Už jsem o rozdělování společnosti napsal jeden článek před pár lety. Tehdy jsem ale netušil, kam až to může zajít.
Rozdělování společnosti na „My, ti lepší“ a „Vy, ten póvl“ jako nástroj vládnutí funguje od nepaměti. Nejrůznější „vyvolené národy“, „nositelé kultury“, „nadlidé a podlidé“ byli vždy nástrojem, jak poštvat jednu skupinu lidí proti druhé a urvat moc, na kterou by v normálních podmínkách tito „organizátoři“ nikdy neměli nárok.
V České kotlině to funguje náramně snad už od prvního osídlení. Nezačnu od Markomanů a Kvádů, ale zůstanu v naší moderní, posametové historii.
MeToo
Vzpomínání na to, jak někdo (ten padouch) tu čistou a nekoketující dámu před 20 lety plácl přes zadek, se stalo modlou a „kdo by proti byl, hřeší smrtelně“, jak vykřikoval páter Kániš ve Vávrově filmu Proti všem. Myslím, že v tomto období začátku milénia se naše společnost, do té doby sjednocená z boje proti minulému režimu, začala štěpit. Na ty, co volali po lynčování pachatelů (ti lepší), a na ty, kterým to bylo jedno (ten póvl).
Zajímavou roli zde začala hrát masmédia, zejména ta tzv. veřejnoprávní. Ta se jednoznačně přiklonila k těm „lepším“ a pomáhala ostrakizovat ty „horší“ namísto jakékoliv snahy o objektivní informování veřejnosti. Jak říká jeden britský vtip, který mi vyprávěl Ben Kuras: Soudce se ptá žalobkyně: „Proč s tím sexuálním obtěžováním přicházíte až po 20 letech?“ Dotyčná odpoví stydlivě: „Bylo příjemné na to vzpomínat.“
Podpora LGBT
S rostoucím tlakem různých lidskoprávních (nebo spíše „lepšolidních“) neziskovek se rozjela kampaň, že homosexuálové či jinak orientovaní lidé jsou v naší společnosti utlačováni. Za velkých investic do PR začaly akce typu Prague Pride pod záštitou americké ambasády, jejíž velvyslanci kráčeli v čele průvodu, kde se na alegorickém voze bičovali dva nazí muži. Jak bylo později zjištěno, jednalo se o s-m performery, kteří se s těmito hrdými obscénnostmi posouvali od města k městu a od země k zemi (tedy tam, kde jim to dovolili).
Odpůrci, mediálně okamžitě poplivaní a označení za homofoby, začali být označováni za služebníky Ruska – protože tam tyto parády nepovolují!
Islám
Islámská komunita v Evropě začala podle doktríny politického islámu uplatňovat svůj vliv zejména v západní Evropě a přes několik hlavních islámských center i u nás. V západní Evropě, kde je procento muslimů s volebním právem výrazné, dochází k tomu, že právě muslimové dokáží zamíchat politické karty.
Zvolen je ten, kdo je k islámu a k imigraci z muslimských zemí tolerantní, a získá tak příslušná procenta muslimských hlasů. A kdo by byl proti, je v médiích a progresivními aktivisty označen za zavrženíhodného islamofoba!
Migrace
Když začala migrační vlna (už v roce 2015 tehdejší státní tajemník Prouza prohlašoval do TV, že budeme muset přijmout desítky tisíc migrantů), vznikly stovky státem financovaných neziskovek. Hejno aktivistek stálo na hranicích a vítalo přicházející nelegální migranty jako milence vracejícího se z války. Státní peníze tekly proudem, neziskovky si zajistily na dalších 10 let bezstarostné živobytí – jen potřebovaly zajistit dostatečný počet migrantů.
O to se starala přepravní služba EU Frontex a lodě německých neziskovek, které pilně převážely migranty po tisících převážně do Itálie. Kdo nesouhlasil, byl neprodleně označen za xenofoba a společensky znemožněn.
Bez podpory EU by taková invaze nebyla možná a heslo Angely Merkelové „Wir schaffen das“ se stalo nejvíce proklínaným úslovím Evropanů. Nás v ČR před migrací chránily dvě mocné zbraně: naše pověst rasistů a nízké sociální dávky. S touto kombinací jsme se stali neatraktivní zemí a všichni se snažili dostat do Německa.
Covid
Covidová epidemie zamíchala naší společností opravdu důkladně. Nikdo totiž pořádně nevěděl, o co jde. Dosud se vedou diskuse, zda se nejednalo o biologickou zbraň – jako absolvent VKVŠ bych se k tomuto názoru přiklonil.
V první fázi se národ pozoruhodně sjednotil, vyráběl roušky, dodržoval hygienu a infekce téměř zmizela. Druhá fáze byla zajímavější. Po volném létu přibyl k infekci ještě psychologický efekt: „Je to jenom chřipečka, mně se nemůže nic stát.“
Rouškaři byli zesměšňováni a následně infekce udeřila v plné síle. Národ se rozdělil na zesměšňované rouškaře a ty „statečné“ bez roušek. Počty nakažených rostly raketově.
Očkování
Vrcholně politickou záležitostí se stalo očkování. Čínské ani ruské očkovací látky nebyly připuštěny ne z důvodů, že by nefungovaly, ale protože byly z „fuj států“. Maximálně byly prosazovány výrobky firmy Pfizer, které ani neprošly standardními testy.
Aby se zajistil odbyt, nastoupil obrovský tlak na očkování a kontroly výtěrů z nosu, bez kterých vás nepustili do práce ani jinam. Znám lidi, kteří si nechali píchnout pět dávek a mnozí mají dosud nevysvětlené zdravotní potíže.
Opět došlo k rozdělení společnosti: zastánci očkování (ti lepší) se dostali do sporu s antivaxery (ten póvl), kteří zastávali názor, že je lepší se neočkovat.
Válka na Ukrajině
Máloco ale rozdělilo národ tak účinně jako válka na Ukrajině. Masivní až oblbující propaganda vedená tehdejšími vládními funkcionáři a veřejnoprávními médii, různé kauzy od vypovězení ruských diplomatů, zavření ruské školy v Praze, Vrbětic až po ricin – to vše mnohdy bez jasných důkazů a vyšetření bylo našleháno do nezpochybnitelných dogmat.
Díky propagandě bylo cokoliv, co se odchýlilo od oficiální linie, okamžitě označeno za proruské a aktéři označeni za kolaboranty, ruské šváby či dezoláty. Rozdělení dosáhlo až fanatizmu úrovně Maových gardistů při Velké kulturní revoluci. Fakta ani argumenty neplatí, pokud neodpovídají oficiální doktríně. Ti lepší jsou ti, co podporují Ukrajinu za každou cenu, a ti horší si dovolí říkat zavrženíhodné věci – například že je třeba se jako první postarat o vlastní lidi.
Dezoláti vs. lepšolidi
Válka na Ukrajině prohloubila rozštěpení národa na ty, co ji z mámina gauče od PC ve svém svatém přesvědčení a sveřepé nenávisti podporují za každou cenu, a na ty, kteří volají po ukončení ničení a zabíjení.
Obchodovat s cizí krví je snadné. Výdělky zbrojařů celého světa díky válce rostou, a tak se jim jistě vyplatí investovat do utváření veřejného mínění ve prospěch války. Vzpomeňme na Čapkovu Bílou nemoc. Důležité je udržovat vědomí nadřazenosti a správného směřování.
Mandáty proti samozvancům
Můžeme to celé shrnout tak, že od přelomu tisícilotí zde probíhá boj o moc – zejména mezi demokraticky zvolenými držiteli mandátů a samozvanci z různých vlivových organizací.
Mnohé z nich jsou ve službách politických subjektů a svou špinavou roli v tomto boji hrají veřejnoprávní média. Ta cpou lidem do hlav jednosměrnou propagandu, zamlčují doplňující fakta a naopak se soustředí na to, aby lidem říkala přímo či nepřímo, co si mají myslet, co mají jíst nebo jak mají žít.
Shrnutí
Rozeštvanému a hodnotově vyprázdněnému národu, který je navíc oslaben ve svém úsudku upadajícím školstvím, se snadno vládne. Když lidské hodnoty nahradí bezduchý konzumní styl života společně s klesající životní úrovní, lidem nezbývá energie na podrobnější sledování toho, co se děje kolem.
Problém pro vládnoucí garnituru nastává ve chvíli, kdy si to prostý národ začne uvědomovat a využije demokratických nástrojů (například voleb), aby takový vývoj zvrátil. Proti němu ale stojí skupina přesvědčených o své názorové nadřazenosti a neomylnosti. Ta je silnější než jakákoliv diskuse s druhou stranou, kde existuje riziko, že by faktické argumenty mohly jejich „svaté přesvědčení“ zviklat nebo vyvrátit.
