Jenže Donald mír „udělat“ musí. Nejen proto, že se lidé báli války, a i proto vyhrál volby. Ta válka se mu zároveň stala smrtící pastí. Má potenciál dalšího Vietnamu nebo Afghánistánu. Jeho vnitřním nepřátelům by se líbilo, kdyby zabřednul do stepních bažin někde v Záporoží, místo aby se věnoval bažině washingtonské, která je pro změnu jeho hlavním domácím problémem. Dosažením smíru na Ukrajině může hned na začátku vstoupit do dějin, legitimizovat svou revoluční vládu a pustit se do zásadní reformy Spojených států, která je jeho hlavním cílem.
A já mám pro něj jednu nevyžádanou radu, která je zároveň mým osobním příspěvkem k právě probíhajícím oslavám našeho 17. listopadu.
Jaká byla havlovská zahraniční politika
Vzpomínám, jako by to bylo včera. Na moje jediné skutečné setkání s Václavem Havlem. Bylo to někdy v dubnu roku 1989 v hospodě nedaleko Karlova náměstí poté, co ho den předtím propustili z vězení za pobuřování kolem Palachova týdne. První kalné ráno, první rozhovor do médií a rovnou se mnou. Přesněji s mojí šéfredaktorkou jménem Alison Smale, která mě do služeb americké tiskové agentury Associated Press naverbovala krátce předtím. Odvezl jsem ji do hospody na rozhovor kolem desáté ráno s tím, že zpáteční letadlo do Vídně jí letí až v jednu, a nějak se to stihne. A jak tak klimbám v autě a čekám až si to „velký kluci“ vyříděj, přichází Alison a říká: „pojď nahoru, oni už maj třetí pivo a Dienstbiera nebaví překládat“. Tak jsem šel nahoru, dal si svoje první, a povídali jsme si. To že letadlo do Vídně šéfová nestihla, ani nemusím říkat, podstatné je to, co jsme se dozvěděli.
V kostce šlo o to, že teď když víme, že sovětská říše je v háji, je třeba rozpustit Varšavskou smlouvu, onen nechvalně známý komunistický vojenský pakt. Tím by bylo vítězství demokracie definitivně mocensky potvrzeno.
„A souběžně s tím by se mohlo rozpustit NATO, protože už nebude mít žádný smysl“, pronesl tehdy po třetím pivě budoucí prezident. Byla to myšlenka neslýchaná, zbrusu nová, něco, co se naprosto vymykalo mým představám. Jak mohl na něco takového přijít na samotě vězeňské cely, jsme netušili, ale já osobně jsem byl nadšen. Moje sny o ukončení studené války byly v tu chvíli krůček od naplnění. Jak ale dnes víme, ta vznešená myšlenka vydržela jen pár měsíců. Protože už tehdy bylo na rozhodujících místech jasné, že navzdory sladkým řečičkám žádné usmiřování s Rusy nebude, žádná mírová koexistence se neplánuje. Naposledy to pan Václav zkusil v americkém Kongresu pár měsíců po revoluci, kdy odvážně řekl, že největším úkolem naší doby je pomoci Sovětskému svazu, ale to bylo tak všechno. Brzy mu bylo šetrně zpoza velké louže vysvětleno, že něco takového nepřipadá v úvahu. A to byl faktický konec havlovské zahraniční politiky, dál bylo už jen plnění pokynů, loajalita a poslušnost. Bylo hotovo, studená válka mohla pokračovat, až do dnešních pohnutých dob.
Kudy na to?
Rozpustit NATO! Přesně tohle by měl, kráčejíc ve šlépějích světového dramatika, udělat Donald. Je to paradox jen zdánlivý, nakonec oba pocházejí z politicky pragmatických developerských rodin.
Prostě rozpustit NATO dřív, než samo zajde na úbytě. Trump tím ušetří Americe ostudu, a ještě odstraní hlavní těžiště sporu. Tím totiž není to, zdali Rusové dojdou až k Dněpru, nebo komu připadne Oděsa. Tím problémem je pakt sám, jeho samotná existence, situace, kdy jsou takové pakty vůbec zapotřebí. Rusové rozšíření NATO na Ukrajinu nikdy nepřijmou, Amerika na něm trvá. Pokud ho zrušíme, problém zmizí jako mávnutím čarovného proutku. A my ušetříme spoustu peněz.
Dál už můžeme naší fantazii popustit uzdu, představivosti se meze nekladou. Mohla by vzniknout třeba neutrální Evropa, s kolektivní bezpečností, o tom všem by se dalo jednat v nové éře emancipovaného kontinentu.
NATO bylo totiž původně zkonstruováno jako obrana před komunismem, ale tento důvod pominul s rozpadem Sovětského svazu, což Havel správně cítil. V současné době je to podivný konglomerát, který pro odůvodnění své existence musí vést nekonečné války. Jeho plánovači dokonce koketují s myšlenkou jeho rozšíření do Asie. To už vážně není nic pro nás.
Představa, že musíme mít svou vlastní silnou armádu, která by nás bránila před Putinem, je také jen další strašák, který nás ve svém důsledku ničí, stejně jako Green Deal, covid nebo migrace. Co moje paměť sahá, naše armáda byla vždycky silná, ale nikdy nás od ničeho neuchránila. A dobře tomu tak. Češi nejsou válečníci. Přežili jsme nacismus i komunismus jen díky tomu. Karlův most ještě stále stojí, nezničen.
Naše prozápadní civilizační orientace je v tuto chvíli dostatečně zaručená naší historickou zkušeností. I o tom všem byla kdysi Havlova sametová revoluce. Země plná „komunistů“, nominálních držitelů rudé knížky, v okamžiku volnosti najednou ukázala, pro koho a pro co bije její srdce. Nikdo nás nemusel o ničem přesvědčovat. Tuto náklonnost bychom neměli ztrácet jen proto, že momentálně Západ neví, co dělá.
Navíc je zcela zřejmé, že Putin, vyčerpán ukrajinskou válkou, na nějakou další invazi nemá ani peníze ani lidi. Rusové se poučili, že nedává smysl fyzicky okupovat zem, která o jejich přítomnost nestojí. Stejně jako Trump, díky bohu. Doufejme, že i Putin se bude chtít s Trumpem bavit, že má zájem se dohodnout, že chce obchodovat a ne válčit. Sílu a autoritu mu dodává BRICS, které dnes sdružuje už většinu lidstva i bohatství.
Zároveň by vznikla šance na zmírnění katastrofy, kterou představuje přervání vztahů Západu s Ruskem v okamžiku Putinova vpádu na Ukrajinu. Z toho rozchodu těží samozřejmě Čína, která „zadarmo“ získala strategického spojence. Kdyby to byl licitovaný mariáš, momentálně stojíme sami proti dvěma a kartu máme na betla. Tezi alespoň částečného „odloudění“ Ruska Číně, naznačovali trumpovci už ve volební kampani. Může být úspěšná jen tehdy, pokud problém NATO bude jednou provždy odstraněn.
Výjimečné postavení a globální hegemonie Spojených států je hezká představa, ale patří do minulého století. Je třeba se dohodnout jako rovný s rovným. Mezinárodní bezpečnost musí být garantována neideologickou a pragmatickou dohodou relevantních mocností. A ta se musí vytesat do kamene, tak jako po druhé světové válce. Jako vyjádření rovnováhy sil v nové situaci, která prostě nastala.
NATO nemusíme nějak složitě rozpouštět nebo z něj vystupovat. Bez USA není NATO k ničemu. Stačí, když ho zruší Donald sám, Evropa se ráda přidá. Je nejvyšší čas. Kvůli ukrajinské válce a sporu o NATO se totiž momentálně hroutí německá vláda, a to už není žádná legrace. I nekonečně disciplinovaný německý lid zjevně pochopil, kde je skutečná příčina jeho stále větší chudoby.
Happy days are here again
A dolar zůstane zas dolarem, zpívali kdysi Voskovec a Werich. Tenhle song se hrával po skončení velké hospodářské krize v třicátých letech minulého století. Třeba to bude jednou hymna i toho čemu Donald říká americké Zlaté Časy.
Trump má zhruba dva roky na to naplnit svůj program, což by jeho následníkům zajistilo dlouhodobé volební úspěchy. Není to nereálné. Energetickou krizi může řešit snadno obnovením fosilních zdrojů, jižní hranici uzavře nejspíš hned první den, daně jdou snížit také rychle. Mír ve světě je o dost komplikovanější a nedá se zvládnout tak snadno. Aby se o něj mohl alespoň pokusit, musí si nejdřív vyřídit účty s americkou bezpečnostní komunitou, která ho v minulém funkčním období úspěšně paralyzovala.
Když to všechno DJT dokáže, vstoupí pro mě do dějin s indiánskou přezdívkou Netančil s Vlky – jako ten, co doopravdy ukončil studenou válku. On, coby někdejší manžel Ivany Zelníčkové. Ženy, která jako emigrantka celým svým životem ukazovala nesmyslnost a nespravedlivost té doby.
Trumpovým historickým úkolem je postavit Ameriku na nohy, ekonomicky, vojensky i morálně, a zaujmout důstojné postavení v nově vznikajícím světě. Pouze takto zajistí faktickou bezpečnost sobě i nám. Jiné cesty není. Nebude to mít jednoduché, ale já chci věřít že to dá, že to dokáže. Zvláště s trochou pomoci od kamarádů. Kdo když ne my, kdy když ne teď!
Pojďme naplnit odkaz Václava Havla. Realizujme konečně jeho vysněnou zahraniční politiku a zrušme NATO. Bude to nejen to nejlepší, co můžeme pro naši zemi udělat, ale bude to zároveň naplnění programového prohlášení naší nenáviděné vlády. Vzájemně se to nevylučuje, a navíc je to takové hezky české. Pravda a láska by sakra už měla zvítězit nad lží a nenávistí!
šůby důby amerika…
Prilezitost zrusit NATO tak nestastne promarnena byla za za Gorbaceva a za zruseni Varsavskeho paktu, Rusko bylo v chaosu a vojensky politicky hospodarsky oslabene, tedy nebylo nebezpecnim ve stylu Studene Valky, Dnes je nenavist v USA na vysi prvnich let vlady Reagana, sice ne ze Soveti maji plany obklicit ba invazi USA!!! ale ze kdyz vyhraji na Ukrajine, pujdou na dalsi uzemi jako Balticke staty. Opet ta stara „Domino “ theorie mentality. Valecny prumysl tim myslim i vojenska vedeni je zaryte ve starem mysleni.POkud Evropa slouzi stejne filosofii neni nadeje na zruseni .CSR melo puvodne zaruku ze Nemecko se stalo neskodnym v ramci NATO. TAk jsem to chapal pred lety ja, VAs JH