Don Pablo a spol.

Každý někdy udělá chybu. Například já jich kdysi v jednom diktátě nasekal hned devět. Bylo to v šesté třídě a paní učitelka si kvůli tomu dokonce nechala zavolat do školy moje rodiče. Ti to ale nenapsali o nic líp. Ale 112 chyb v jednom funkčním období je moc i na Česko. Přinášíme fejeton Karhla Hohla.

Těžko můžeme u tolika chyb mluvit o omylech z hlouposti. Ve vysoké politice se za chyby platí, přičemž platí přímá úměra. Čím větší chybu udělám, tím víc si nechám zaplatit. Je to otázka složitých politických vyjednávání, svědomí a ochoty podstoupit riziko.

Teď jiné téma. I když jiné téma …

Snad to stihnu dřív, než to úplně vyšumí. Současnému mediálnímu prostoru jasně dominuje bitcoinový dar ministerstvu spravedlnosti. Spojení Pavla Blažka s touto kauzou je pro mnoho lidí velkým překvapením. Brněnský Don Pablo totiž patřil i díky malé konkurenci mezi nejinteligentnější ministry Fialova kabinetu a byl také známý svou opatrností. Je veřejným tajemstvím, že během svých cest na jednání vlády nikdy netelefonoval z auta, aby na druhé straně drátu nevěděli, že v něčem jede. Ztrátu opatrnosti si u Pavla Blažka umím vysvětlit snad jen tím, že si byl sám sebou až příliš jistý, čehož je pak ztráta ostražitosti logickým důsledkem, nebo byl neopatrný schválně … Nechávám tři tečky, třeba se na něco ještě přijde.

Jako Brňana-náplavu mě netěší v jakých souvislostech je v posledních letech moravská metropole zmiňována. I negativní reklama je ovšem také reklama, a pokud má stát vlastní PR oddělení, odvádí jeho brněnská buňka skutečně skvělou práci. Samozvaně krásné Danuši Nerudové pomohla vkročit do vysoké politiky, když využila její laxnosti při řešení aféry s „rychlotituly“ na Mendelově univerzitě, aby ji definitivně vystřelila do nebe zpackanou prezidentskou kampaní, ve které se po absolvování volebních debat propadla tehdejší lídryně z prvního místa až za Babiše. A nakonec do STANu.

Další brněnskou tvář, i přes šuškandu ohledně městských bytů poměrně nevýraznou, primátorku Markétu Vaňkovou zviditelnili specialisté na komunikaci pomocí fotografie, na které exponovaná politička svým zvídavým pohledem pozoruje bílý prášek silně připomínající kokain.

Naopak Petru Fialovi nechávají manažeři PR oddělení při tvorbě jeho vlastní prezentace volnou ruku. A dělají dobře. Negativnější a odpudivější reklamní spoty jsem ještě v životě neviděl.

Takže jsem si je i zapamatoval, což je podstata reklamy. Někde mezi špatnou a hodně špatnou prezentací je pak, „Brňák jak sviňa“, Vlastimil Válek. Člověk, který jako první v republice poukázal na problém s nedostatkem léků v českých lékárnách.

A další kauzy ani nemluvě

Pavel Blažek svým odstoupením upustil trochu páry, tlak povolil. Pokud bude mainstream pracovat jako doposud, mělo by to stačit. Žádná politická aféra není v době studené války dostatečně obludná, aby se nedala vymlčet, případně obkecat. Lidé také zapomenou, protože o čem se nemluví, to se nestalo.

“Kampelička“ se nám za ty roky vymlčování také už zařadila mezi neškodné lumpárny, které proběhly, zaplnily na chvíli mediální prostor a pak v klidu vyšuměly. Nechaly pár lidí pohádkově zbohatnout (což byla samozřejmě podstata jejich vzniku) a zbylá většina (ty a já) to zaplatila. Jako v případě Mostecké uhelné, bytů OKD, ProMoPro, Opencard, nebo solárních podvodů, kterým nedokázala tehdejší politická elita za zvláštních okolností zabránit. Asi udělala chybu, za kterou se platí.

K „Dozimetru“ se v tuto chvíli vyjadřovat nebudu. Tu kauzu neznám a nikdy jsem o ní neslyšel….

Čtěte také:
Hokej před volbami a čápi se vrátili
O zbabělcích všedního dne
Obrovský skandál v Praze