nedělala, mnoho jejích voličů jim to už nehodí.

  3. Měli by jsme si vzít příklad ze Švýcarska. Žádný strop, každá kandidující strana se dostane do parlamentu, a funguje to. Každá zásadní věc se schvaluje referendem, i zvyšování daní. Před tím jsou občané PRAVDIVĚ seznámeni s plusy i minusy schvalované záležitosti. My si můžeme jednou za čtyři roky schválit kdo nám ty následující bude kálet na hlavy a vysmívat se případným protestům. Doporučuji poslech pana Tomáše Raždíka na Svobodném Universu. Je nutné si položit otázky: 1. Máme u nás politiky, kteří by nás (více méně) pravdivě informovali, aby jsme mohli učinit správná rozhodnutí v referendu? 2. Jsme dostatečně odpovědní, aby jsme se dokázali podílet na vládě a dělat pragmatická rozhodnutí?

  4. Z článku jednoznačně vyplývá, že pokud by opozice stála za něco, sjednotí se do jednoho uskupení a tak bude mít šanci porazit ty vládní kokoty…

  5. Problém Čechů je, že se nedokáží sjednotit. Raději hrají své žabo-myší války než by táhli za jeden provaz, když o něco jde.

Napsat komentář