Odborníci namísto diletantů občany zaujali. Jak osvěžující

ČTK v pátek přinesla překvapivou zprávu: Volby do Poslanecké sněmovny by podle červnového modelu agentury NMS Market Research vyhrálo hnutí ANO, jehož podpora by podobně jako v květnu činila 30,5 procenta. V pořadí druhá koalice Spolu oslabila na 21,7 procenta, a snížila tak náskok před SPD s podporou Trikolory, Svobodných a PRO, které třetí měsíc za sebou posílilo a získalo by 16,7 procenta hlasů. Podpora hnutí STAN je na 11,9 procenta a do dolní parlamentní komory by se zřejmě dostali ještě Piráti a Stačilo!.

Ta zpráva má řadu možných výkladů. Předně Spolu významně poškodila bitcoinová kauza, která se nepochybně potáhne ještě dlouho, pokud – a to je zásadní – ji bude někdo „živit“. Tím „někým“ v zásadě může být jedině STAN, protože si možná někde v mysli pohrává s nápadem vnutit se do příští koalice Andreji Babišovi. STAN však udělal v tomto punktu jednu zásadní chybu. Kdybych byl na jeho místě, ihned bych se se svými ministry z vlády odporoučel s tím, že budu sice konstruktivně dál podporovat menšinové Spolu, ale nemohu s ním sdílet odpovědnost za kauzu bitcoin. Jenomže to STAN neučinil. Jediná dobrá chvíle k tomu byla hned poté, co exministr Pavel Blažek přiznal barvu. Dnes už by to bylo směšné gesto. Proč to STAN neudělal, je zřejmé. Má na své hlavě tolik dozimetrického másla, a kdovíčeho ještě, že by se mu to mohlo šeredně nevyplatit, i kdyby se MV, NCOZ a BIS hodně snažily. Takže tady je zázemí nuzného výsledku STAN v uvedeném průzkumu. Mimochodem, lze předpokládat, že kauza bitcoin promluví do veřejného mínění ještě razantněji, neboť výše uvedený průzkum byl realizován dříve, než se celá věc rozjela naplno. Takže i příští procenta mohou vypadat jinak.

Mnohem zajímavější je dosud nejvyšší umístění SPD s kandidáty za Trikoloru, Svobodné a PRO. Mám pro ten výsledek různá vysvětlení. Předně ty valící se průšvihy dnešních vládních stran. Logicky na nich profituje stále peloton vedoucí Andrej Babiš se svým ANO, ale i další subjekty, zejména právě SPD. Hnutí před nedávnem učinilo veledůležitý krok ke svému posílení, a to ten, že nasadilo na své kandidátky zástupce tří dalších stran, které jsou programově blízko SPD. Tím se pokusilo, a věřme, že úspěšně, znemožnit scénář z minulých voleb, kdy statisíce hlasů (někdo to odhaduje až na půldruha milionu) skončilo v koši, protože menší subjekty de facto šly proti sobě i SPD, ačkoli dohromady by mohly dát zajímavé výsledné číslo. Cestu k tomu číslu vidíme právě v uvedeném výzkumu. Bezmála 17 % pro SPD+ z tohoto subjektu činí relevantního partnera pro budoucí uvažování o podobě vládní koalice.

Jenomže, nemylme se, zlepšující se výsledek SPD není jen produktem problémů koaličních stran. Rád nahlížím na věci s jistou mírou optimismu a hledám pozitivní důvody toho, proč se něco děje tak a tak. Zatímco dnešní vláda se vykazuje absolutním neumětelstvím, diletantismem, absencí odbornosti (ministr vnitra němčinář, ministr dopravy novinář, ministr financí elektroinženýr, ještě nedávno ministryně pro vědu provozovatelka penzionu atd.), z nichž samozřejmě pocházejí všechna současná traumata (nezvládnutá inflace, šílené kroky v energetické politice a hlavně třeskutý řitní alpinismus vůči EU), protihráči z SPD na to šli od jiného lesa.  Toho odborného.

Odborníci na finance, justici i armádu

Na čele kandidátek nabízí věhlasné a respektované ekonomy (Markéta Šichtařová, Miroslav Ševčík, Jan Hrnčíř, Lucie Šafránková, Marie Pošarová), odborníka na armádu a vojenství (Radovan Vích), zkušené komunální politiky (Radek Koten, Karla Maříková či Vladimíra Lesenská, mimo jiné též soudní znalkyně v ekonomických oborech), právníky (Jindřich Rajchl a Libor Vondráček), pedagogy (Zuzana Majerová a opět Miroslav Ševčík). K tomu si připočtěte dlouhodobě nejviditelnější tváře SPD, Radima Fialu, Jaroslava Foldynu a ovšem předsedu Tomia Okamuru jako zkušené politiky na nejvyšších úrovních. Jsem přesvědčen, že lidé (třeba ti z toho průzkumu) tyto skutečnosti vnímají.

Už mnoho let se u nás diskutuje o tom, zda by ministerské a podobné posty měli zastávat odborníci v daných resortech, nebo je to jen funkce politická, přičemž odborné práce by měli zastat níže postavení úředníci. Jak to pak vypadá v praxi, nám ukázala dobře dnešní vláda. Vzpomeňme si, jak před dvěma lety vláda na nekonečné tiskovce prezentovala své představy o ekonomické a sociální politice. Když měl ministr financí Stanjura odpovědět na vcelku prostinké otázky novinářů, směřujících k věcné, nikoli politické podstatě, začal se hrabat v haldě papírů, které mu zřejmě připravili subalterní pracovníci ministerstva a vypadalo to, že ty podklady vidí prvně v životě. O odpověď se pokusil až po několika minutách, ale byla beztak jen mlhavá a nevěrohodná. To pak vyústilo ve známý „žertík“, kdy v nějakém TV pořadu nedokázal (ministr financí!) odpovědět správně na otázku, kolik nul mají čísla v řádu miliard. Ostuda! Podobnou maškarádu předvedla před časem třeba slovenská ministryně (ještě z Matovičovy vlády) Remišová, která v TV přiznala, že netuší, jaké jsou v SR sazby na DPH. Můžeme pak takové lidi považovat za kompetentní k výkonu podobných funkcí?

SPD nabízí lidi vybavené odbornou zkušeností, nejenom politickou rétorikou. Jestli mu to pomůže ve volbách, nevíme, protože za těch pár měsíců se může stát ještě mnohé, a navíc dnešní koalice skrze korespondenční volbu otevřela dokořán dveře různým manipulacím s hlasy, jak jsme to viděli v USA při vítězství Bidena či nedávno v Rumunsku. Můžeme jen věřit, že zdravý rozum občanů zvítězí nad machinacemi těch, kdo už čtyři roky ukazují, že se víceméně na nic lepšího nezmůžou.

Kam dál?
Jak TO je? Patrik Nacher: Zločinec se státem rozdělí o lup a premiér tomu tleská. Blažkova demise nestačí
Ukradli Vám stranu, všimli jste si? Tucet otázek pro mé staré kamarády z ODS
Ministryně Černochová je oběť systému. Ve škole ji nenaučili anglicky, tak teď musí vstávat o hodinu dřív